Podporujme Ukrajinu dál

Právě probíhající návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského je další fází ve vývoji nejen již více než rok trvající války Ruska proti Ukrajině, jde především o úsilí neponechat ani budoucí vývoj v této zemi pouze válečné vřavě a jejím dopadům, ale připravovat se na vývoj poválečný.

Je známo latinské přísloví, že "Kdo chce mír, chystá válku". Víme také, že také v naší zemi jsou síly vybízející k míru a apelující na Ukrajinu a její vedení uzavřít mír s Ruskou federací. Myslím si, že je více než jasné, že ukrajinský lid si nepřeje nic jiného, než právě ukončit tuto více než rok trvající válečnou vřavu a přestat žít v každodenním strachu. Je však třeba zdůraznit, že Ukrajina nemůže přistoupit na podmínky, které ji diktuje agresor tak, aby ztratila nejen svoji celistvost a byla psychologicky pokořenou stranou, která se podvolila něčí zvůli. Je proto pochopitelné, že na výzvy k ukončení konfliktu a nastolení míru musí slyšet také Rusko a odložit své mocenské ambice, které by znamenaly jen další ponížení pro ukrajinský lid. V tomto smyslu je logické, že vedení Ukrajiny na toto sotva kdy přistoupí a jeho vojáci budou nadále pokračovat v boji proti ruským agresorům.

Buďme realisté, hleďme na na řešení tohoto konfliktu očima těch, jichž se bezprostředně týká, že nejde jen o zbraně a další formy podpory, ale že výraznou roli je hrají hodnoty a psychologické aspekty. Nemůžeme se chlubit pomocí, pokud bychom zároveň tlačili příjemce do jemu nekomfortní role, kdyby ztratil to cenné pro každý národ, stát, své hodnoty, tradice a především smysl svého dalšího setrvání. Je proto na místě, aby se Ukrajina stala suverénní součástí evropského ekonomického a politického prostoru. Zároveň, s ohledem na růst bezpečnostních rizik, by se Ukrajina měla stát jedním z rovnoprávných členů bezpečnostní organizace, která je v tuto chvíli rozhodující strukturou v eliminaci nebezpečí, která ohrožují svět, a  tím je NATO. Cesty k nápravě bezpečnostní architektury budou složité, ale jakákoli nevyváženost, resp. taktika usmiřování jedněch na úkor druhých nepomůže a nemůže do budoucna být zárukou vážně míněných a žádoucích změn ke zlepšení.

H. Svobodová