Konec nominace poslankyně Válkové za ANO na post ombudsmanky ukazuje více, než to na první pohled může vypadat
Ve veřejném prostoru se již několik dnů hovoří o bývalé ministryni za ANO stávající poslankyni Válkové nominované na post ombudsmanky čili ochránkyni veřejných práv.
Důvod je téměř prozaický - a myslím, že nejde ani tak o její členství v KSČ, v té byl ostatně i současný prezident M. Zeman, ale spíše o její odborné a řekněme eticko-hodnotové "spojení" s tím "echt-odsouzeníhodným" prokurátorem Josefem Urválkem, který vcelku s lehkým srdcem poslal na smrt Miladu Horákovou v období smutně proslulých procesů 50. let 20. století.
Obhajoba paní Válkové je vcelku pochopitelná: přijímá své tzv. pochybení s ohledem na členství v KSČ, ale odmítá, že by pochybila na odborné či dokonce etické úrovni. Odbornost hájí "stůj, co stůj", protože tu považuje za téměř nedotknutelnou a snaží se jí oddělit od té, řekněme stranické, ideologické... Nabízí nám skoro neuvěřitelně variantu, jakoby by to v době 70. let 20. stol. bylo možné, tyto úrovně - dokonce nevědomky - oddělit?! Nešlo. A skoro bychom se měli už odnaučit se tomu divit či se dokonce zaštiťovat. Pokud se tzv. někomu zadařilo kličkovat mezi brankami, pak snad se zadáním v duchu tehdejších mocných a jimi nastavenými pravidly, včetně notně vyděračského potenciálu, ať už v osobní rovině či směrem k okruhu rodinných příslušných či jinak blízkých osob.
Myslím, že i paní Válková toto věděla, ví a je jen psychologicky "zmatečným snažením" se z celé věci jaksi vyvinit.
A ještě jeden aspekt mě v celé věci napadá. Hnutí ANO má ve svých řadách a na postech nevýznamných nejen paní Válkovou. Nabízí se tak přeci jeden z ideově-hodnotových bodů, které jinak - kromě peněz - lze programově sotva u tohoto subjektu "vystopovat" - tím je jakási pozvolná a možná i nenápadná realizace opětovně angažovat lidi v dnešních mocenských strukturách, jejichž minulost - a nikoliv pro členství v KSČ - zavdává důvody k debatám o důvodech, proč se tak děje a jaký to vlastně vysílá signál o našem dalším směřování. A proč se např. paní Válková, preferuje-li tolik odbornost, se jí i nadále nevěnuje?!
Osoba Andreje Babiše je v tomto smyslu exemplárním příkladem.
V případě paní Válkové se tak nějak můžeme dotazovat o souvislostech a vazbách, které může jako osoba pohybující se nikoliv na nevýznamných postech na sebe vázat.
Je až úsměvné, jak moc v tomto ohledu kompenzuje ANO jinak mnohem "kontinuálně" se prezentující KSČM, která s ANO kráčí bok po boku. Sice o něco chudšího, o to však "protřelejšího" souputníka, bez něhož se v politice 30 let po listopadu 1989 neobejde ani oligarcha.
Ale pravda, "třídní boj" zřejmě ještě neřekl poslední slovo...
H. Svobodová