H. Svobodová: Otázka o přítomnosti politiky ve školách je překonána. Politika totiž ve školách je.

21.03.2018 15:49

Jistě nejen mně, ale i dalším je známa poněkud "upatlaná" řeč bývalého předlistopadového člena předsednictva ÚV KSČ a předsedy Měst. výboru KSČ Miroslava Štěpána, dnes již zesnulého, s níž vešel do historie - parafrázuji - "v žádné zemi ani rozvojové ani v socialistické ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo." S ohledem na nedávně aktivity na podporu ústavnosti a demokratických mechanismů, jichž se účastnili především studenti středních a vysokých škol, upozornili zřejmě stále pro některé politiky na nepochopitelné projevy občanů v demokratických zemích, které s sebou přinášejí svobodu projevů, názorů, nesouhlas, diskuzi a otevřené protesty, dějí-li se jistě nikoliv způsobem, který by byl zásadní hrozbou pro bezpečnost ostatních, naší země apod. To v případě studentských akcí jistě říci nejde. V. Klaus ml. pro iDnes.cz sdělil, že „Podle mě politika do škol nepatří, protože všechny děti se v ní mají cítit bezpečně, mají právo na svobodné vzdělání a není možné je vystavovat do situace, kdy většina bude proti nim z politického hlediska. Navíc je to i ve školském zákoně, že politika do škol nepatří,“ (zdroj: zpravy.idnes.cz/studentska-stavka-skola-politika-protest-ustava-vaclav-klaus-mladsi-12p-/domaci.aspx?c=A180319_112150_domaci_nub). 

Dovolím si poznamenat, že - školy jsou součástí veřejného prostoru, kde politika je (byla) nejen přítomna, ona tento prostor také utváří. Bylo by proto s podivem, aby bylo možné jakoukoli restrikcí zabránit tomuto procesu. Jiná situace může nastat zneužíváním školního prostředí k propagaci názorů, tendencí a snah, které by měly jakkoli toto prostředí deformovat či manipulovat něčím nezákonným nebo v rozporu s ústavním pořádkem. Vyučovací předměty samotné by pak z hlediska svého profilu (formy i obsahu) neměly sloužit k výkladu něčeho jiného, než jim z hlediska také zákona přísluší. To se ale v tomto případě nestalo. Stejně jako, ruku na srdce, jak moc dávají někteří učitelé průchod svým pocitům a sympatiím k té či oné straně či politikovi, když je např. před nebo po volbách? Tyto sentence pronášené nad hlavami žáků či studentů jsou často mnohem více "devastující", než snaha studentů vyvolat aktivní zájem o politické dění a vývoj ve společnosti. 

Osobně se proto přikláním k tomu, aby studenti dál projevovali zájem o politiku, aby se diskuze na politická témata, dění staly standardem výchovného a vzdělávacího procesu. Méně emocí a hrozeb o tom, "komu to slouží", nakonec přispěje minimálně k tomu, že manipulace všelikého druhu budou se dít s menším efektem a rostoucí intenzitou. Pravda, chce to také pozitivní podporu od nás dospělých, ba dokonce těch, kteří mají z hlediska svých oborů ke společenskovědním oblastem blízko a mohou napomoci k vysvětlování daného společenského kontextu, tzv. např., kdo se zdroji o politice zabýváme a s konkrétní politikou máme zkušenosti. 

Angažovanost studentů by nás pak skoro 30 let po listopadu 1989 méně překvapovala a některé dokonce děsila. A že smysl podobná vystoupení nejen studentů, ale i širší veřejnosti mají, ukazuje i "blábolení" bývalého předsedy ÚV KSČM M. Grebeníčka o tom, že "když dají studenti najevo i někde na náměstí své názory, ale všechno musí mít své meze. Jestli někdo vyhraje volby, tak to musím vzít na vědomí, i když jsem mu hlas nedal, ale ve společnosti je víc lidí, kteří mu hlas dali. Chci tím naznačit, že i v těchto aktivitách by měla být špetka objektivity." (zdroj: zpravy.idnes.cz/studentska-stavka-skola-politika-protest-ustava-vaclav-klaus-mladsi-12p-/domaci.aspx?c=A180319_112150_domaci_nub)

Na druhou stranu a se znalostí současného dění by nemělo udivovat to, že právě v KSČM má ANO dnes největšího zastánce.