28. října 1918 vznikl samostatný československý stát. Ochránit jeho občany je možné jedině v kooperaci s dalšími státy.

V tento nelehký čas nejenom pro naši zemi je třeba nezapomínat na historické tradice a minulost, která sotva kdy napsala jednoznačná poselství budoucím generacím. 

Současnost je přeplněna událostmi, na které sotva můžeme být pyšní! Ukazuje se stále větší selhávání vládnoucích politických elit, přesto je velmi těžké domyslet změnu, která se možná snáze vykládá, již hůře uskutečňuje. Politické elity zastoupené dnes na té či oné straně politického spektra mají za sebou nelehkou minulost, ba dokonce jsou nositeli současného kritického stavu našeho společenského systému. 

Demokracie, k níž se upínali otcové-zakladatelé našeho státu, nebyla neomylným receptem o vývoji společnosti. A je otázkou, jaká ta demokracie měla/má vlastně být, aby se již nestávala jen smutnou karikaturou trapných a "profláknutých" jednotlivců a struktur na čele státu. 

28. říjen 1918 je přes veškerou sebe-kritiku tehdejších i současných vládnoucí elit událostí, která se odehrávala v logice dějinných událostí a zvratů, v nichž často vítěz byl jen příštím poraženým... 

Pořád však platí, že minulost učí, a to i o tom, co si nejsme ochotni připustit, nechceme slyšet, ba dokonce pochopit nebo přijmout. Ale takoví jsme byli... A jací budeme, navzdory třeba stávající pandemii - zůstává otázkou a výzvou, která pokračuje. 

Vadí-li nám stav věcí veřejných, nechceme-li se s ním smířit, pak je tu stále šance na změnu. Nezapomeňme ale, že ochotu ke změnám musíme chtít učinit každý u sebe, ne je pouze tzv. ordinovat těm druhým. Je-li osobní ochota podstoupit nepohodlí směřující ke změnám, pak je také příležitost najít způsoby jak toho dosáhnout. 

Změny bývají složité, bouřlivé a často přinášejí jen další komplikace. Spoléhat ale, že stávající zkorumpovaní mocní nedobrý stav společnosti změní, bylo by krátkozraké. 

Ale bez ztrát není zisků. 

Jestli jsme společně připraveni podstoupit rizika, se ukazuje a prokáže se v příštích měsících. 

H. Svobodová