O právě končícím roku, a nejen o něm, jsme rozmlouvali s naším kolegou Marianem Dancsem

1. Čeká nás vstup do dalšího roku. Byl ten končící něčím významným pro Tebe osobně?

Ano, končící rok pro mě byl výjimečný hned v několika rovinách. Především lidsky. Měl jsem možnost poznat řadu inspirativních osobností, které svou každodenní prací přispívají ke zlepšování společenských vztahů, a být součástí událostí, které mají skutečný přesah. Velmi silným osobním momentem bylo setkání na mezinárodní konferenci v Bratislavě, konané přímo na Bratislavském hradě, kde jsem se mohl zapojit do odborné diskuse o inkluzi, vzdělávání dětí z rodin v obtížných životních situacích a o podpoře žáků s odlišným mateřským jazykem. Setkání s bývalou prezidentkou Slovenské republiky a dialog se slovenskými partnery mi znovu potvrdily, že mnohé výzvy jsou na obou stranách hranice velmi podobné a že spolupráce má smysl.

Za výjimečné považuji také to, že jsem se stal jedním z kmotrů charitativního kalendáře Kocoura Preventisty 2026. Velmi si vážím práce spolku Zachraň život z. s., který se dlouhodobě věnuje prevenci, vzdělávání a osvětě, a to i v sociálně vyloučených lokalitách, kam se podobné aktivity často nedostávají. Právě schopnost přenášet prevenci srozumitelně, lidsky a bez předsudků tam, kde je nejvíce potřeba, považuji za mimořádně důležitou.

Silným momentem roku pro mě bylo také ocenění Roma Spirit 2025 v kategorii Osobnost, které vnímám především jako závazek a motivaci pokračovat v práci, která má smysl. Velmi si vážím i toho, že jsem byl v roce 2025 zařazen do mezinárodní encyklopedie Britishpedia: Successful People in the Czech Republic, což beru jako potvrzení, že témata inkluze, vzdělávání a společenské odpovědnosti mají význam i v širším mezinárodním kontextu.

Profesně byl tento rok významný i tím, že jsem dokončil podstatnou část odborných textů a vzdělávacích materiálů věnovaných inkluzi, jazykovému etnolektu, anticikanismu i romské historii v širším kulturním kontextu. S těmito tématy vystupuji na odborných konferencích a vnímám je jako nástroj, jak upozorňovat na nedostatky v českém školství a společnosti, ale také jako posun k porozumění, kulturnímu povědomí a vzájemnému respektu.

Celkově byl uplynulý rok pro mě rokem setkávání, hlubokých rozhovorů a potvrzení, že smysluplná práce má hodnotu, pokud je založena na lidskosti, otevřenosti a odvaze otevírat i složitá témata.

2. Věnuješ se postavení Romů ve společnosti, uvedl bys nějakou zásadní změnu, k níž došlo, a ovlivnila život Romů v porovnání s léty předchozími?

Pokud mám mluvit o zásadní změně, pak bych zmínil především to, že se v posledních letech začala otevřeně pojmenovávat a diskutovat témata, která byla dlouhodobě přehlížena nebo vytěsňována. Jedním z nich je anticikanismus. Přestože byl tento pojem oficiálně zařazen teprve nedávno, v uplynulém období se stal součástí širší odborné i veřejné debaty napříč různými oblastmi, od vzdělávání přes média až po veřejnou správu. Vnímám to jako důležitý posun, protože bez pojmenování problému jej nelze systematicky řešit.

Za zásadní považuji také otevření tématu o nezákonných sterilizacích romských žen. Jde o jedno z nejzávažnějších porušení lidských práv po druhé světové válce, kdy bylo ženám systematicky a bez informovaného souhlasu znemožněno mít děti. Důležité je, že stát byl na základě dlouhodobých podnětů, odborné kritiky a tlaku občanské společnosti ochoten toto téma otevřít, uznat jeho závažnost a podpořit proces odškodnění. K dnešnímu dni se jedná přibližně o dva a půl tisíce podaných žádostí, z nichž více než třetina byla kladně vyřízena. I přesto však zůstává vedle finančního odškodnění především silná morální rovina a potřeba širší společenské reflexe této historické křivdy.

Zároveň musím dodat, že v oblasti skutečné participace Romů na rozhodovacích procesech k zásadní změně zatím nedošlo. Zastoupení Romů v nejvyšších patrech politiky, státní správy, justice i školství je stále minimální, což považuji za velmi závažné. Ne proto, že by chyběli odborníci, ale proto, že systém dlouhodobě není nastaven tak, aby jejich hlas byl slyšet. Aktuálně za jednu z klíčových výzev považuji také otázku segregace a nutnosti systematické desegregace škol, bez níž nelze dosáhnout skutečně rovného přístupu ke vzdělávání.

3. Jak se Ti daří skloubit všechny své pracovní a společenské aktivity?

Upřímně řečeno, jsou dny, kdy je to opravdu složité. Aktivit je hodně, ať už v rámci mé role místopředsedy Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, tak v návaznosti na spolupráci s jednotlivými ministerstvy, odborné semináře, přednášky či další společenské a vzdělávací aktivity. Často se jednotlivé role prolínají a vyžadují velkou časovou i mentální energii.

Zároveň ale vím, proč to dělám a kam směřuji, a právě v tom je pro mě klíč. Když má člověk jasno v hodnotách a prioritách, zvládá se i velká pracovní zátěž lépe. Neznamená to, že je to vždy jednoduché, ale dává to smysl, a to je pro mě rozhodující.

4. Jsme po volbách do sněmovny, co se očekává od Babišovy vlády z hlediska romské agendy, jíž se věnuješ?

Na tuto otázku zatím neumím dát zcela konkrétní odpověď, protože nechci předjímat kroky nové vlády ani spekulovat bez dostatečných informací.

Co si ale troufnu říci, je to, že v uplynulých letech došlo v oblasti romské agendy k určitým posunům. Máme první vládní zmocněnkyni pro záležitosti romské menšiny, se kterou velmi intenzivně spolupracuji. Vzájemně se doplňujeme, připomínkujeme návrhy zákonů a přinášíme podněty založené na praxi i odborných datech. Tento způsob spolupráce vnímám jako krok správným směrem.

Zároveň však nelze přehlížet ani složení nové vlády a způsob vyjadřování některých zvolených poslanců k tématům spojeným s Romy. Právě jazyk, kterým se o menšinách mluví, je důležitým signálem, jaké priority budou mít veřejné politiky. I proto zůstávám v tomto ohledu obezřetný a pozorný.

Pozitivně vnímám obsazení postu ministra školství Robertem Plagou, kterého znám z minulosti a mám určitou představu o jeho hodnotovém nastavení. O to více mě zajímá, jakým směrem se bude české školství ubírat, zejména ve vztahu k inkluzi a rovnosti ve vzdělávání. Dlouhodobě jsem velmi kritický například k rušení přípravných ročníků, které mají zásadní význam zejména v sociálně vyloučených lokalitách. Budu rád, pokud se v novém roce podaří téma znovu otevřít a hledat řešení, která budou mít skutečný dopad na vzdělanostní úroveň dětí, a tím i na jejich budoucí uplatnění na trhu práce.

Zda se tato témata skutečně promítnou do konkrétních kroků nové vlády, ukáže až čas. V každém případě je důležité zůstat aktivní, odborně připravený a otevřený dialogu.

5. Jsi zastupitelem za OMMO čtvrté volební období, můžeš učinit menší rekapitulaci?

Ano, jedná se už o mé čtvrté volební období a vnímám ho především jako pokračování snahy naplňovat program hnutí OMMO v konkrétních a pro občany srozumitelných krocích. Jednou z hlavních priorit v Lomu byla oblast školství. Podařilo se zahájit rekonstrukci budovy základní školy a postupně zlepšovat její technický stav, což je dnes viditelné i navenek.

Zároveň je ale potřeba říci, že školu dodnes ovlivňuje narušená stabilita vedení z minulých let. Období častých změn a nejasné směřování se negativně promítlo do školního klimatu a komplikuje snahu o jeho dlouhodobé a systémové zlepšování, což je u menší školy obzvlášť citlivé téma. Situaci navíc zatěžuje skutečnost, že vedení školy je již delší dobu předmětem prověřování orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s nakládáním s veřejnými prostředky, což nepřispívá k potřebné stabilitě a důvěře.

Slabiny vnímám v oblasti řízení města, zejména v tom, že se dosud nepodařilo obsadit pozici tajemníka městského úřadu, tedy klíčového odborného manažera, který by koordinoval chod jednotlivých odborů a posiloval profesionální fungování úřadu.

Ve volebním programu jsme měli posílení dostupnosti zdravotní péče, například zajištění stomatologa. I v této oblasti vyvíjím konkrétní aktivity, přestože si uvědomuji, že menší města dnes obtížně konkurují velkým aglomeracím, které lékařům nabízejí výrazně lepší podmínky. Přesto tuto snahu nevzdávám a v jednáních pokračuji.

Současně se připravujeme na další volební období, definujeme nové priority a vnímám jako pozitivní signál, že se na mě obracejí lidé, kteří mají zájem se do komunální politiky aktivně zapojit a případně za hnutí OMMO kandidovat. To považuji za důkaz, že práce hnutí má smysl a že důvěra části veřejnosti přetrvává.

6. A Tvé osobní přání, případně výhled do dalšího roku…

Do dalšího roku bych si přál, aby se dařilo naplňovat smysluplná témata, která považuji za důležitá jak na místní, tak celostátní úrovni. Jako politickému hnutí OMMO bych nám přál, abychom dokázali oslovit více voličů a získat více mandátů nejen v Lomu, ale i v dalších městech a obcích. Máme srozumitelný politický program, jasné hodnoty a konkrétní návrhy, které se ukazují jako funkční a často je přebírají další subjekty.

Z osobního hlediska si přeji dostatek energie, zdraví a chuti pokračovat v práci, která má smysl, ať už v oblasti politiky, vzdělávání nebo společenského dialogu. Pokud se podaří tyto roviny propojit a posouvat věci k lepšímu, budu to považovat za dobrý rok.

/ptala se hs/

/foto archiv autora/