Život s „ploty“ mezi ploty

Společnost v ČR a v některých tzv. vyloučených lokalitách zejména, jak to říci kulantně…, no prostě hloupne. Lidé jsou čím dál více manipulovatelní. Domnívám se, že nejen snad proto, že elity jimi rádi manipulují, ale proto, že snad chtějí být manipulováni v zájmu toho nemít příliš starostí, moc se o věci veřejné nestarat, ale přitom se mít dobře. Čím méně se chtějí angažovat, tím více jsou kritičtí, a to, co sami nedělají, požadují od všech ostatních, nejvíce od těch „nahoře“. Stále více se pohoršují nad tím, že život neodpovídá jejich představám a o to více vzhlížejí k „manipulátorům“ v řadách elit s bláhovou nadějí, že teď přijde ten pravý a jejich naděje naplní. Přesvědčují se o tom na sociálních sítích, hlavně na facebooku, který se stal doslova „semeništěm“ různých fabulací, rádoby osobních zážitků a zkušeností, které jsou, když ne vymyšlené jimi samotnými, tak přebírané tzv. hoaxy, zprávami záměrně cíleně dezinformujícími a lživými. Přitom jim uniká život v jejich bezprostředním okolí, v domě, kde bydlí, v obci, kde žijí. Jsme prostě plni jakýchsi pomyslných „plotů“, které nás oddělují od ideálu a pitvoří naše osobnosti, doslova ničí lidství v nás a mezi námi, dělají z nás lidi netečné, snadno a lehce manipulovatelné. O problémech, dějích a procesech nepřemýšlíme, leda snad v dikci a rozsahu nasměrování právě z bezbřehých, rádoby „odborných“ pseudodiskuzí na sociálních sítích, kde se ti vše znající, všemu rozumějící předvádějí, a žel snadno získávají stoupence. Jistě ne náhodou se na facebooku objevuje spousta poslanců, senátorů, zastupitelů a loví a loví. A proces stádnosti funguje. Bohužel na místo osvěty, výchovy a objasňování těží z nevědomosti a naivity svých potencionálních voličů.  

Velice snadno lze najít odpovědi na otázky, kde se v lidech bere tolik „plotů“ v podobě různých xenofobií, rasismu, asociálních přístupů k jinakosti, odporu proti menšinám a uprchlíkům bez rozdílu, kterých sice jako v horrorech často líčených v ČR, a např. na Mostecku sice nikdo, jako himalájského yettiho, neviděl, ale bojí se jich a brojí proti nim. Podivné u národa, z něhož řada lidí hledala své místo na slunci a v životě v jiných zemích také jako emigranti, resp. uprchlíci. Zřejmě je snazší bojovat proti něčemu, co se dá těžko určit či charakterizovat než proti tomu, co si mohu při troše snahy sám ověřit a jako občan proti nepravosti konat. Zejména, když se v tomto „spravedlivém boji“ sejdu na jedné lodi s dalšími nadšenými a vzájemně se podporujícími bojovníky.

Takových staronových problémů je u nás v Mostě celá řada. O dalším pokusu opět profitovat na rekonstrukci KD Repre jsme již z OMMO psali, a jistě ještě budeme, protože se sice zmařila díky našemu úsilí kauzu jeho prodeje, ale již se opět stále stejní borci z řad místních podnikatelů a politiků těší na to, jak si „sáhnou“ a popasou se na oněch skoro dalších 500 miliónech korun, které jsou údajně již vyčleněny na to, aby Repre bylo opět „naše“ a bylo hezké. Zatím, než se tak stane, stačí podílet se na jiných zakázkách, které se díky nastaveným pravidlům, a hlavně přístupům současné exekutivy statutárního města Mostu řeší většinou v rámci režimu tzv. zakázek menšího rozsahu, kde jsou přeci jen „jemnější“ pravidla nápomocná k tomu, aby se vše dalo vyřešit pod pokličkou odpovědnosti politiků, kterou dostali od voličů při volbách, a je suplován režim náročnějších výběrových řízení. To se prostě investiční záměr rozdrobí do více záměrů a dostane se na více firem, na více potencionálních sponzorů zaangažovaných politických stran, které nejen politické prostředí zdejšího regionu deformují již drahně let. Prakticky od listopadu 1989 s těmito snahami a grify nepřestaly. Jak? To se finanční prostředky na potřebnou rekonstrukci pro - dejme tomu nějakou základní školu týkající se kuchyně, chodníků, střechy, učeben nebo plotu - atomizují na jednotlivé akce a z nějakých desítek milionů se pak řeší dílčí investiční akce v řádu stovek tisíc. Prostě tak, aby se dosáhlo na režim zakázky menšího rozsahu.  Jak je to v té reklamě s kocourem? Vypasený uřvaný pták, já sám doma a bez granulí…, no není o čem, že? Pak se, třeba jako na 3. ZŠ v Mostě, jde jeden rok do rekonstrukce chodníku před školní jídelnou, který je notabene v areálu školy, pak se vymyslí údajné zkrášlení prostředí školy, resp. i její údajné větší zabezpečení a jde se do dalších „vyhozených“ 150 tisíc Kč. Přitom zkrášlení je typu za plotem, který uzavírá roh budovy, je dále doslova „bordel“. Jen busta J. Fučíka dostala tuto osobnost českých dějin opět za „mříže“. Ovšem chůze po chodníku před plotem je o nohy. A tak investice za 150 tisíc popírá vlastní záměr a mohlo se za ty finance udělat třeba něco pro školu smysluplnějšího, ke zkvalitnění výchovně vzdělávacího procesu.  Nemluvě o tom, že obecně okolí jednotlivých základních škol je až příliš mimo pozornost jejich vedení a absentuje koordinace podílu na udržení pořádku kolem budov, a žel dokonce i na pořádku v jejich areálech. Nebo že by opravdu to bylo o tom, že „ploty“ v nás je pohodlnější schovávat za ploty skutečné a asi proto tak drahé? Ano zatím to opravdu vypadá tak, že žijeme se svými „ploty“ mezi ploty a je nám některým docela fajn, protože nám to vyhovuje. Konečně kdyby ne, můžeme přeci vždy nadávat na ty ostatní, co nám naši svobodu a život celkově znepříjemňují a ničí.