P. Brychtová: MUSÍME SE NAUČIT PŘESTAT SE BÁT POSTIŽENÍ, STÁŘÍ, NEMOCI A SMRTI A VRÁTIT JE ZPĚT DO REALITY NAŠÍ SPOLEČNOSTI

19.09.2017 10:58

Rozhovor s paní Mgr. Petrou Brychtovou, ředitelkou Hospicové péče sv. Kleofáše, o. p. s.

Přinášíme další v pořadí povídání s paní ředitelkou magistrou Petrou Brychtovou, s níž jste se mohli seznámit již >>> Je potřebné pochopit, že těžká nemoc a smrt jsou přirozenou součástí našeho života, rozhovor s paní Mgr. Petrou Brychtovou, ředitelkou Hospicové péče sv. Kleofáše, o. p. s. . I na další naše oslovení reagovala paní ředitelka pozitivně, proto si můžete na těchto stránkách přečíst následující navazující úvahy na téma sociální péče a služeb v této oblasti. Děkujeme.

1.      Dlouhodobě se angažujete v oblasti sociálních služeb. Jak vnímáte oněch 822 miliónů korun sledujících do krajů na sociální služby? Jde podle Vás více o předvolební gesto nebo tato investice skutečně zásadně ovlivní chod sociálních služeb?

Pevně věřím, snad ne naivně, že jde o jasný signál toho, že sociální služby jsou dlouhodobě podfinancovány a že je s tím něco třeba začít velice vážně dělat. Zda tyto prostředky zásadně ovlivní chod sociálních služeb? Domnívám se, že ne. Myslím, že lokálně pomohou více či méně, ale nějaké zásadní změny nečekám.

2.      Jak byste označila – také s ohledem na vlastní zkušenosti – zásadní problém sociálních služeb u nás?

Sociální služby jsou oblastí, která se potřebuje poměrně pružně reagovat na demografické změny v populaci. Máme již několik let jasná data o těchto změnách a v rámci různých koncepcí (ať obecních, krajských či jednotlivých poskytovatelů) tato data neumíme dostatečně reflektovat a být tak vlastně určitým způsobem připraveni na novou nebo zvýšenou poptávku.

Co mě nejvíce trápí je, že neslyším, nečtu a nevidím jasné ano podpoře terénních forem služeb – pro co nejdelší možný pobyt v domácím prostředí a stejně tak jasné ano v určitých regionech započaté transformaci pobytových služeb do menších zařízeních, která jsou blízká domácímu prostředí a pořád ekonomicky udržitelná.

Zásadním problémem jistě také je obtížná propojitelnost se zdravotními službami, které klienti nutně potřebují ruku v ruce se službou sociální.

3.      Existují podle Vás v oblasti sociální práce a služeb nějaký „universální“ řešení pro jejich fungování či vše závisí jen na specifických podmínkách daného místa?

Ano, domnívám se, že sociální služby jsou závislé na specifických podmínkách komunit a lokalit. Myslím, že i úroveň krajů je již úrovní širokou, ale ještě zvládnutelnou s ohledem na koncepci fungování a rozmístění sociálních služeb. Pro mě je - hodně obecně řečeno - takovým „universálním“ řešením základní předpoklad, kterým je úcta k lidskému životu – pokud si při stavbě obřího domova seniorů či jiného zařízení o několika desítkách lůžek představím, že tam jednou třeba já budu žít, je to pro mě nedůstojné a neosobní řešení. A spíše je s tím spojený ekonomický a zřejmě i možný „sponzorský a investiční profit“, což ale po dle mého názoru v oblasti sociálních služeb nestačí. Musíme se naučit přestat se bát postižení, stáří, nemoci a smrti a vrátit je zpět do reality naší společnosti. Nesmírně nás to obohatí, resp. nás to donutí uvažovat více také osobě, vlastních možností a perspektivách.

/dotazy hs/