OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Odkaz T. G. M pro dnešek a budoucnost, aneb zneužitý odkaz Made in Brüx? (jiný pohled)

24.09.2014 22:38

„Dílo se zdařilo“, mohli si v úterý pár desítek minut po patnácté hodině říci a poklepat po ramenou „mostečtí populisté“. Na 1. náměstí se odhalovala 3,2 m vysoká a půl tuny vážící bronzová socha Tomáše Garrigua Masaryka (T. G. M.) prvního prezidenta nového československého státu vzniklého po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Po dvou předchozích, neblahých zkušenostech, kdy původní sochu nejdříve v roce 1938 zničili nacisté a druhou pak komunisté v dobách reálného socialismu, se mostečtí občané dočkali třetí premiéry s očekáváním, že tentokráte se snad již další barbaři nenajdou a socha nebude ničena potřetí. Pravdou je, že od samého počátku byl záměr realizován s podtextem populistického očekávání jakýchsi politických bodů pro vládnoucí Sdružení Mostečané Mostu (SMM). Jistě dobrému záměru neposloužilo ani to, kdo byl koordinací celé „akce“ pověřen. Konečně osoba - tajemnice Magistrátu statutárního města Mostu J. Boudová se „svou kauzou studia MBA“ financovaného z veřejných peněz, delší dobu zaměstnávala nejen místní média. Že zřejmě někteří občané Mostu nepřenesli přes srdce i angažmá T. G. M. v potlačení sociálního neklidu ve 30. letech minulého století, kdy jako prezident nezabránil střelbě do stávkujících horníků během Velké Mostecké stávky, se projevilo v nepříliš velkém zájmu veřejnosti, kdy se na konto veřejné sbírky na realizaci pomníku T. G. M. v Mostě nakonec během více než 1,5 roku (od 1. 3. 2012 do prosince 2013) shromáždilo do občanů a dalších subjektů „jen“ 837 000,- Kč a zbytek do celkových nákladů ve výši 2 mil. Kč nakonec hradilo město Most. Tedy opět nepřímo a asi nechtěně však opět občané ze svých daní, že? Konečně, ani mediální údaj o jejich účasti údajně nějakých 2 000 lidí, je značně nadnesený, protože lze tvrdit, že zde bylo max. do 700 občanů, a to ještě někteří při ohlášení jmen hlavních referujících odcházeli.

Pro zajímavost uvedu, že na kdysi rovněž veřejnou sbírku na konto ultrazvuku pro dětské oddělení Nemocnice Most v roce 2007 se dokázali občané vzedmout a během cca 10 měsíců věnovali na konto sbírky skoro podobnou částku při celkové ceně přístroje cca 1, 4 mil. Kč a to se organizačně kolem točila jen jedna osoba…, tajemnice města ani nikdo jiný třeba ze tří tehdejších donátorů to nebyl…. Díky dnes již zesnulému L. Měkotovi, tehdejšímu řediteli Czech Cool se podařilo ultrazvuk doplatit, ale mediálně se ve finále předávání prezentovali rovněž „osoby méně záslužné“.

Historie by se měla ctít, připomínat a trvale „živit“ pro poučení mladších generací, a v případě T. G. M. určitě, nejen s ohledem na jeho roli při utváření české státnosti, ale zejména při utváření demokratických základů československého státu. O to více mi, a jak jsem sledoval na 1. náměstí při odhalování pomníku i poslouchal některé dokonce věkově mladší účastníky, přišlo tragikomické, kdože to vlastně vše spískal a při odhalování se prezentoval. Ano, ve městě, které získalo díky svým polistopadovým místním vládám, zejména té „svazácko-družstevní“ od roku 2006 přídomek „Palermo na Severu“, se postavila socha symbolu demokracie a před jejím odhalením promluvila osoba údajně spojená dlouhodobě s nekalými praktikami, protekcionismem, korupcí a klientelismem. Osoba, která se doslova nestyděla v projevu připomínat doby druhého zničení sochy T. G. M., té doby, kdy byla aktivní příslušnicí politického a mocenského subjektu, který zničení inicioval. „Copak se nestydí…“, zaznělo na odhalování z úst jedné z účastnic ve skautském kroji při úvodním projevu náměstkyně primátora města…. Tak Vám to, paní Jeníčková, alespoň takto tlumočím.

Na akci se připomínalo leccos, zejména slova pronesená upřímně jedním z tria autorů a realizátorů uměleckého ztvárnění sochy T. G. M. Šindelářů z Plzně, byla jistě bez znalosti vazeb, které jsem naznačil a nebyla iniciovaná z tak „čisté křišťálové studánky“, jak se domníval. Konečně zřejmě z VIP sezení neviděl, že SMM zneužilo i této akce pro svou volební kampaň a „krojovaní aktivisté“ v modrých tričkách s volebním číslem 3 na plecích rušili a snižovali sílu okamžiku….

Ano, T. G. M. mnohé vytvořil, formuloval a realizoval. V různých pramenech lze najít řadu charakteristik T. G. M., např. Wikipedie uvádí, že Masaryk na Češích odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus a vystupoval proti názorům, které vnímal jako antisemitské. V nemilosti některých lidí z oblasti kultury a veřejného života byl i pro svůj postoj k ověření pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, což se stalo ve své době celonárodní aférou, využívanou i politicky. Masaryk se postavil na samém počátku sporu 1877za vědecké prozkoumání jejich původu, a tak se pro velkou část českých vlastenců (např. Jan Neruda, spisovatelka Eliška Krásnohorská nebo básník Adolf Heyduk) stal dokonce "vlastizrádcem". Bylo to poprvé, kdy se dostal do rozporu s obecným názorem a šel proti názoru "otce národa" Františka Palackého. Nejen těmito charakteristikami by byl pro mostecké prostředí persona non grata, i když si někteří politici s oblibou „půjčovali“ některé jeho údajné výroky pro svou volební propagaci, např. slogan „nebát se a nekrást“. Jenže, jak je pro mostecké typické, po volbách si, jak se povídá, „nepropagandisticky“ slogan zkracovali na „nebát se krást“….

Spousta dalších myšlenek by nezněla mosteckým politikům nijak dobře. Např. Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou.“ Že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Věc se má ve skutečnosti tak, že člověk, který například lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí také v životě soukromém a naopak. Jen člověk slušný bude slušný vždy a ve všem…. Demokracie není jen státní a administrační forma, nýbrž názor na život a na svět….. Nejhlubší argument pro demokracii – víra v člověka. Demokracie je názor na život. Spočívá na důvěře v lidi, lidskost a v lidství…. demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie – to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností. Řekl jsem mezi rovnými – vím – lidé si nejsou rovni. Je rozmanitost. Jen jako nesmrtelné duše jsme si rovnocenní…. Liberté, égalité, fraternité (svoboda, rovnost, bratrství). I francouzská revoluce přijala de facto přikázání Ježíšovo… Demokracie po stránce sociální znamená překonání degradující bědnosti…. V republice, v demokracii, nesmí být možné, aby jednotlivci nebo stavy vykořisťovali své spoluobčany. V demokracii člověk člověku nesmí být prostředkem. Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů. Přijímám demokracii i s důsledky hospodářskými a materiálními, ale zakládám ji na lásce – na lásce a spravedlnosti, jež je matematikou lásky…. Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám…. Jsme národ tělem i duší demokratický. Má-li naše demokracie nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. Říká se například: prý parlament už nedostačuje. Ne už! Ale ještě ne! Parlament je volen voličstvem – kdo to voličstvo vychoval politicky a mravně? Starý režim; poslanců vyrostlých za republiky ještě nemáme. Ani ten nejlepší parlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právo a mravnost. O pravdě, o základních zásadách politiky, práva a mravnosti se nemůže hlasovat podle většiny. Demokracie sama lidi nevychovává. Slušní, opravdoví lidé se vychovávají rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurnalistikou atd. Překáží tomu demokracie? Není tu politický circulus vitiosus? Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati. Žaluje se na korupci – dobrá, jen do ní. Ale nedejme se svést ke generalizacím a nevěřme korupčníkům, žalujícím na korupci. Je dost korupce tiché – toho šikovného obcházení zákonů – korupce skoro legální. Té nestačí čelit negativně, ale pozitivně. Víc úcty k zákonům státu. Ano, myslím občanskou morálku…“…a to by snad mohlo stačit!

Pravda, některé formulace či významy mohou leckterému uchu znít archaicky, jsou poplatné tehdejšímu stavu nejen jazyka českého, ale svým odkazem a prožitou zkušeností jsou trvale platnými a hodnými realizace v našem jednání a chování. Když se nad některými myšlenkami zamýšlím, nemohu se ubránit dojmu, že T. G. M. svůj pomník v Mostě ani v jiném městě nepotřeboval, protože T. G. M je sám o sobě pomníkem české státnosti a demokracie. Věřme spolu s přáním redakční zprávy T. Vokurky o akci v Deníku Mostecka.cz, že jej již „nebude nikdo nikdy řezat“. Dodal bych snad jen, že naše „kocourkovské“ je však třeba řezat neustále….