K odkazu popravené Milady Horákové (1901-1950)

V těchto dnech si připomínáme 70. let od justiční vraždy dr. Milady Horákové, členky národně socialistické strany a člověka ctícího tradice a hodnoty rodícího se československého státu, jichž se nezřekla ani ve chvílích nejtěžších. Její slova o tom, jak jí vlastně trest smrti od nacistů byl jen odložen (parafrázuji) se ukázala prorockými...

Také se přikláníme k tomu, aby se toto tragické výročí pro historii československých dějin XX. století stalo především pietou, a nikoliv divadlem. 

Osobně si dovolím připojit následující: systém, který dr. Horákovou odsoudil, ukázal ve vší nahotě fakt, že lidskost mu byla cizí, resp. odcizená ve struktuře oficiální moci, navíc přebíraná od stalinské mašinérie skrze pronásledování a popravy jinak smýšlejících a angažujících se lidí, s nimiž jinak než silou, týráním a smrtí jednat nedokázal. Sám vlastně ukázal nejen zavražděním této ženy, jak selhal v základním lidskoprávním vnímání světa, který byl odhodlán "měnit k lepšímu".

Odkaz dr. Horákové spočívá především v osobní statečnosti, přesvědčení, že i jednotlivec by se neměl vzdávat, je-li přesvědčen o pravdě, hodnotách a cestě, jejíž smysl se rozhodl hájit a existují-li k tomu dostatečné důvody. 

V osobě dr. Horákové byly tyto aspekty ztělesněny, pravda s tragickým koncem, který byl úmyslným a fanatickým způsobem zrealizovaný mocí zastoupenou tehdejší KSČ a s požehnáním stalinistické sovětské stranické a byrokratické mašinérie. 

Absurdní na celém procesu s dr. Horákovou zůstává a stává se stále ožívajícím apelem, že trest smrti, který jí jedna totalita určila, dokončil režim zaštiťující se "lidovou demokracií, člověkem a jeho novou morálkou a právy". 

Smysl odkazu dr. Horákové  pro současnost se ukazuje v tom, že bychom si měli v nejistých a takto vypjatých chvílích osobních i kolektivních připomenout, že význam každého z nás rozhoduje, oč více systém selhává a ukazuje svůj rozval a zvrácenost.

/HS/