H. Svobodová: Kancléř Mynář svým počínáním devastuje nejen význam role prezidenta

V souvislosti s konáním kancléře Mynáře a jeho prověrkou s ohledem na výkon úřadu, který zastává, stejně jako vyjádřeními prezidenta Zemana od r. 2013: "Buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane, pak zůstane kancléřem, anebo si ji nedodělá a pak přestane být kancléřem, já si budu shánět kancléře nového.", lze říci, jak vážně je poškozována nejen role prezidenta v zemi hlásící se k demokratickým zásadám, či dokonce prvorepublikovým tradicím, ale jak nebezpečně se jeví kroky některých ústavních činitelů. Ataky na soudní moc jsou totiž tím nejzazším, kam ještě prezident a jeho nejbližší okolí mohlo sáhnout a znevěrohodnit poslední zbytky důvěry, že v tomto systému je možné dovolat se nápravy, či dokonce spravedlnosti. Tedy bez zásahu těch, "co tady bezostyšně řídí, ať už korouhvičkují jakýmkoli geopolitickým směrem".

Prezident Zeman a jeho nejbližší okolí sázejí na svého druhu klientelistické vazby, zastrašování či personální znevažování některých osob. 

Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na některé úvahy na levici, tedy tzv. levici v podání zástupců KSČM, kteří se uvnitř své strany zaobírali dlouhodoběji myšlenkami absence "vůdce" na levici. Mysleli přitom, poukazovali a hledali vzor v "osobnosti" podobné Klementu Gottwaldovi, který údajně "nadchl ony masy" pochodující "únorovými ulicemi" r. 1948 a jejichž "zmatené pozůstatky" setrvávaly ještě v prvomájových průvodech r. 1989. Nic proti "roli mas v dějinách", tu tragédii představovali dovnitř i vně především jejich vůdcové pod různou symbolikou. Nejsou proto od věci úvahy o tom, kam asi dospěly ony "kyperské seanse" za účasti také "pánů Filipů a spol.". Stal-li se nakonec skrze přímou volbu tím "vyvoleným" právě M. Zeman, ukazuje to na devastující účinky nejen myšlenkové volby, ale i realizačního projektu, v němž naplno vyhřezly také "osobnostní dispozice" hlavního aktéra. Tato cesta nejenže dál ukazuje na prohnilost rádoby "levicově se tvářící projekce odkazu", ale především na bezradnost, a proto ochotu propůjčit se čemukoli v úsilí uchránit své vlastní lokálně vyprofilované pozice na úkor "polorozpadlé členské struktuře" typu právě KSČM. Dalším pokračováním se jeví, a budou, např. volby do EP (viz právě kandidátka KSČM s údajný puncem České levice).

Tisková snažení páně Ovčáčkovo směrem ke konání V. Mynáře jen ukazují, jak hluboko se ještě lze ponořit, aby osobní zájmy některých aktérů výše popsaných šarád zůstaly uchráněny. 

A i když "bude hůř", bude vlastně líp. Víme totiž aspoň s kým a s čím máme tu čest.