Stručně: signály slovenských parlamentních voleb

Výsledky ukazují jasné vítězství relativně nového politického uskupení, které v rozbouřených slovenských vodách získalo postupně výraznou přízeň mezi slovenskými voliči. Není divu. 

Slovenská občanská a politická scéna je zmítaná již déle neudržitelnou korupcí, politicky a zájmově motivovanými vraždami, de facto ignorováním lidskoprávních zásad občanské společnosti. Na čele slovenské politiky se pohybují osoby, které se neštítily ve svém zájmu sáhnout na životy těch, kteří na jejich praktiky upozorňovali, a to ani poté, co byli zastrašováni. 

Ani Slovensko se více než 30 let po společenských změnách v Československu nezbavilo systémových problémů, které základy občanské společnosti devastují. Nejde totiž jen o roli "určitých lidí", jde o systém a spleť zájmů, o něž se opírá. 

Nejinak tomu je i v ČR, kde "oligarchizace" společnosti nadále postupuje a sází na "individuální normalizaci" každého z nás. Hodnotová kritéria na celospolečenské i individuální úrovni se rozpadají. Systém sice částí ekonomických nástrojů tzv. politicky a názorově ucpává občanské společnosti ústa, resp. sebereflexní a sebekritické mechanismy kontroly a správy se rozkládají anebo jsou jejich významy rozmělňovány konáním "volených zástupcům z lidu" napříč politickým spektrem. Z největších kritiků "kapitalismu a oligarchů moci" - za něž se i dnes vlastní hloupostí a omezeností považuje např. KSČM a ČSSD - jsou největší přisluhovači. Radikalizuje se nenávist, sociální a kulturní homofobie na troskách pozůstalé levice a radikalizující se pravice.

Výsledky slovenských voleb sice můžeme opatrně vítat - s ohledem na aktivizaci občanského principu. Přesto je třeba brát velmi vážně na zřetel společenské podmínky a roli osobností, které na čele vítězného politického subjektu stojí a co jej může dále ovlivňovat. Zda tyto a další tlaky unesou tuto "společenskou zátěž" dědictví, s jakým se budou muset reálně popasovat, včetně výzev vlastního budoucího směřování ponouká k velké opatrnosti v předčasných závěrech a přílišném optimismu.

A snad jen drobnou ironii na závěr: v Česku máme svého oligarchu Babiše a "normalizující se společenské nadšení ze všeho", co tento pán nikoliv z vlastního rozhodí mezi "dav či masy". Pravda, jeho a jemu podřízené PR jej přitom vydává za "jediného spasitele", který snad jako jediný vybojuje vítězný boj, jistě i s koronavirem...  

Na Slovensku zatím mají …? 

Uvidíme, jak moc to bude o frašce, tragédii, či důvodech vydat  se k sousedům pro lekce z "občanské společnosti".

/HS/