Připomeňme si srpnové události před 55 lety

byly totiž zásadní pro koncipování systému mezinárodní bezpečnosti. Hrály neméně důležitou roli pro další vývoj v naší zemi i v zemích tzv. socialistického bloku. 

Dnes více než jindy jde totiž o jistotu smyslu a perspektivy, oč má smysl se zasazovat v celospolečenském kontextu a co je třeba odmítnout, nechceme-li se stát jen zprostředkovateli svářících se mocenských center a jejich periférií. 

Co je třeba mít na paměti vzhledem k období tehdy a nyní? Z pohledu domácího vývoje šlo především o devastující vliv na rozbouřenou společenskou náladu mezi občany, které byly oficiální mocí zasazeny nevratné rány v podobě utlumení občansko-politických aktivit, pokud nebyly organizovány právě vládnoucími strukturami. S mentálně sociálními důsledky posrpnového vývoje doprovázeného zejména obdobím normalizace se potýkáme i dnes, a máme co dočinění s deformačními účinky např. s ohledem na zlehčování některých mezinárodních aspektů, neporozumění jejich dopadům na vnitřní vývoj a samozřejmě s používáním postmoderních nástrojů manipulace a formování tzv. permanentní vlny dezinformačních vlivů těžících částečně z neznalosti a míry uvědomělosti populace, dále jejich každodenními účinky na každého z nás, projekce, jakou zejména na subjektivní úrovni děláme v kontextu objektivních vlivů a podmínek.

Odkaz nejenom událostí roku 1968, ale také období let šedesátých, kdy docházelo v řadě zemí světa k vzedmutí nálad občanské angažovanosti, vznikala nová sociální a politická hnutí v různých částech politického spektra, lidé především ve vyspělejších částech světa i navzdory rostoucímu konzumu dokázali slyšet na výzvy poukazující na rizika, která souvisela s růstem vlivu moderních technologií, spotřeby i hrozeb pro životní prostředí. Objevily se také nové sociální a technologické alternativy pro způsob života. 

Svět se ujistil, že probíhající diferenciace a fakticky existující rozdíly mezi lidmi jsou realitou a přístupy k nim nejsou jen věcí "zlo vs dobro", ideologií, náboženství, ale často také tradic a hodnot, které ta která společnost vyznává a upřednostňuje.  

Dnes není problémem získat informace, ale problémy jsou s přístupy a nakládáním s nimi v poměrně masovém měřítku. "Tekutá modernita", s níž pracují např. sociologové, ukazuje na absenci chtěné a realizovatelné perspektivy soudobého světa, která by dokázala nadchnout a lidi získat k uvědomělé realizaci. Zároveň se objevuje vcelku silný, a díky jíž zmíněné "tekutosti", indikovaný přístup v jistém smyslu transformovaných tzv. osvědčených receptur v podobě nacionalismu, rasově podmíněných faktorů a silově prosazovaných mocenských mechanismů.

Hleďme proto na rok 1968 jako na výzvu, zdroj, příklad, který nezopakujeme, ale neponecháme bez povšimnutí.

/H. Svobodová/