Přítomnost: Čelíme vzpouře deprivantů?

V nedemokratických společnostech se s deprivovanými jedinci lze vypořádat celkem snadno jejich vyloučením nebo kriminalizací. Totalitní režimy vždy zajišťují svou stabilitu silou. Státní policie a armáda smetou jakýkoli odpor, bez ohledu na původ rebelování. Silové složky nerozlišují politickou opozici pocházející ze vzdělanosti od vzdoru deprivovaných jedinců a je jim to z hlediska své funkce jedno. Tradiční společnosti vykazují také vysokou míru stratifikace. V ní mají i ti nejchudší a nejzoufalejší, a také jistě deprivovaní, nakonec i své stabilní místo, dokonce i "svou důstojnost" (otrok, nedotknutelný, žebrák, podivín…), ze kterého není snadné se vymanit. Tradice a přísná sociální kontrola udržuje stabilitu a smír.

Moderní liberální demokracie jde, zdá se, opačnou cestou. Až umanutou péčí o všechny vylučované minority se snaží snižovat množství deprivovaných, i když se opakovaně ukazuje, jak je to těžký, snad nemožný úkol. Neschopnost se v posledku s narůstajícím počtem deprivovaných vypořádat ohrožuje samu podstatu demokracie. Současný technologický vývoj, a zvláště vývoj překotný, nechává za sebou stále větší stopu jedinců, kteří nestíhají, selhávají, nevyhovují rychlému vývoji, odpadají a cítí se frustrovaní, neúspěšní, zapomenutí. Zdrojů frustrace neustále narůstá. Přesvědčení postižených, že jim štěstí bylo odepřeno, že je společnost zneužila, že všichni ostatní se mají lépe než oni, vyvolává zlost. Jsou naštvaní na systém, který přece podle nich selhal. Proto je tato skupina obyvatel snadno mobilizovatelná politiky, kteří ji umí využít pro své plány. Stačí ukázat, "kdo za to může", dát průchod jejich hněvu a jsou takovému "vůdci" ochotně k dispozici. zdroj: https://www.pritomnost.cz/2026/09/01/celime-vzpoure-deprivantu/?utm_source=ecomail&utm_campaign=2023_05_14_nesletter265_copy_copy&utm_medium=email&utm_term=10369&ecmid=10151