H. Svobodová: Jak moc společného mají demonstrace lidí v Praze, Honkongu či Tbilisi?

Možná právě to, že se jich účastní lidé, kteří tak demonstrují nesouhlas s tím, co realizují nebo chystají jejich vlády, resp. vládnoucí elity. V případě České republiky vláda Andreje Babiše v koalici s ČSSD, s podporou KSČM, nemálo pak s SPD.

Proč vlastně lidé protestují, když se - jak se dovídáme z úst nejen premiéra, ale také jeho podporovatelů, včetně těch od KSČM - u nás všem daří vlastně dobře? KSČM se přitom jistě bude hájit tím, jak prosazuje svůj program, který si usilovně vymínila za podporu oligarchy Babiše a jeho vlády. Můžeme se divit, kroutit hlavou či dokonce se smát nahlas, přesto je třeba postoj téhle polistopadové strany, následovnice KSČ se vším všudy, brát v potaz. Minimálně proto, že tu zbyla po své předchůdkyni KSČ. Dodnes se tato strana stále vědomě či méně otevřeně na svou předchůdkyni odvolává. Psychologicky, uvědoměle, a konec konců ani politicky, se přitom od r. 1989 změnit nedokázala, tzn., aby, coby KSČM, přišla s moderně levicovým programem, který by nestavěl pouze na jakémsi "vyděračském potenciálu" svých špiček v centru či na úrovních krajů, obcí nebo měst.

Ale ke kořenům. Jistý klasik psychologie, sociální psychologie, chcete-li, Gustav le Bon, se ve své době, a velmi prozíravě směrem do doby nové a novější, zabýval psychologií davů. Dokonce napsal v českém překladu stejnojmennou knihu o Psychologii davu. To vše ještě v 19. století. Jen podotýkám, že tímto textem s le Bonem nepolemizuji, spíše mu dávám za pravdu. Dokonce podotknu - s odvoláním na le Bona, že "rozumově stojí dav vždy pod úrovní osamoceného člověka." (1997, s. 17) A zase to "proč"? Slovy le Bona: "Kdyby se národům směly přičíst k dobru pouze chladně uvážené skutky, bylo by jich ve světových kronikách zaznamenáno velmi málo." (1997, s. 17) Jenže díky i za těch "velmi málo". Ukázala minulost a představuje "žhavá" současnost.

Pokud si odpustíme hlouběji uvažovat o "roli mas v dějinách", jak nám to servírují např. marxisté, tlačí na to pozůstalí leninisté a "vzájemně se vydírají v KSČM", pak bychom měli být velmi obezřetní ve svých soudech.

Co víme? Že se dnes aspoň deskriptivně poukazuje na to, že český premiér je ve střetu zájmů, že jeho vstup do politiky se udál nikoliv pro "blaho davu obecného", ale především pro "blaho firem vlastněných panem Babišem, potažmo nyní svěřenských". A pozor... Jak politiku ještě více "opatlat", že je to ona, kdo to právě panu Babišovi a jeho hnutí ANO 2011 kazí?

Prostě... "Partikuluje se", jak tvrdí jistý bývalý místopředseda strany KSČM, dnes ještě poslanec za KSČM, podporující právě Andreje Babiše, co jí síly stačí. Je to nikoliv nepodobná cesta té, co přivedla např. jednotlivce jako Hitler a jeho "marškumpanie" k moci? Ale jo, vše se hodí! Vždyť se nám všem vlastně vede dobře! Zdravotníci sice mají občas problém v případě pooperačních zásahů - jako ten výrazně z nedávné doby a konečně viditelně s chlapcem v pardubické nemocnici - učitelé usilují aspoň o větší platy dříve, než se z toho "položí" v důsledku "vyhoření" a bezvýchodnosti systému, který je zpochybněn zatím jen s ohledem na sociálně komunikativní a inkluzivní rámec, ale už se pracuje na předmětové oblasti - matematika, čeština, a jistě dojde i na evoluci druhu... Člověk totiž už dávno nezní hrdě!

Takže, jak si to vlastně stojíme? Proč ty davy obtěžují naše "mocí nemocné""? Pan prezident se zřejmě ještě pokochá svým člunem. Pan premiér nás natahuje směrem k EU, jak je tam omráčí svými "motýle a včele", a hlavně - ať si ty prachy EU nechá, vždyť my je vlastně nepotřebujeme. Co ale zbude z toho všeho po 30 letech snažení, že to mělo vůbec nějaký smysl, pokud jen "reál socialistický nesmysl neměl raději vyčkat Jakešova důchodu"?

Oh, ano. Nebuďme škarohlídy, řeklo by se. Přesto, že se zadařilo a ODS a její souputnice ČSSD v řadě krajů počátkem r. 2000 roztočila spirálu "korupčního chování a jednání", z nichž dodnes tyjí některé místní firmy, jejich lobbisté a političtí nominanti. K nim posledních deset let viditelně patří i ti z KSČM, u nichž se už vůbec, ale vůbec nehodí strašit "komunistickou ideologií", spíš je třeba zahrnout toho či onoho, který skoro nevypadá, že by byl tzv. drahý či za kolik, ale nebude se nějaké té "pozornosti" bránit. Podobně a bez uzardění lze uvažovat o vazbách v Ústeckém kraji. Zkušenost z "devadesátých" je vypovídající. Patřila-li ODS, a bezesporu nomenklatura z ní pocházející právě z bývalé KSČ, posléze se k ní přidala ČSSD, aby se nehorázně zprofanovala, a kauzy provázející např. stávající ministryni spravedlnosti M. Benešovou mají své kořeny, jak jinak, také v kraji Ústeckém, dodnes se mnohým daří.

Hnutí ANO 2011 dnes není v žádném případě bojovníkem proti korupci. Jde o hnutí, jehož předseda si díky svým prostředkům může dovolit nejen "politiku" koupit, může si dovolit manipulovat lidmi v ní, kteří málokdy odepřou přízeň, je-li, slovy komunistického poslance, určujícím právě partikulace zájmů partaje a určitých partajníků v ní. Pan Filip a spol. ví, o čem je řeč, stejně jako jím údajně "uvolněný" asistent Rudyšar, který "pro Filipa např. vypracovával analýzy ohledně developerských projektů v Praze a okolí. Filip tvrdí, že je využil při zohledňovány otázky nájemného a stavebního řízení."
(Zdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/politika/260954-pokrytecti-komuniste-filipuv-asistent-nechaval-sve-bouraky-na-zakazech-parkovani/ ) Můžeme se jistě ptát, jakpak asi těchto informací či zdrojů využívá pan Filip, předseda KSČM? Jenže "kšeft je kšeft" a pan Filip se zřejmě zase až tolik od lidí typu Babiše neliší...? Naopak. Asi nikoliv bez vědomí také pana Filipa se "noumenon Babiš" pro politiku zrodil, resp. padla na něj volba, když tzv. prachy měl, a vymýšlet programové změny levice po listopadu 1989 je více než nad síly, že?

A snad jen poznámku na závěr. Je na pováženou, pokud se vládci státu s opovržením vyjadřují o těch, co demonstrují názory, postoje apod. Že tak činila právě KSČ a její následovnice KSČM neudiví. Pan Babiš však měl podporu předlistopadového prostředí, finanční zázemí z počátku nejen "marocky" neidentifikovatelné, čas i PR, aby se tomu naučil. Pokud tak neučinil, je pravděpodobné, že "výzvy ulice" jej nakonec doženou, ba co víc předeženou.

Co tedy mají společného lidé v Honkongu, Praze a Tbilisi? Odpor proti moci, která se tváří, že je zastupuje. U nás k tomu měla stačit kobliha. Už víme, že nestačí. Je důležité si však položit a odpovědět na otázku: co teď a co potom.