OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Prezidentské povídání, díl XV., aneb odměňování „prezidentových věrných“ začalo, co bude s nevěrnými, se zatím neví

25.03.2013 17:18

(zdroj: novinky.cz)

Ať již byla či nebyla očekávání příznivců nebo odpůrců nového prezidenta ČR M. Zemana či občanů, kteří prostě jen v očekávání slibovaného „lepšího příští“ dali v přímé volbě hlas údajně levicovému prezidentovi jakákoliv, musí se mu nechat, že některé sliby plní již od začátku svého mandátu. A to i přesto, že onen generální slib, který mohl o jeho vítězství rozhodovat – zvolte Zemana a Nečasova vláda skončí – naplněn nebude, resp. až možná po příštích parlamentních volbách, které, jak to vypadá, budou nejspíše v řádném termínu v květnu 2014.

Jenže český občan až příliš zvyklý na to, že sliby z jakýchkoliv voleb se neplní, se dokáže spokojit i s málem. Konečně je vůbec k diskusi, zda mu to, jsa otupen zklamáním z nenaplněných očekávání hlásaných mnohými na listopadových náměstích, vůbec ještě dokáže vadit a zda nakonec nevěří jaksi ze zvyku tak trochu permanentně. Co kdyby se snad někdy jednou zadařilo…. Proto i ta drobná plnění ze strany prezidenta M. Zemana jsou nadstandardem. Pravda, zatím jen pro některé tzv. vyvolené, ale občan věří a doufá, že snad i na něj dojde. 

Jaká jsou ta některá „drobná plnění“ slibů směrem k některým subjektům nebo spíše k jednotlivcům. Na úvod je třeba říci, že ty tzv. „větší pomocnické ryby“ si musejí chvilku počkat.  První se dočkal dnes již bývalý předseda SPOZ V. Mynář, který byl odměněn postem kancléře. Nenápadně a tiše se připomínají a hlásí další, aby se snad na ně nezapomnělo. O tom může být rozhovor M. Topolánka v deníku Právo, vyjadřování nového předsedy SPOZ Z. Štengla na sjezdu této Zemanovy mateřské strany, kam v podstatě přeběhl od ČSSD, i když M. Zeman přeběhlíky z celé své hluboké duše nesnáší. Co na tom, že tento nový statutární představitel zemanovců se projevil jako předlistopadový funkcionář KSČ, když po srovnávání M. Zemana s papežem (?!) vysílal jednu rétorickou perlu za druhou: „My také jsme pouhými apoštoly, kteří neseme myšlenky dál," prohlásil. Za nesmysl označil, že Zeman dal vale SPOZ a přiklonil se na stranu ČSSD, když jí na ostravském sjezdu popřál vítězství. "Myšlenky Miloše Zemana jsou žulovým kamenem nás a občanů," pronesl Štengl. Symboliku blížících se nejvýznamnějších církevních svátků - velikonočních svátků - měl zřejmě vyjádřit Mynářem předaný putovní dar - dřevěné vejce SPOZ do rukou předsednického nástupce Štengla…. Hoši, hoši, cožpak ze dřevěného vejce může vzejít něco nového, najmě nový zdravý, byť slepičí život?

Nikoho asi již nepřekvapilo, že o jako první odměnu, zřejmě jen jakousi prozatímní malou zálohu na odměny zásadnější, se přihlásili kluci a holky z KSČM. Začalo se nahlas licitovat o tom, co se jen šuškalo před volbami samotnými, že bývalý kosmonaut a současný europoslanec za KSČM V. Remek se pomalu a jistě začíná chystat na diplomatickou misi na českou ambasádu do Moskvy. Došlo i na některé v ČSSD. Na jejich sjezdu byla účast prezidenta M. Zemana jakousi zárukou toho, že jeho protikandidát za ČSSD J. Dienstbier, „člověk mladý, nezkušený životem i politickou praxí, kde mnoho nedokázal“ (jak tvrdil M. Zeman ve volební kampani), skončil ve vedení ČSSD. Přání stejné jako to následné na sjezdu SPOZ, aby ČSSD (SPOZ) vyhrála volby, pak ve vzájemném kontextu znělo pro zasvěcené tak nějak hluše až tupě. Přesto došlo na další „prozatímní rychlá odměňování“ za podporu kandidatury M. Zemana na Pražský hrad. Některá byla fakt velice drobná až nenápadná. Např. Zeman v Senátu P ČR během jednání 6. schůze jeho 9. volebního období pozdravil teatrálním pokývnutím ruky, něco mezi královským kočárovým gestem a máváním nikoliv nepodobném těm z amerického filmu českého režiséra M. Formana „Přelet nad kukaččím hnízdem“, pak respektoval subordinaci a stiskl nabízenou ruku předsedy senátu M. Štěcha, který ji vytrčil v domnění, že ono pokynutí je nabídkou k takovému stisku. Poté byla stiskem ruky odměněna místopředsedkyně senátu A. Gajdůšková a následně, leč prvoplánově, se srdečným úsměvem byl stiskem ruky odměněn další místopředseda senátu Z. Škromach. Tomu se ovšem dostalo již vřelého, téměř slovanského objetí na sjezdu ČSSD. Poté byla prezidentem konečně obsazena celou dobu tohoto divadelního kusu nabízená židle šéfem hradního protokolu … Mimo soutěž je třeba říci, že šlo o židli dalšího „nesociálnědemokratického“ místopředsedy Senátu P ČR za ODS  P. Sobotky, který si zřejmě nechal rád ujít vystoupení úspěšnějšího spolukandidáta z přímých prezidentských voleb. Konečně, jako řada dalších senátorů, kteří jinak byli u dalších bodů na jednání 6. schůze přítomní.   

Další odměňování bylo po vystoupení na společném obědě se svými věrnými navrhovateli z řad senátorů a senátorek, kteří si svou neohrožeností navrhnout M. Zemana na kandidáta pro přímou volbu prezidenta vysloužili (taky zatím) tento oběd. Další odměny budou snad vyššího řádu, kdo by se také z této plejády osob na společné „protokolární vzpomínkové“ fotografii spokojil jen takovým společným fotem a obědem poskládaném údajně z předkrmu z kozího sýru, pečených kachních prsou s knedlíkem a se zelím, a to přesto, že vše završil koňakový přípitek. Přitom někteří, jako senátoři za Severočechy.cz  J. Doubrava a A. Dernerová původně hodlali takto poobědvat s prof. Švejnarem podobně jako na hradu Hněvín vypínajícím se nad statutárním městem Most, jenže ten jejich výzvu ke kandidatuře nakonec nevyslyšel. Tak nakonec podpořili M. Zemana. Konec konců je asi pro ně zřejmě jedno, s kým poobědvat a k jaké prezidentské ikoně se budou klanět a modlit.

Doufejme jen, že někteří senátoři jako J. Palas, M. Bayerová, A. Dernerová, V. Homolka a  asi i další stihli zahájení oběda a společného fotografování, včetně samotného prezidenta, protože všichni jsou totiž, pokud jde třeba o přítomnost na zahájení schůzí senátu nebo účastí při hlasováních, prostě s dochvilností či smyslem pro organizaci a disciplínu tak nějak „na štíru“….

Z prvé účasti M. Zemana jako prezidenta na schůzi Senátu P ČR jsou však pro pozorné diváky, posluchače či čtenáře k dispozici další „zajímavé“ postřehy. Pamětníkům se mohly evokovat vzpomínky na jinak tolik kritizovaná předlistopadová jednání vrcholných orgánů KSČ. Nejen třeba zakončením Zemanovy řeči, kdy na závěr vystoupení prezidenta senátoři povstali a dlouhotrvajícím potleskem odměňovali hlavu státu, zřejmě tedy i za hlouposti, které vyřkl. Např. tvrdil, že „dnes průměrně na kandidátce do Poslanecké sněmovny je 50 kandidátů. A když si představíte, že v kraji kandiduje 20 stran či hnutí, tak máte 1000 kandidátů na jedné krajské kandidátce, tedy množině těchto kandidátek“. Někdo by měl, jestli tedy si nechá M. Zeman ve své ješitnosti trochu poradit, aby si třeba nastudoval, když je nezná, třeba statistiky k volbám do PS P ČR. V roce 2010 kandidovalo celkem za všechny strany v rámci republiky 5 022 kandidátů za všechny strany. Nejvíce v Praze 594, v Jihomoravském kraji bylo 553 kandidátů, ve Středočeském kraji 545, v kraji Moravskoslezském pak 504. V dalších krajích bylo kandidátů podstatně méně. Např. nejméně v kraji Karlovarském 193 nebo v kraji Libereckém 246. V dalších se počet kandidátů pohyboval od 258 v kraji Pardubickém po 356 kandidátů v kraji Olomouckém. Prezidentovy argumenty tak byly navýšeny o skoro 100 %. On totiž ještě dodal: „A sami si odpovězte otázku, kolik z té tisícovky lidí voliči skutečně znají, takže je to tak trochu podvod na voličích, protože jsou nuceni, aby vybírali z anonymních kandidátů, které v životě neviděli a o nichž nic neví“.

Nerad bych se domníval, že takto populisticky a zkresleně argumentoval proto, aby svůj návrh na změnu volebního systému do PS P ČR snáze obhajoval a nakonec prosadil. Na druhou stranu bych řekl – „jen ho nechte“, ne, aby se snad dle jedné české veselohry s Luďkem Sobotou bál, ale aby ukázal své ledví a to, co hodlá v politice a dalších oblastech české společnosti jako prezident prosazovat a jaké názory jsou mu blízké. Totéž přeci říkával a prosazoval i jeho předchůdce V. Klaus. Včetně další části argumentace, že tak činí pro „zvýšení participace veřejnosti na věcech veřejných“. Zřejmě ve snaze jednání odlehčit dodal, že není myšlena skutečná politická strana Věci veřejné. Cha, cha, cha …. (hořce)

Dalo by se nejspíše říci, že pod pláštíkem rádoby zapojování občanů do politiky takovýmto způsobem se ukrývá naopak další odcizení a doslova zprivatizování politiky jedinci „vybranými“ médii a finančními lobby, tedy stále dále fungujícími ať starými či nově nastupujícími podnikatelskými kmotry či finančními skupinami, anebo takovými uskupeními jako jsou Severočeši.cz, v nichž se pro jistotu snoubí oboje…. A nejde o předvolební guláš, jak před časem na moje podobné poznámky reagoval dnes jistý mladší poslanec a místopředseda ÚV KSČM, tedy že „je to vlastně jedno – guláš nebo Fábie.“

Jak říkám, asi se většina hlavních protagonistů a pomocných volebních šiků Zemanovy volební kampaně dočkají svých odměn. Jen nevím, zda se dočkají i občané ČR. O tom lze vážně pochybovat…

Vlastimil Balín, z pohledu prezidentských odměn „persona non grata“. A skutečně nelituji!

více také na www.balin.cz