M. Dancso: Lepší známky, slušné chování a méně absencí. Británie zavedla školní snídaně zdarma.

Ve Velké Británii od dubna 2025 probíhá pilotní projekt bezplatných snídaňových klubů na 750 školách. Cílem tohoto programu je zajistit rovné podmínky pro všechny žáky, zvýšit školní docházku, zlepšit vzdělávací výsledky a posílit pozitivní klima ve školních kolektivech. Britská vláda očekává, že pravidelná snídaně podpoří soustředění dětí během vyučování, sníží počet absencí a zlepší jejich výsledky zejména v matematice, čtení a psaní. Důvodem pro zavedení tohoto opatření je rostoucí nerovnost v přístupu ke vzdělání a přesvědčení, že žádné dítě by nemělo být znevýhodněno tím, že mu chybí základní podmínky pro úspěšné vzdělávání.

Britský model snídaňových klubů je založen na univerzálním přístupu. Snídani zdarma dostane každé dítě, bez ohledu na sociální situaci své rodiny. Tento přístup posiluje skutečnou inkluzi a zabraňuje vytváření rozdílů mezi dětmi na základě jejich zázemí. Každé dítě je vnímáno jako rovnocenné a nikdo není vystaven riziku stigmatizace nebo vyčlenění.

V České republice probíhají programy, které poskytují školní obědy zdarma dětem z nízkopříjmových rodin. Je spravedlivé uznat, že jakákoli pomoc je lepší než žádná a že tyto projekty mnoha dětem usnadnily přístup ke stravě a tím i ke vzdělávání. Přesto nelze přehlédnout rizika, která selektivní pomoc přináší.

Selektivní poskytování školních obědů může vést ke skryté segregaci a k nenápadnému vytváření rozdílů mezi dětmi. Měřítko založené pouze na příjmových poměrech rodičů otevírá prostor nejen k sociálnímu rozdělení přímo ve školních třídách, ale také k napětí mezi samotnými rodinami. Děti, které mají oběd zdarma, se mohou cítit odlišně, a ostatní děti či jejich rodiče mohou situaci vnímat jako nespravedlivou.

V praxi se ukazuje, že učitelé a učitelky, kteří denně přicházejí do kontaktu s dětmi ze sociálně různorodého prostředí, se sami mohou ocitnout ve svízelných životních situacích (například kvůli finančním problémům, exekuci, vážné nemoci v rodině nebo jiné krizi). Přestože pracují a mají příjem, jejich vlastní děti často na žádnou formu podpory nedosáhnou. Tento rozpor – mezi každodenním setkáváním se s chudobou a nemožností využít pomoc pro vlastní rodinu – může v učitelích přirozeně vyvolávat pocity nespravedlnosti, frustrace a v některých případech i napětí, které se následně promítá do atmosféry ve školním prostředí.

Podle údajů OECD činily veřejné výdaje České republiky na vzdělávání v roce 2025 přibližně 4,2 % HDP, zatímco průměr zemí OECD dosáhl 5,1 % HDP. Tento rozdíl potvrzuje, že české školství je dlouhodobě podfinancované a bez významnějších investic se jen těžko podaří dosáhnout skutečné rovnosti šancí a kvality, jaké se daří budovat v některých jiných zemích.

Univerzální opatření, jaká zavádí Velká Británie prostřednictvím školních snídaňových klubů, ukazují cestu, jak skutečně podpořit rovnost příležitostí a vytvářet inkluzivní školní prostředí. Rovnost, důstojnost a solidarita musí být základními kameny každé snahy o spravedlivější vzdělávání, nikoli administrativní dělení dětí podle ekonomických kritérií jejich rodičů.

Bylo by proto velmi zajímavé sledovat, jak by podobné opatření fungovalo i v českém prostředí. Budu rád, pokud se nad tímto tématem zamyslíte a podělíte se o své názory. Sdílením těchto myšlenek můžeme společně posilovat debatu o tom, jak má vypadat spravedlivé a důstojné vzdělávání pro všechny.