Tragédie v Bejrútu je výsledkem opakovaného lidského selhání

ilustrační foto
ilustrační foto

A je otázkou, zda původem kalkulovaného záměru (např. i terorismus), neschopnosti či nepoučitelnosti při zacházení s nebezpečnými materiály, jakým je právě dusičnan amonný pod vlivem účinků příp. výbušných látek. 

Mám na mysli především až lhostejné  ponechání (objevují se i úvahy o korupci) a nečinnost ve vztahu k nákladní lodi ruského podnikatele Grečuškina, která byla zkonfiskována a cca 7 let ponechána de facto bez opatření s ohledem na nebezpečí, které její náklad mohl způsobit, a nakonec také v případě bejrútské tragédie způsobil.

Léta se totiž hovoří o tom, kterak světová moře brázdí či v blízkosti některých přístavů se nacházejí nebezpečné náklady na lodích s "podivným původem a správou", také konec konců cílům, k nimž mohou nakonec posloužit - viz např. tanker u Jemenu s nákladem ropy   https://www.denik.cz/ze_sveta/tanker-jemen-katastrofa2020.html . A nejde zdaleka o ojedinělé případy.

Ekologové a další odborníci na problematiku stavu životního prostředí v globálních souvislostech bez přestání upozorňují na problémy spojené s nakládáním s nebezpečnými látkami, které dnes a denně lidstvo produkuje, a také se je snaží v různých částech světa skladovat - viz např. plasty, které dnes utvářejí celé ostrovy na řadě míst světového oceánu    https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/more-plastu-grafika-plastovy-odpad-oceany-mikroplasty/r~a9f499305cf611e885e30cc47ab5f122/  

Jaký je ale nakonec výsledek těchto oprávněných varování?

Lidé své návyky mění jen velmi pomalu, obvykle v průběhu jedné generace ke změnám nedojde. Odpovědná místa - mezinárodní organizace, vlády zemí mající přímou nebo nepřímou odpovědnost na tomto konání jen pomalu a často složitě prosazují opatření. Často přitom existují státy, které se na určitých úrovních podílejí na "prapodivných praktikách" při nakládání s nebezpečnými látkami a odpady. I v těchto souvislostech jde totiž o ekonomický profit skupin či jednotlivců. 

Jak tomu bylo v případě tragédie v Bejrútu, se šetří. Zda ale bude možné a bude-li vůbec ochota najít a potrestat viníka nebo viníky, je více než s otazníkem.

Již dnes je ale jasné, že lhostejnost není dobrý rádcem ani pomocníkem, co se týká přehlížení rizik a z nich plynoucích důsledků. I v této souvislosti se totiž ukazuje, že následná finanční pomoc a podpora na jejich likvidaci nejenže nestačí, je vlastně jen další zátěží, která se dotýká životů a sociálně ekonomických podmínek lidí dotčených zemích. V zásadě ale jen pramálo mění na mentalitě přestat hazardovat nejen s životy lidí "právě teď a tam", ale především pro perspektivu života na této nadprodukcí a nerovnostmi zatížené planetě.

H. Svobodová