Možná nejde jen o výši důchodu, principy, na nichž systém funguje, ale především o naše myšlení

Ať už to nazveme věčně se utvářející reformou důchodového systému po r. 1989, a upachtěné tváře politiků, kterak v potu tváře vymýšlejí, aby se nakonec shodli na tom, jak moc pozdě bylo včera a jak brzo je ještě zítra, jde v zásadě o to přistoupit na změnu. Změnu v principech fungování důchodového systému, který se tak či tak dotkne každého z nás, jakmile dovršíme určitý věk. A v podstatné míře jde naši mysl, v níž se tato změna buď přijme nebo odmítne. Stále totiž platí, že skončí léta profesně aktivní a výdělečná a začne období, které podle dosavadního nastavení systému přebírá na sebe rozhodující část správy a odpovědnosti především stát. Ten stát, do jehož kasy každý z nás v podobě daní přispíváme po léta aktivní činnosti, což se ale průběžně velmi modifikuje dle kvality vývoje systému. Po odchodu do důchodu se příjmy nemalé části populace změní a občan-důchodce se stává závislým na prostředcích v podobě vypláceného důchodu z veřejných zdrojů, což je diferencováno předchozím více či méně úspěšným osobním, profesním životem, pohlavím, péčí o děti, ale i zdravotním stavem apod. Nejde tedy v žádném případě jen o faktory subjektivní, ale v mnoha ohledech objektivní. Dokonce velmi ovlivněné fungováním systému, přesto tak či tak diferencovaným ve vztahu ke každému z nás, přesto garantovaným stávajícím systémem. A i když zásadním atributem při dohadování o míře zvýšení důchodů hraje kupní síla, přesto jde spíše nikoliv o princip plynoucí z toho, jak se daří tomu či onomu jednotlivci, jak prosperuje systém, zejména v sociálně ekonomické oblasti, ale jak je nakonec ta či ona politická ochotna daleko zajít, resp. sáhnout hluboko do státní kasy.

Občané-důchodci tak jsou spíše závislí na vůli politické garnitury, která vzhlíží ke svému mocenskému působení, tedy, jak se zalíbit potenciálním voličům než na faktu fungování systému, jenž zohledňuje principy, nároky i potenciál daného systému. Možná je však na čase začít uvažovat více než v logice politických sekretariátů - např. "co si za ten důchod koupí. A ne, jaká je průměrná teplota v nemocnici, což trošičku ten náhradový poměr ukazuje. Protože samozřejmě ty poměry u nižších příjmů jsou úplně jiné, než u těch nadprůměrných. A to bychom se dostali k debatě o smyslu ekvivalence a solidarity atd. atd. To je debata, která dnes sem až tolik nepatří."  (https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Dolejs-KSCM-S-filozofii-ze-jedine-spravne-reseni-je-to-nase-se-daleko-nedostaneme-588506 ) , jako spíš o tom, zda vůbec existuje v našich hlavách myšlenka a vůle k jejímu prosazení, která by zaručila nezávislost fungování takového systému na politické náladě, ale na faktickém stavu a prosperitě společnosti, jíž jsou povinováni politici i občané.

/HS/