OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Sociální bydlení není všespásným řešením, nepůjde-li ruku v ruce s dalšími opatřeními

01.11.2015 19:08

Podle ředitele Agentury pro sociální začleňování je klíčovým opatřením v boji se sociálním vyloučením zákon o sociálním bydlení. Souhlasím s tímto tvrzením jen do jisté míry, neboť se domnívám, že se v drtivé většině stane model sociálního bydlení pouze náhražkou doplatku či přesněji řečeno příspěvku na sociální bydlení tak, jak je uvedeno v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Tzn. „Pro občany, kteří jsou v hmotné nouzi (cca 1% obyvatel) bez ohledu na to, jak se tam dostali, garantuje Listina v článku 30 odst. 2 - zajištění základních životních podmínek.“[1]

Reálně si umím představit funkčnost třístupňového modelu sociálního bydlení (bydlení za odměnu). Ale nejsem si jist, jestli tento krok je klíčem v boji proti sociálnímu vyloučení.  

Model třístupňového systému bydlení: První forma je tzv. krizové bydlení – tj. pouze dočasné řešení pro ty nejpotřebnější, kteří takřka nemají střechu nad hlavou – ti, by v něm měli strávit maximálně 6 měsíců a za tuto dobu by měli využívat sociální byt a snažit se odrazit ode dna. Druhou formou je tzv. sociální byt – kde opět platí podmínka dodržování určitých pravidel a využívání sociální práce, a poslední forma je dostupný byt, který již připomíná normální nájemní bydlené – jen s tím rozdílem, že nájemné v těchto bytech bude zvýhodněné oproti tržnímu nájemnému obvyklému v daném místě. Cílem je, aby si lidé mohli najít vlastní bydlení nebo bydlení za tržní nájemné. Senioři a lidé se zdravotním postižením budou moci v těchto dostupných bytech zůstat trvale.

Upřímně si nedokážu představit model sociálního bydlení např. ve vyloučených lokalitách, jako jsou např. v Litvínově – Janově, kde většinovým vlastníkem bytových jednotek jsou soukromé společnosti, jako např. CPI a. s., kde nájemné a služby s ním spojené často převyšují částky, které jsou běžné v jiných lukrativnějších místech v okolí. Troufám si říci, že toto je praktický model a ukázka obchodu s chudobou. Protože doplatky na bydlení se v této lokalitě pohybují v řádech několika tisíců korun. Není žádným tajemstvím, že spousta rodin bydlí pohromadě s příbuznými a počet lidí v jednom bytě je i více než deset osob.

Řekněme, že cílem třístupňového modelu sociálního bydlení je motivovat jedince či rodinu k dosažení plnohodnotného bydlení s klasickou nájemní smlouvou a tržním nájemným. Ale otázkou je, jak tento model aplikovat právě ve vyloučených lokalitách, kde hlavním problémem je vysoká nezaměstnanost způsobená také nízkou vzdělaností a naprostou nedostatečnou nabídku odpovídajících pracovních míst. Druhý fakt, nad kterým je třeba se pozastavit, je zadluženost a velmi nízká znalost finanční gramotnosti. Téměř většina lidí žijících ve vyloučených lokalitách je v dluhové pasti a pracovat legálně je pro ně nevýhodné. U těchto lidí si už vůbec nejsem jist, zdali bude nový zákon o sociální bydlení efektivní.

Nejen tento, ale i další zákonná opatření v sociální oblasti u nás mohou formálně nabídnout, že náš stát dbá na legislativní ošetření této problematiky. Pokud však kolísá její praktická aplikace už jako zadání pro realizaci, jen sotva bude možné očekávat žádoucí změny a přínos pro lidi nejen těch sociálně slabých, ale i dotyku na společnost jako celek.

(viz v reakci na http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/reditel-agentury-pro-socialni-zaclenovani-klicem-k-uspechu-je-socialni-bydleni)

 


[1] http://www.osmd.cz/clanek-predsedy-simecka-k-posledni-verzi-koncepce-1404037803.html