H. Svobodová: Jak čtu smysl návštěvy amerického ministra zahraničí Pompea v ČR?

Takto položenou otázku lze jistě interpretovat z více či méně zřetelných aspektů, signálů méně či více viditelných, ale i důsledků, které může přinést. Možná také v kontextu vnitřní situace v USA a před blížícími se prezidentskými volbami.

V prvé řadě se odehrála v době, kdy je svět zatížen dalšími zkouškami, kterými projít bez úhony, a především kolektivní spolupráce nebude možné.

Nejde jen o globální problémy ekonomiky, bezpečnosti, politiky či rizik růstu pandemie coronaviru. Jde o to, jak se souhrn těchto příčin a důsledků vyvíjí v jednotlivých regionech, resp. sférách vlivu, o něž tak či tak soupeří hlavní globální hráči.

Abychom nedošli k přecenění a příp. zkratkám, návštěvu ministra Pompea je třeba vnímat realisticky. Mají proto pravdu i ti, kdo poukazují na její zdvořilostní charakter (v diplomatickém slova smyslu). Ten se projevil především při setkání prezidenta Zemana a ministra Pompea, od něhož šlo-snad kromě zdvořilostí, možných faux pas či "konečné tečky" za ministrovou návštěvou-sotva více očekávat. Přesto se zřejmě mohlo spíše potvrdit, že k tolik Hradem žádané schůzce prezidenta Zemana a prezidenta Trumpa v Bílém domě s velkou pravděpodobností nedojde (a zřejmě i proč). Prostě až tak významného přichýlení v USA se naší zemi vedené prazvláštním "babišovsko-zemanovským tandemem" nedostane. Ale to není to zásadní, co zřejmě Pompeova návštěva signalizovala a symbolizovala.

Pompeova návštěva se odehrává v zásadním období pro USA, prezidenta Trumpa, který má obhajovat svůj mandát a není vůbec jisté, zda to tak "bravurně" zvládne, a s čí pomocí, jako když funkční období začínal... Přesto by nebylo seriózní přehlížet Trumpův mediální dosah a kapitálové možnosti, které se zřejmě do celé "hry o prezidentský trůn" zapojí. Cesta jeho ministra do Evropy ukazuje, že USA a jejich administrativa si dobře uvědomují, jak je stále složitější udržet na uzdě svůj díl vlivu v Evropě, přičemž není to Brusel, resp. EU, které by USA udílely v tento čas větší důležitost. Proto se také Pompeo se zástupci EU nesetká, ač v řečech premiéra Babiše zaznělo cosi o tom, že "mluví za EU". Nemluví...

V prvé řadě nepatříme svými postoji k politikám EU k těm, co by je nějak zásadně hájili, a za další - premiérova parketa je V4, kde jeho "firemní manažerování" zřejmě nachází větší odezvu a jemu se to jeví, že mu je dopřáváno více sluchu.

Je přitom jasné, že USA svou oporu hledají především v Polsku, kam Pompeo také směřuje. Tento záměr plyne nejen z historické a strategické role Polska, ale i z jeho pozic v současném světě, především ve vztahu k Rusku.

Cesta Pompea se přitom odehrává v době, kdy se svět potýká s rozsáhlou pandemií covidu. Rusko prohlašuje, že údajně našlo vakcínu, a v Bělorusku sílí protesty proti dlouhodobě neudržitelnému režimu prezidenta Lukašenka. Lze proto i ve světle těchto souvislostí hledat smysl návštěvy amerického ministra v tom, že jde "o české rozvědné a zpravodajské kapacity v rozkrývání vlivu totalitních velmocí na rovině hospodářské, informační a technologické nejen s cílem vypořádání se s vlivem Číny či Ruska, ale také s cílem zajistit demokratické a lidskoprávní principy ve technologicky měnící se společnosti." (Zdroj: https://euractiv.cz/section/evropska-unie-a-svet/news/pompeo-prijel-cechy-odradit-od-ruske-dostavby-dukovan-brusel-vynecha-vztah-s-eu-za-trumpa-ochladl/ ?utm_source=traqli&utm_medium=email&utm_campaign=2098&tqid=hvm5Z3k8D1ABXu89TNuaR9cbyizqor.9Doq5vvdV )

Další ze záměrů cílil na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, kde se taktéž potkávají sféry vlivu velmocí, jakými jsou Čína, Rusko a USA. A poukazuje se na to, že "Američané chtěli s Českou republikou v průběhu návštěvy podepsat dokument o rozvoji jaderné energetiky. Česká strana to ale nakonec odmítla kvůli obavám z toho, že by podpis mohl zvýhodnit některé uchazeče o stavbu nového bloku v Dukovanech." (zdroj: tamtéž)

Bylo by krátkozraké nevidět v těchto a dalších snaženích z americké strany prolínající se "ideologii zájmů" určitých mocenských skupin spojených s autoritou současného prezidenta Trumpa, jehož znovuzvolení je s otazníkem... V případě změny a zvolení Joa Bidena prezidentem se čeká, že se některá omezení a zhoršení vztahů s EU, ale i celkový kurz spolupráce USA a Evropy, potažmo EU opět standardizují, resp. dojde k jejich restartu s ohledem na potřeby současnosti. Přesto lze očekávat, že ani EU nebude "slepá" k rizikovým krokům ze strany Číny nebo Ruska zasahujícím oblast obchodních vztahů, technologií a bezpečnosti.

Zvláštní pozornost je třeba udělit oblasti lidských, sociálních práv a demokracie, které přes všechny výhrady a nedostatky Rusko a Čína nejenže nerozvíjejí, ale i v té "relativizující" se podobě devastují (např. situace kolem zákonů spojených s volbami, práv menšin, názorové a mediální svobody, intolerance a další).

Pompeova podpora návštěvy Tchaj wanu předsedou senátu M. Vystrčilem je jen slabší "náhražkou" s ohledem na vážnost problémů, před nimiž stojí globální svět a jednotlivé země v něm.

Osobně však za mnohem závažnější považuji účelovost a prakticky se prosazující relativizaci vztahů samotné ČR k EU, ač v diskuzním pořadu Události, komentáře na ČT 24 12. 8. 2020 věnované návštěvě ministra Pompea se zúčastnění pánové Vondráček (ANO) a komunista Filip spojenectvím s EU téměř trumfovali, jak moc jim leží na srdci (zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/3160632-udalosti-komentare-vondracek-filip-a-vystrcil-komentuji-projev-mikea-pompea  ).

Podtrženo, sečteno: návštěva ministra zahraničních věcí USA Pompea nebyla určitě pouze zdvořilostní, dala a dává tušit, jaké problémy před námi leží a jak složité bude jejich řešení, aby se svět dokázal stabilizovat a našel vůli ke spolupráci.

Pokud se ČR rozhodne spíše prohýbat pověstný jazýček vah nejenže pramálo získá, ale to, co nezíská, zatíží především její perspektivy.