KSČM sotva kdy bude podporovat unijní integraci, protože „starého psa novým kouskům nenaučíš“

25.03.2018 15:45

Před několika dny předseda KSČM Filip, který má zřejmě před svým opětovným zvolením na blížícím se dubnovém sjezdu, vybídl skrze ČRo Plus k vystoupení z EU prostřednictvím obecného referenda. No hurá! Je přitom třeba připomenout, že KSČM ani v době vstupu do EU integrační procesy skrze toto spojenectví nepodporovala. Svým členům a voličům doporučila v r. 2004 hlasovat v referendu proti vstupu ČR do EU. Oč šlo, lze shrnout: byla by podpořena kapitalistická forma integrace, posílil by se údajně liberálně demokratický model uspořádání a pozice subjektů jako je KSČM by se ztížil, neboť bychom se více sblížili s prostorem, kam se dosah vlivu Ruska poněkud zkomplikoval (to se pravda moc nahlas neříkalo). Jistě lze vyjmenovávat i další okolnosti. To v zásadě ale – jak jinak – nebránilo této straně vyslat své zástupce do „prohnilého liberálního modelu“ zastoupeného v EP příslušnými poslanci. Ale možná šlo o to nahlodávat kapitalismus zevnitř!

V zásadě ale sotva očekávat něco jiného právě od strany, která dlouhodobě setrvává na pozicích minulosti, je zmítaná obavami z alternativ, je v zajetí obhajoby minulosti, resp. relativizaci vážnosti konání své předchůdkyně KSČ, jejíž konání bylo provázeno nezákonnostmi a končilo smrtí ideových odpůrců atd. Příp. pokusy o změny skončily vždy dehonestací dotyčného nebo dotyčných, i když o krk tento nepřišel, protože to ta lidskoprávní zhýčkanost v kapitalistických poměrech ze zákona nedovolovala.  O tom průběžně a dnes nepochybuje a již v době „permanentního posilování pozic KSČ“ ve společnosti nepochybovala nikoliv malá část dřívějších členů, odborníků z celé řady oblastí života společnosti.

EU stejně jako jakýkoli „živý projekt“ je vystaven a logicky podléhá nezdarům. A zcela určitě nejde o projekt, který by nebylo potřeba měnit a reagovat na potřeby vyrůstající z reality, jenž je tvořena myšlením a konáním lidí, a to nejen na území členských zemí. Opírat však své výhrady o to, že převládá kapitalistická forma integrace, že pozice „silného“ stále hraje pro KSČM nesnášené Německo a jemu „poslušná“ Francie, je argumentačně spíše úsměvné, protože s jinou realistickou alternativou nepřišla ani sama tahle strana. Ale nebuďme škarohlídi! Dnes je to právě KSČM, která stojí v řadě s těmi, kdo obhajuje kroky jednoho z největších oligarchů v ČR, resp. jeho vlády, trestně stíhaného premiéra v demisi, kapitalistu, A. Babiše. Pravda, bývalého člena KSČ, nikoliv bez vyloučení a zkoumání vazeb (můžeme spekulovat jak moc či málo intenzívních) na StB.  Jenže to bychom nesměli znát nic ze života KSČM, jejího vývoje po listopadu 1989 a o tom, co se psalo v řadě kritických analýz lidmi zevnitř KSČM, z nichž někteří již bohužel nežijí. Tedy že v KSČM veškeré úsilí o alternativy šlo „k ledu“, zvítězilo spojenectví stalinozoidních a pragmatických přístupů, které jsou z hlediska alternativních myšlenek a změn třeba právě v duchu „jiných forem integrace“ naprosto zmrazeny, a její politika se smrskla na „pozice v rámci mocenského systému a jakou protihodnotu, za to, co zástupci této strany na úrovni působení získají“. Ano, čas od času uslyšíme, že se to vše dělá pro lidi, lidi to přeci chtějí, a kdo má pochyby, pak není „normální“ a měl by se spíš stáhnout a nekazit to všem těm, „kdo už v rozjetém vlaku místečko mají nebo jen čekají na určené nástupiště, kde také budou moci naskočit.“

KSČM však s ohledem na stávající podporu vznikající Babišově vládě s připravovanou přímou účastí také ČSSD nemůže zůstat stranou, protože „hraje“ o své budoucí udržení coby jedné z klasicky fungujících stran, nota bene lpící na řadě překonaných postulátů s prohlubujícími se příznaky vnitřního rozkladu. Podporou Babišovy vlády v demisi sice dává KSČM mediálně najevo svoji připravenost a schopnost radit dokonce samotnému A. Babišovy, co má dělat, což může, pravda, mít krátkodobý účinek. Spojenectví s oligarchou stojícím z logiky věci na čele subjektu reprezentujícího zatím ne příliš vyhraněné (sociálně a profesně) laděné voličské spektrum, ale cílícího podvědomě spíše na střední a vyšší střední třídu, která např. bude velmi citlivě vnímat otázku daní, všelikých zaměstnaneckých úlev a bez výhrad slyšet na „povídání o bezplatnosti“. KSČM přitom však již z hlediska „české komunistické levice a jejího místopisného nacionalistického střihu“ vyzývá k vystoupení z EU na základě referenda, resp. přijetí obecného referenda (viz burcování V. Filipa). KSČM jistě není jedinou parlamentní stranou, která takto smýšlí a cílí mediální pozornost, faktem však zůstává, že rozhodnutí bude na A. Babišovy a části hnutí ANO, protože část poslanců z hnutí ANO stojí v některých případech velmi blízko populismu KSČM i SPD, nebo platformě „Zachraňme ČSSD“.

Za připomenutí širšího kontextu dění přitom stojí jakoby z „jiného světa“ působící otázka z úst místopředsedy KSČM Dolejše: „Opravdu chce veřejnost nahrávat v kauze „Novičok“ zastydlým šiřitelům hrozby Západu a rozkládat tak nechtěně společnou Evropu ambicemi různých nacionálních štváčů?“ (zdroj: https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Dolejs-KSCM-Diplomaticka-valka-o-Novicok-529135), obracející pozornost na diskuzi o nedávné otravě bývalého ruského agenta Skripala a jeho dcery. Pan místopředseda Dolejš sice varuje před eskalací vztahů mezi Ruskem a Západem „bez hmatatelných důkazů“, jenže… Vzhledem k tomu, že podle vyjádření odborníků na téma těchto vyvíjených a příp. používaných látek měl Novičok spadat do kategorie zakázaných chemických zbraní (např. ČR se přidala k Úmluvě o chemických zbraních někdy koncem 90. let 20. stol.) a Rusko začalo svůj chemický arzenál likvidovat v r. 1996 a do r. 2020 beze zbytku, jenže po ruce je vždy – a Rusko to v posledních dnech ukázalo – svést vše na terorismus. Pravda, nějak se tam Rusům připletla k potenciálním původcům jedu i ČR, což bylo naší stranou dementováno. Jenže na terorismu se s nemalou pravděpodobností snaží parazitovat všechny více či méně skrytě mocnosti. Praktiky SSSR, potažmo Ruska byly propracovávány léty zkušeností na „vnitřních i vnějších nepřátelích“. A sotva odhlédnout od toho, že využít k pokračujícím aktivitám je možné také tzv. třetích stran. Kýžený efekt je téměř zaručen a dokazování nakonec bude jen na zasažených, co se ozvou. Jistým shrnutím pak může být, že útok na Skripala, jeho dceru či příp. související kontext úmrtí jejich nejbližších lze považovat za akt terorismu, jen dokázat, kdo jej provedl režijně i fakticky, je téměř nemožné. A s tím v prvé řadě počítali také jeho aktéři. Tak trošku o „jablkách, co nikdy nebudou hruškami, a naopak“ je možné hovořit v případě, když čteme „Londýnu nevadilo přijímat zbohatlé ruské nomenklatury, které si ulívaly své miliardy   získané z divoké obnovy kapitalismu v Rusku v britských bankách.“ (týž zdroj výše). Myslím, že akt otravy agenta dávat do stejného kontextu je tak nějak přitažené za vlasy. Miliardy sovětské, ruské či západní zřejmě nemají hranic, přitom nemusejí nutně vést k podpoře terorismu. Útok jedovatou látkou má ale mnohonásobně silnější psychologický a geopolitický účinek. V prvé řadě likvidace „zrádce“ coby výstraha některým dalším v pořadí, v Rusku v té době bylo těsně před prezidentskou volbou, ruská vedoucí místa verbální intenzitou odrážejí příp. otázky a podezření. Dokonce vyvolají jistou dezinformační aktivitu směrem k některým coby „nějak souvisejícím zemím s jedem Novičok“, ČR se jakoby pro výstrahu také ocitne mezi jmenovanými. ČR je jednou z členských zemí EU, kde se výrazně zvedají hlasy za vystoupení z EU, KSČM jistě nikoliv náhodou nestojí mimo těchto nálad, ba dokonce nepřichází s podporou integrační podoby. Velká Británie se v současné době nachází v intenzivním a nelehkém jednání s EU poté, co pod tíhou mj. „fake news“ a manipulací všeho druhu, stejně jako v tomto případě nikoliv bez vyloučení zčásti podporovaných z možných „ulitých miliard“ opouští EU. Občané Velké Británie země jsou rozladěni z dopadů, obávají se dalších vnitřních i vnějších důsledků, a možná bychom se divili, jaké by bylo nyní jejich hlasování o vystoupení z EU. A do toho všeho „povykující“ a podporované hlasy nejen z KSČM o ochraně národních zájmů před EU a pro czexit.

Těch náhod, co prostě nepadají z nebe, ale pocházejí z reálných politických kruhů a souvislostí, s jejich záměry a cíli, je skutečně až příliš. Je ale stále méně IN nechávat se chlácholit třeba právě místopředsedou KSČM Dolejšem, že „To že k ruskému nacionalismu s obdivem hledí všeliké eurofobní obludárium by nemělo bránit dívat se na roli Ruska v globálním světě realisticky. Jak se liší exoti naskakující na ruské „fake news“ od šiřitelů rusofobních hororů?“ (viz zdroj výše) Možná jsme totiž natolik zhýčkaní a relativně klidně plynoucí realitou otupělí, že přehlížíme, že jinak než hororově nás to prostě nedonutí o věcech začít přemýšlet. A ti, co vědí „železo je třeba kout, dokud je žhavé“, protože „všelicí nažhavení“ na moc u nás stojí pořadí, a další na ně přihazují, jak nebezpečně roztočená kola ještě o něco více popohnat.