OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Rozhovor s Hanou Svobodovou, která kandiduje na 4. místě kandidátky OMMO v Mostě

16.09.2014 08:20

Ptát se Vás, proč jako 1. místopředsedkyně kandidujete za OMMO, by bylo určitě zbytečné až hloupé, ale pro návštěvníky webu OMMO - co obnáší označení u Vašeho jména „symbolický analytik“?

No, … i na tu „hloupost“ Vám mohu odpovědět. A vůbec mi to hloupé nepřijde… Nejdříve z pohledu mého osobního. Více než o kandidování v politice mi to moje angažmá přijde jako vcelku zajímavý zdroj poznání, ať už lidí, jejich reakcí, vztahů, názorů, a to i těch, kteří mi při oslovení, zda by byli ochotni kandidovat, odpověděli, že nikoliv. Některá ta odmítnutí měla velmi zajímavý dotyk a průběh… Ale tyto postoje respektuji, protože, i když politika má pravidla a je o ní dokonce věda zvaná politologie (politická filozofie), napsala se již spousta literatury, lidé ji, bohužel, vnímají jako něco „nedobrého“. A není žádným tajemstvím, že to „nedobré“ – to není ta politika. To je spíše lidské konání s ní a v ní. A tak se řada z nich v ní angažuje teprve tehdy, mají-li pocit, že v ní mohou získat určitou pozici, pomoci své dosavadní profesi, obchodu a celkově si vylepšit spíše společenský profit. I to chápu, ač právě tohle je v mnoha ohledech to, co politiku vrací tam, odkud by ji bylo třeba vynést více na „světlo boží“, chcete-li. Aby získala více na čitelnosti, postižitelnosti, jasnosti pravidel o svém fungování, stala se opravdu spíše prostředkem k dosažení cílů, o nichž víme, že by nám prospěli jako občanům, dle svých představ, zájmů, a jistě i dobrých záměrů k  jejich uskutečnění. Učinit jakousi renesanci politiky v rámci „veřejného prostoru“, v němž se každý tak nebo onak pohybujeme. Aby se politika stala předmětem „veřejného zájmu“. Takže, chápu…, stačilo. Už nebudu…

A co se týká toho „symbolického analytika“. Je jistý americký ekonom, poradce, tuším, bývalých amerických prezidentů – pánů Forda, Cartera, Clintona – Robert Reich, který ve své knize Dílo národů pojednává o třech kategoriích pracovníků: těch, co vyrábějí, pracují ve službách a tzv. symbolických analyticích. Toto rozdělení souvisí s hlubokými strukturálními změnami společnosti, které probíhají v posledních desetiletích. Tito lidé pracují s daty, údaji verbální, textové i grafické podoby z různých oborů a dále je zprostředkovávají. Patří k nim tudíž řada profesí (např. spisovatelé, novináři, filmaři, ale i střihači filmu… To jen, že jde o opravdu velmi zvláštní a dosti různorodou skupinu lidí). Pracují samostatně nebo v nějakých, spíše menších týmech stejně zaměřených lidí. Řeší, identifikují a zprostředkovávají dál a konečný dotyk na cíleného spotřebitele svých služeb nemají. Takže já třeba čtu a pak o tom píšu. A tak pořád dokola… Možná nic moc zábavného. Ale posledních cca 41 let svého života nic jiného nedělám, a vlastně ani neumím.

 

Jste jedním z autorů volebního programu OMMO pro komunální volby v Mostě. Proč v něm „chybí“ populistické nabídky občanům? Kandidáti OMMO, resp. Vaše hnutí lidem „zadarmo“ nic nenabízí?

Aha. Na to je jednoduchá odpověď: populistické sliby jsou totiž právě ty nejdražší ze všech slibů. Jejich významy v podstatě k ničemu nezavazují, resp. zavazují k neodpovědnosti těch, co je slibují těm, co jim podléhají, protože vznikají pod tíhou momentální situace, v jaké se ten, onen „slibující“ nachází, a chce uspět třeba právě ve volbách. Říká se, že „slibem neurazíš“. Já si to v případě těchto slibů nemyslím. Naopak. Je to projev neúcty politiků a jejich subjektů k těm, k nimž se s těmito sliby obracejí. Odehrávají se tu totiž minimálně dvě úrovně kvality těchto slibů: první - že se neuskuteční a šlo jen o předvolební rétorické, mnohomluvné cvičení, anebo – druhá -  naopak se uskuteční s velkou slávou a s ještě většími penězi, které v dalších souvislostech zavazují, resp. svazují politiky a podnikatelské prostředí do budoucna na tzv. vzájemně výhodné kooperaci, sledující jejich soukromé zájmy. Občan z toho však průběžně „vypadává“, do rozhodování o svých potřebách a zájmech nemá odpovídající „všimné“ na dlani směrem k tomu nebo onomu politikovi. A nemusí jít nutně jen o finance. Stačí, stanete-li se tzv. vazalem řečí o tom, že „ti špatní jsou tihle a ti nejlepší jsme my“.

Takže v případě OMMO je to prosté: na sliby tohoto druhu prostě tohle hnutí nemá prostředky.  Vím, že raději upřednostňuje, aby se občan podílel na rozhodování (participoval) na tom, co je pro něj potřebné, výhodné vzhledem k místu, kde žije (obec, město). A z téhle logiky program OMMO na komunální úrovni vychází už od roku 2010.

 

Čím si myslíte, že máte šanci občana-voliče oslovit, proč by se měl rozhodnout dát hlas kandidátce OMMO?

No, napadá mě jedno: jestli chce občan změnu, pak se musí politického dění účastnit, vnášet do něj své názory, nápady, aktivity a prosazovat, že chce to a nechce tamto. OMMO nejen svým programem pro komunální volby, ale celkovou programovou filozofií je založeno na tom, že „občan“ je alfou-omegou možných změn, pokud je opravdu chce. A pokud je chce, tak OMMO je nápomocno organizačně a myšlenkově tyto změny podporovat, pokud najde s občany shodu, o čem jsou a jak je prosazovat. Víte, moje vize celé filozofie politického subjektu – ať už se jmenuje OMMO (a „ejhle člověk“ to docela vystihuje) nebo jinak – spočívá v tom, že dokud nedojde k renesanci role občana v 21. stol., s jeho představami, zkušenostmi a zájmy o kvalitu života v místě, kde se právě nachází, pak jsou veškeré „jiné“ vize marné. Osobně v tom vidím, chcete-li, onu často kritizovanou „třetí cestu“ v politice 21. stol., která je dnes stále hodně fragmentovaná díky systémově přežívajícímu rozdělení společnosti stranickým „pravolevým“ a tu a tam kolísajícím „středovým“ uspořádáním.

Takže OMMO oslovuje už nyní, zda dostatečně, ukáže výsledek voleb. Osobně jsem člověk spíše skeptického ražení, a proto se nenechám překvapit ani úspěchem, ani neúspěchem. Ale realistou je dobré být v každé době. Jsem realistou právě nyní…

 

Myslíte si, že úloha a pozice Úřadů práce je nastavena obsahově dostatečně, aby mohly řešit snižování nezaměstnanosti, a spolupracují dostatečně s dalšími orgány státní správy, samosprávy a zejména podnikatelskou sférou případně středními a vysokými školami?

Nemyslím si, že úřady práce cokoliv řeší. Jsou to instituce zprostředkující roli centrálních orgánů na místních úrovních, zejména v evidenci nezaměstnaných a její správě. ÚP žádná pracovní místa nevytvářejí, ony evidují. Jste jen položkou v seznamu a nic víc. Dají Vám vytvářet např. individuální plán, kde evidujete své aktivity ohledně hledání příp. pracovního místa a ten pak za určité období odevzdáte. Účinnost nástroje změny z pohledu Vás jako evidovaného nezaměstnaného to příliš nemá. Je to jen jakési vztahové alibi, že se něco podle předpisu „abc“ děje a dotyčný pracovník ÚP zanese do agendy.

Snižovat nezaměstnanost můžete systémovými opatřeními vyplývajícími z celkové ekonomické a sociální situace v zemi, potažmo v regionu. Aktivní „zprostředkovatelská“ role ÚP by mohla spočívat alespoň v tom, že Vám nabídnou možné angažmá vzhledem k Vaší profesi, znalostem, dovednostem atd., a to se bude dít průběžně do doby, než příp. místo získáte. A chce se mi dodat - bez toho, kdo Vás doporučí jen proto, že jste jeho známý nebo známý jeho známého atd. Obávám se ale, že dnes je situace taková, že pokaždé sdělíte své jméno a procedura „co je nového“, se opakuje dál.

Systém na lokální úrovni se odehrává tak, jak naznačuji, a vím z přenesené zkušenosti jiných, že má-li ten nebo onen známého v té nebo oné firmě, možná nějaké místo získá. K tomu jistě ÚP nepotřebuje. V působení ÚP obecně shledávám problém, že se sice jejich řady personálně rozrůstají – a můžeme doufat, že vzhledem k počtu nezaměstnaných, které evidují, ale jejich kvalitativní působení s ohledem na náročnost dnešní situace v zemi se nijak zásadně nemění.

(dot)