OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Zřejmě nejenom „přelidněno“…

24.02.2011 00:51

Každý čtvrtý Čech žije v přelidněném obydlí, tvrdí studie Evropského statistického úřadu. Jde o porovnávání z dalších evropských zemí V řadě z nich je situace ještě o něco horší. Znamená to například, že průměrná 4členná rodina z pohledu svých jednotlivých členů nemá možnost vlastního pokoje, stále existují problémy se základním hygienickým vybavením domácností (Rumunsko, Bulharsko) atd.

Z mnou sledovaných skutečností, pak toto jsou jistě záležitosti vybízející k větší odpovědnosti a pozornosti ze strany odpovědných míst, jsou tu však ještě některé další souvislosti tohoto problému. Např. že i přes tyto v mnoha případech závažné nedostatky se na mapě zřejmě nejenom regionů ČR najdou místa, kde se vcelku úspěšně daří některým velmi podivným praktikám z pozice bydlení, a zdaleka nejde jen o hygienu a obecně kulturu bydlení. Ale např. o to, že garsoniéru do cca 26,5 m2, kde jsou hlášeny 2 – 3 osoby, obývá o několik lidí více, včetně malých dětí, tedy nikoliv ti hlášení. Garsoniéra je evidentně předmětem podnikání majitele, který ji vlastní a pronajímá. Nikdo, ani např. bytová samospráva se o uvedenou situaci nezajímá, i když dlouhodobě se na věc obývání takového bytu upozorňuje, několikrát se o situaci dokonce zajímá policie. V bytě přebývají po několik měsíců dokonce „osoby podezřelé z trestné činnosti“. V zásadě se nic moc nezmění ani poté. Vlastnictví přetrvává, čas od času, když odejde „jedna várka“ bydlících, přijde další. Situace se opakuje.

Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že podobné problémy jsou typické v určitých místech zejména v tzv. panelákové zástavbě, kde se jakoby problémy takového typu zkrátka ztratí mezi ostatními nebo není zájem se jimi příliš zabývat a dělat rozruch, zejména když bydlení tohoto typu spravují bytová družstva s určitými dominantními politickými vazbami na místní komunální politiku a další politiky napříč politickým spektrem.

V konečné fázi se ukazuje, že některé tzv. nedobré podmínky nebo situace mohou dokonce v rámci jisté formy a úrovně politiky vyhovovat. Jde o to, ještě více tlačit na mentalitu, kulturu, ale i sociální a ekonomické dispozice části populace. Obavy, nejistota, neznalost a obecně panující indiference vykonávají své. Podobné praktiky pak nejsou ničím neobvyklým. Neobvyklé je naopak to, začne-li na takovou situaci někdo upozorňovat a volat po nápravě. Indiference se mnohdy pozmění v tzv. tichou, řiditelnou nenávist, která propuká, dojde-li místním „prorostlým“ elitám trpělivost. Nikoliv problém má zaděláno na řešení, ale ten, kdo se o řešení zajímá a upozorňuje na nedobrý stav, má zaděláno na problém.

Možná opravdu žijeme v ČR v přelidněných obydlích, co se však mnohdy skrývá za touto „přelidněností“, už tato studie neříká. A to by jistě vydalo na nejednu sociálně psychologickou studii, která by měla nemálo politických konsekvencí. Ale jak mi kdysi sdělil jeden nejmenovaný levicový politik, poslanec - ono to zase není tak žhavé, podnikatelé si přeci jen ošetřují své zájmy. Je dobré vědět, že zástupci takových subjektů vědí, kam se v případě problémů zařadit. Jen jestli také vědí, co dělat, až právě s tímto svým přístupem přestanou být v hledáčku zájmů podobných podnikatelů. Docela bych znejistěla, že by z podobných politiků měla být alternativa pro tuhle zemi.