Jakou vážnost má vlastně osoba v úřadu prezidenta?

Také na těchto stránkách jsme před časem reagovali na dění kolem údajného autorství F. Peroutky pod článkem  "Hitler je gentleman", jehož hlavní roli ztvárňuje prezident ČR Zeman. 

Nyní, kdy už došlo k pravomocnému rozsudku a český stát se musí za prezidentova slova omluvit, neboť takový text, který viděl zřejmě jen prezident, dále ten, co mu jej tzv. podstrčil, a možná jeho tiskový mluvčí, se nenašel. (zdroj:  https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/podcast-vinohradska-12-zeman-peroutka-omluva-sekera_2007080600_cen ), zbyla jen jakási pachuť další "hradní trapnosti".

Co z celé věci kouká? Kromě osobního více než omylu prezidenta v rovině nejen vědomostní, ale i hodnotové, je tu ještě pár aspektů, na které je možné upozornit:

• nejen touto prezidentem deklarovanou trapností se ukazuje -  v tomto případě devalvuje- význam přímé prezidentské volby, a osoby, která se volbou občanskou do takové pozice dostane. A dovolím si poznámku: stále si myslím, že přímá volba hlavy státu byla a je na místě, jistě i se všemi riziky. Hodně a ještě více přitom záleží na kompetentnosti zvolené osoby, jak se svěřeným úřadem naloží a co z něj nakonec udělá. Kromě psychických dispozic, také stáří a s velkou pravděpodobností nedobrý zdravotní stav prezidenta Zemana konají své;
• atakem na osobu F. Peroutky (mj. také dramatika, spisovatele) totiž byla atakována nikoliv jen osoba novináře Peroutky, ale podstatná část obce novinářské. Ta, která nejde tzv. na ruku Hradu a zejména určitému "prezidentovu naladění", a zřejmě jeho souputníkům. Možná hodna "kojzarovštiny", která se skvěla kdysi v deníku Rudé právo. A jejíž půvab se ráčil zachovati až do dnešních dnů na stránkách některých novin a v hlavách některých lidí;
• a dále - způsob, jaký prezident Zeman zvolil, se vlastně jeví býti signálem veřejnosti, že "vše je tzv. dovoleno, a vy, občané, jste si mě zvolili. A já mohu, a taky konám, hleďte. Bojuji tak vlastně za vás." Psychologicky je tento signál něčím, co má občanovi ukázat, aby se činil a činil tak, že "vše je dovoleno", nic vlastně nemá smysl, hodnoty vlastně nejsou, byť léty generacemi osvědčeny, a dokonce životním údělem některých osob těžce zkoušeny. Lhalo se, lže se a tohle je recept budoucí, že lhát se bude. Tak vesele jen, vesele... A prosím, chápu význam "milosrdné lži". Tohle je spíš lež ze skříně vlastní ubohosti.

Tristní na celé věci je, že je to nakonec "autorita státu", která se má omlouvat. Možná úsměvné a varovné zároveň se jeví, co všechno jedna osoba svede a nakolik dokáže devastovat svěřený veřejný úřad. S ním se totiž také pojí hodnotový význam, tedy i za pronesená slova a jejich šíření do veřejného prostoru, která se posléze ukáží jako "lživá" (s ohledem na neprokázání existence článku s autorstvím F. Peroutky). 

Role prezidenta je v celé věci o to smutnější, že sám poté, co tato slova pronese, není ani schopen nést za ně odpovědnost.

Otázkou - také do veřejného prostoru - může být: jaký respekt si vlastně zaslouží taková osoba ve veřejném úřadu prezidenta?

H. Svobodová