OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Rozpomeňme se na kouzlo času svátečního

22.12.2014 00:05

Vánoce či další svátky spojené s tímto obdobím, a vše vrcholí často bujarými oslavami Silvestra. Něco vždy končí a přitom začíná.

Čtu kdesi na stránkách internetu, zda nám bude dárky místo Ježíška nosit nějaký růžolící Santa Claus… Jakoby až nyní začalo být toto téma aktuální. Už delší dobu je předvánoční čas veskrze spojován více a více s předsváteční honitbou po obchodech, a co vlastně koupit tomu nebo onomu. Ale zkusme to skutečně „risknout“ a aspoň se na chvíli ubránit tomu shonu.

O tom, že Ježíšek a Vánoce patří k sobě, slýcháme obvykle tak nebo tak už od dětství. O Santovi se nám nabízejí všeliké karikatury, zejména ty konzumně laděné v posledních letech, kdy se marketingově nastavené kampaně o prodeji všeho možného předhánějí, kdo zláká největší počet zákazníků za účelem zisku. Zisk je logikou trhu, logikou Vánoc je, nebo se o tom alespoň dosti často vzletně hovoří, historicky spíše atmosféra sněhu, stromečku, plápolající svíčky, koledy, modlitby, různé vánoční a sváteční zvyky, tradice, často s přírodně laděným podtextem, štědrovečerní večeře, blízkost lidí, s nimiž v tento čas pobýváme, nebo se o to aspoň snažíme atd.

Rozpomenu-li se na ty sváteční chvíle, pak jsou spojeny zpočátku, v dětství zejména, s babičkou a s některou osvětlenou atmosférou, večeří, některými zvyky, sem tam sněhem a školními prázdninami. A pohádkami, z nichž na některé dnes kouká i můj syn. Čas je přitom neúprosný. Samozřejmě s nějakým tím dárkem. Co mohu tvrdit s jistotou, že od cca svých 5 let byla vždy mezi dárky knížka. Nikdy nic moc honosného. Dokonce později i s procházkou, když bylo sněhu víc a my jsme se prostě jen tak šli projít v pozdních večerních hodinách. Vzpomínám si, že jsme nebyli sami, kdo si tehdy vyrazil do ulic. Tento „zvyk“ se mi dařilo dodržovat i později v době svých studií, také v jiných místech a městech. Byli jsme tak trochu někteří zvědaví, co se vlastně v tento čas děje v ulicích velkoměsta. Pravda, ne všude se slaví Vánoce v tom našem pojetí, nebo v křesťanském duchu a podle kalendáře nebo tradic se tomuto svátečnímu času říká různě. Nic proti zvykům, tradicím a náboženstvím. Každý má jistě důvody, proč si je připomíná tak nebo onak.

Objevují-li se přitom všem úvahy o tom, zda nám dárky má nosit Ježíšek nebo Santa Claus, myslím, že důležité je neztratit především pro sebe kouzlo těchto svátků. Tedy to, čím se liší od dnů ostatních, proč právě aspoň tento čas nás nutí hledat kontakty s dalšími lidmi ať už ze svého nejbližšího okolí nebo s těmi, s nimiž nás něco spojuje – osobně, pracovně, ba co víc, chceme prostě udělat někomu dalšímu radost. Ježíšek je možná v našich končinách hodně „zvěcnělým“ symbolem zejména pro děti o tom, že to ON údajně stojí za těmi všemi dárky, co dostanou. Možná řada z nás prostě nevnímá náboženský kontext těchto dnů, přesto se ale nemusíme bránit některým činům a aktivitám, které mohou zlepšit naše osobní pocity, náladu a myšlenky, a přitom ve vztahu k druhým posloužit v čase, který ne pro všechny musí být nutně tím nejlepším. Někdy opravdu stačí málo a člověk může v dobrém slova smyslu změnit úděl toho druhého. Zda za tím vším hledat Ježíška nebo Santa Clause, nemusí být tím zásadním.

S odstupem času máme každý své vzpomínky na to lepší i horší, co se spojilo s tímto časem svátečním, a zřejmě se spojí. Přesto máme všichni jedno společné – tento čas málokdo z nás opomene, mine jej anebo dokonce zcela vymaže z paměti. Jsme-li ještě schopni se rozpomenout, pak jsou tu ještě i důvody, pro které budeme chtít své vzpomínky dále oživovat, třeba právě v symbolech Vánoc, Svátku světel nebo v dalších souvislostech, v nichž se člověk obrací k těm druhým a s druhými. Nehledejme v tom nic moc převratného, ale může právě tohle být oním „kouzlem“ Vánoc.