Připomínáme si 54 let od tragických a osudových dnů roku 1968
Srpnový vpád vojsk Varšavské smlouvy se udál na pozadí pražského jara, v období uvolněné atmosféry "socialismu s lidskou tváří". Postupné uvolňování ale nakonec vedlo k tzv. zvacímu dopisu, v němž konzervativní křídlo komunistické strany tvrdilo, že Československem zmítá kontrarevoluce, vlna nacionalismu a antikomunistických nálad.
Dopis určený Leonidu Brežněvovi, předsedovi Nejvyššího sovětu, zval Sovětský svaz, aby poskytl pomoc "všemi prostředky k záchraně státu". Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak.
Veškeré reformní tendence tak uťala invaze vojsk Varšavské smlouvy. Armády pěti zemí (SSSR, Maďarska, Bulharska, Polska a částečně i NDR) překročily státní hranice v noci na 21. srpna. V první vlně přijelo zhruba 100 tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Postupně počet okupantů vzrostl až na 750 tisíc.
Hledejme odpovědi také v těchto historických událostech a vysvětlení toho, proč se dnešní Rusko chová a vede válku proti Ukrajině. Analyzujme stav současného světa, jehož globalita si už nevystačí s tím, že "to je od nás daleko" a nás se to přeci netýká. Týká. A lhostejnost či nebránit se zlu byť šířenému ve virtuální podobě je třeba se bránit.