M. Dancso: Opakování ročníku, popř. výuka během letních prázdnin

Názor

Mělo by být dáno ke zvážení. Propad v úrovni vzdělání by se mohl do budoucna vymstít.

Žáci prvních a druhých tříd by si měli ročníky zopakovat, a to minimálně v místech, kde se dlouhodobě nedařilo uskutečnit odpovídající distanční vzdělávání, prostřednictvím videokonferencí, konzultací nebo jinak zprostředkujícím způsobem.

Z průzkumů je patrné, že se do distančního způsobu vzdělávání nezapojilo více než deset tisíc dětí a dalších několik tisíc jen minimálně.

Klíčovými se v tomto směru stávají sociálně vyloučené lokality a oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti, kde rodiny zkrátka nemají dostatečné materiální, ani technické vybavení pro realizaci online výuky.

Jen malé procento rodin žijících na hraně sociálního vyloučení dokáže svým dětem zajistit interaktivní spojení s vyučujícím, popř. se spolužáky. Roli nehraje jen chybějící technické zázemí, ale taky omezené znalosti a zkušenosti s používáním moderních prostředků z řad informačních a komunikačních technologií. U více početných rodin je pak takový druh výuky zcela nedosažitelný.

Domnívám se, že pro většinu dětí žijících v sociálním vyloučení se výuka proměnila v přebírání a odevzdávání úkolů v podobě pracovních listů, které mnohdy skončí nevyplněné, protože jim žáci nerozumí. Pomoc nenaleznou ani v rodině. Obecně známým faktem je, že se vzdělanostní úroveň lidí žijících ve vyloučených lokalitách pohybuje spíše na velmi elementární úrovni a tak může i velmi jednoduché zadání úkolu znamenat neřešitelný problém nejen pro děti, ale i jejich rodiče. Tím se ukazuje, jak velký vliv má na vzdělávání žáků jejich rodinné prostředí, což se promítne do úrovně vzdělání a posléze i uplatnění na pracovním trhu.

U vyšších ročníků je možné část učiva pokrátit, ba dokonce vypustit (myslím, že se nic zvláštního nestane, když žáci nebudou umět zpaměti popsat Pascalův zákon), ale v prvních a druhých třídách toho moc vypustit nelze. Jen těžko se dítě naučí psát, pokud si neosvojí správné techniky s ohledem na rozvoj motoriky, stejně tak umění používat abecedu, skládat slova apod.

Obávám se, že v případě prodlužujícího se znovuotevření škol bude na většinu žáků vyvíjen značný tlak s cílem dohnat chybějící učební látku, což se později může negativně odrazit v hodnocení žáků a prohloubení již tak velké vzdělanostní krize ve vyloučených lokalitách. Rozdíly mezi regiony a vzdělanou populací se ještě prohloubí, a to již na úrovni základního vzdělání.

Z tohoto hlediska se nabízí vážně uvažovat o možnosti opakovat ročníky - zejména 1. -2. tříd v místech, kde se nepodařilo odpovídajícím způsobem zapojit do distanční formy vzdělávání, popř. rozšířit výuku v době letních prázdnin.

Ani to však není zdaleka vyčerpávající řešení problémů spojených s přechodem na distanční formu vzdělávání, stejně jako se otevírá nutnost diskuzí a realizací výstupů z nich, jak ve společnosti prohloubit cíleně a udržitelně vztah k online formám vzdělávání a sociálně profesním kontaktům vůbec. 

/Autor článku je učitelem na základní škole, která působí ve vyloučené lokalitě/