H. Svobodová: Nejen "sarkofág" na politické kauzy po r. 2013

27.09.2019

Jak jinak než s požehnáním od KSČM

Jde o logiku polistopadového vývoje, k jejímž největším kritikům se pasovali především komunisté. Byli to oni, kdo ještě cca v r. 2002 křičeli o rozkradených "privatizačních miliardách", aby posléze přihodili ještě další nuly a za vlády stále ještě nekončící Babišovy causy coby jednoho z markantních příkladů polistopadového vývoje prosadili   https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komuniste-privatizace-snemovna-zlociny.A190606_114140_domaci_kop

A protože s logikou vývoje kolem Babišovy causy, stejně jako s politickou netrpělivostí, a spíše trapností Zemanových vyjádření o abolici tzv. stůj, co stůj by skutečně neměli zapomínat na to, že "je pravda, že tento majetek privatizovali zčásti (odhad je kolem čtyřiceti procent) komunističtí šíbři. Tedy lidé, kteří za totality pracovali v lukrativních podnicích zahraničního obchodu pod dohledem a ve spolupráci s StB. Především oni přinesli do české privatizace tunely, fígly, nevracení úvěrů.

Ale také je pravda, že tento majetek privatizovali zčásti (odhad je kolem čtyřiceti procent) komunističtí šíbři. Tedy lidé, kteří za totality pracovali v lukrativních podnicích zahraničního obchodu pod dohledem a ve spolupráci s StB. Především oni přinesli do české privatizace tunely, fígly, nevracení úvěrů."   (https://www.respekt.cz/politika/zlociny-privatizace-strili-komuniste-i-ano-do-vlastnich-rad ). Netajenou přízní a přichýlením se k oligarchicky fungujícímu premiérovi Babišovi se sami komunisté stali těmi, kteří po 30 letech od r. 1989 potvrdili svůj nemalý podíl na jeho příčinném i následném vývoji. Pravda, často se dalo slyšet z úst jejich představitelů, že lidé z řad KSČ, kteří se takto ekonomicky vyšvihli - a patří k nim nepochybně také pan Babiš - přeci již nejsou členy KSČM... Někdy také říkali, že tací byli spíše "u komunistů než komunisty". Jenže slova, slova, princi..., myslím, že s vervou, s jakou se nyní podílejí na mocenském profitu části svého stranického vedení s premiérem Babišem a jeho ekipou, je samotné usvědčuje z role v událostech a vývoje r. 1989 až do současnosti. 

Zdá se jakoby polistopadový scénář vydal jedno z posledních zásadních svědectví o tom, jakou mocí vlastně byli nemocní ti v listopadu 1989 a ti, kteří se stali jejich následovníky. 

A že Machiavelli se zase nemýlil a Marx se může jen smutně pousmát.