OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Stávka úspěšná, vítězná – zbytečná, nic nepřinášející…Určitě ale poučná

17.06.2011 15:23

Stávka dopravních odborů je za námi. Je opravdu za námi? Již ve své „přípravné“ fázi byla hodnocena různými úhly pohledu z jedné či druhé strany. A právě v této „duální“ charakteristice a pozici - na jedné straně ji organizují odbory a na straně druhé vládní koalice a její reformy - se tak nějak míjeli s těmi, za něž a pro něž, jak se obě strany zaštiťovaly, vlastně bojovali, s občany.

Že tzv. reformy jsou odmítány ve schvalované podobě a rozsahu většinou občanů ukazuje celá řada výzkumů veřejného mínění. O to se opírají i odboroví předáci, protože organizovanost zaměstnanců v odborech je dost nízká, a když ne s klesající, tak minimálně se stagnující tendencí. Nejoptimističtější údaje hovoří o cca max. 30% organizovanosti. Vláda, konkrétně premiér Nečas několikrát zdůraznil údaj 15 %.

To vše není až tak podstatné, jako to, jak „vyumělkovaným“ a falešným se jeví přístup z obou zmíněných táborů – vlády zejména, ale i odborů. Věcný obsah stávky – reformy, jejich jiné nastavení a hlavně projednání v tripartitě, s opozicí v PČR a s občanskou veřejností se utápěl v osobních urážkách, „ochotnicky odehrávaných partech rolí“, tu hlavních, tu prapodivné šmíry. Blíže objektivní skutečnosti bude nejspíše hodnocení, že vítězem stávky jsou dopravní odbory, a ty železniční zejména. Určitým úspěchem je i solidarita odborářů a zaměstnanců v Dopravním podniku hl. města Prahy, kde poprvé v historii nevyjela ani jedna souprava metra. Přesto bych byl však jen mírně optimistický i v takovémto hodnocení. Jak moc byla ČR nebo přímo Praha ohrožena či poškozena? Náhradně zajištěné spoje nebo ty, co díky „změkčenému“ přístupu odborů vyjely, jezdily většinou poloprázdné. Možná si někdo položí otázku, zda není jen tak náhodou osobní doprava předimenzovaná a neodčerpává až příliš veřejných financí… A není to právě ta oblast, v níž by měla, resp. mohla být tzv. spoluúčast občanů větší, než je doposud?

Média již v pátek informovala v podstatě ve zmíněném „duálním“ duchu. Např. Právo – Odboráři spokojeni, ale vláda neuhne. „Renomovaní“ politologové a komentátoři se předháněli v rádoby zasvěcených a těch nejobjektivnějších pohledech na stávku a dění kolem ní. Nejsympatičtějším pro svoji lehkost a objektivnost mi osobně byl Happening v Právu od A. Mitrofanova, který vyjádřil celou podstatu v závěru svého zamyšlení – „kdopak by se vlka bál, když Karkulku nesežral, ale v rámci happeningu jí jen zoubky ukázal?!“ To politolog Keller vyčinil na Parlamentních listech Pražanům za to, že se na stávku vykašlali. Dále zdůvodnil nižší účast z regionů tím, že ti, co by se rádi stávky aktivně zúčastnili, na dopravu do Prahy či ubytování a další služby spojené s pobytem v Praze nemají finanční prostředky. Jistě i to je fakt pro některé. Leč očekával bych hlubší zamyšlení. Třeba nad tím, co tedy vlastně odboráři z dopravy, ale i ti další udělali proto, aby zorganizovali podobné protesty, stávkové pochody i v jednotlivých místech ČR. V krajských nebo raději všech okresních městech. Nebylo by lepší, aby místo účasti čtyř, pěti regionálních či podnikových bossů na pražské akci organizovali právě oni podobnou stávku ve svém městě? Myslím, že zde by třeba účast několika stovek odborářů a zaměstnanců byla v rozměru celé republiky masovějším vystoupením, s nímž by musela vláda počítat, a nejenom arogantně přehlížet.

Je to o tom, k čemu se snad odborářští bossové chystají, ale tak nějak pomalu, polehoučku, opatrně, aby snad nepřišli o své jisté? Je to o razantnějších, pro vládu citelnějších vystoupeních? Je to o generální stávce? Je to však též o tom, co absentuje a je oprávněno odboráři vyčítáno vládě v její komunikaci s občany. Je to o lepší komunikaci se svými členy a zaměstnanci, důslednějším seznamování s vlastními představami o reformách a maximálních, pro lidi únosných mantinelech nastavovaných reforem.

Varoval bych před sebeuspokojením na straně jedné, té odborové, arogancí, nedostatečnou pokorou a pýchou na straně druhé, té vládní. Aby byla stávka poučná, je určitě nutné vidět prostě více než třeba jen jeden z jejích dalších výsledků – zrušení oslav 70 narozenin prezidenta V. Klause bez náhrady. Mohlo by se stát, že toho bude bez „náhrad“ pro nás občany zrušeno mnohem více.