OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Prohnilí o prohnilých: kdo je prohnilejší?

26.01.2012 23:36

Pokud sledujeme současný politický vývoj v zemi, vykazuje některé shodné rysy toho ekonomického, tedy s přívlastkem krizové. Nedivme se a přemýšlejme, co a jak dál, je-li z takové krize cesta, resp. řešení, jak z ní ven. Tedy co vlastně považujeme za takové řešení.

Dnešní doba je nejen u nás plná úvah o krizi systému, systému v jeho liberálním, resp. neoliberální konceptu ať už co se týká politiky a i jeho ekonomického fungování. Problém, zjednodušeně řečeno, je v tom, že jedni na tom začínají být stále hůře a z pohledu svých možností se blíží stále více pomyslnému dnu a druzí se od onoho dna snaží ještě víc a výše odrazit. Nebo aspoň se udržet v horních patrech ode dna vzdálených. Nedivme se těm prvně jmenovaným a ptejme se, nač se vlastně ti druzí spoléhají, zapomínají-li, že ve svém pohybu vzhůru tu nejsou sami.

Politické strany, tedy ty u nás zavedené a po listopadu 89 se usadivší zejména v lavicích parlamentu tvoří to, čemu se říká rozložení politických sil zleva doprava, zavedené subjekty, pravice a levice, realita politického uspořádání apod. Zleva doprava tyto strany představují jistou politickou nabídku a odrážejí také poptávku. Nyní, když krize není již jen módní politologický termín, ale realita, sílí snaha najít „viníka“ a učinit „něco“, co by víceméně zachovalo dosažený stav a zároveň překlenulo jeho příp. vybočení z „normálu“. Že jedni si to přejí a druzí ne, anebo naopak, je normální, ba dokonce přirozené. Jen je otázkou, jak jednoho chtějí dosáhnout na úkor druhého a co má být vlastně výsledkem jejich snažení.

Protože, přes veškeré výhrady, žijeme v systému, který např. se od toho předlistopadového liší větší mírou možností „alternativního“ snažení nebýt nutně ani na jedné či druhé z výše uvedených stran, ba dokonce být na straně jiné, třetí atd. Vyvstává tu ale jiný problém – o čem takovou alternativu učinit, aby byla jiná a zároveň zaručovala to „pozitivní“, čeho již bylo dosaženo, a dokonce něco „navíc“.

Politické strany a hnutí vznikají jako houby po dešti. Proč ne! Některé o sobě dávají znát, že z pohledu profilu, personálního obsazení, idejí a zázemí se od těch tzv. zavedených stran příliš lišit nebudou. Jde jen o to, vytvořit kolem sebe iluzi změny, pokud možno zásadní. A tak všichni bez rozdílu bojují např. proti korupci. Jak říká jeden nejmenovaný podnikatel, patriot, zakladatel na Mostecku: „všechny je vyházíme“ (myšleno ty stávající politiky, aby je právě oni mohli vystřídat). Neptejme se zatím na detaily. Prý pan Babiš musí být „tvrdší“ a pak se uvidí… Tedy ono už se vidí, jen nevím, zda to také vidí potenciální „oběti“ těchto sociálně inženýrsko-manažerských experimentů. Tuhle poznámku o nutnosti „vlády manažerů“ znám např. od jistého napříč spektrem vytěžovaného „manažera“ na Mostecku, říkejme mu třeba „létající Čestmír“, co dolétal a nyní je tuším v péči vězeňské. Ano, vládu manažerů v podání např. těch z Mostu, kteří dnes manažerují mostecké podnikatelsko-politické prostředí zleva doprava bude skutečně tou injekcí, dlouho očekávanou také zejména pro menšiny etnické – Romy a ty od Sijónu nevyjímaje. Někteří zákonodárci ze severních Čech už mají jasno.

Ale abych nebyla jen negativismus sám. Jsem pro to, aby se občané této země, a nejenom jí, organizovali. Aby to zkoušeli, je-li to možné v duchu zdravého rozumu, toho, co jim velí elementární slušnost, pocit lidské sounáležitosti, snad i známého „nečiň druhému, co nechceš, aby ti činili druzí“ (prý se k tomu hlásil i markýz de Sade). „Ideologie“ v nás je určitě i o „Člověk člověku vlkem“, ale máme-li přežít, „vlk v nás“ by se měl snažit státi se spíše psem, co zdomácněl, a nakonec přeci neprohloupil.

Je totiž velmi pravděpodobné, že ona nabídka sledující od subjektů, co vznikají jako houby po dešti a není od mecenáše pro „lid zkoušený“, ale zase pro podnikavce, jejichž devizou je obava jiných ze ztráty pracovního místa“, a to on přeci nepřipustí, opakují jeden přes druhého. Jejich nabídka je lákavá, stejně jako fata morgána, jejímž vzdušným zámkům uvěřil nejeden hledač ztraceného stínu, toho svého nevyjímaje. „Dokázali jsme, že to dokážeme“ a máme na to, že to tak bude jedině s námi. A už nyní vědí, že nebude, jen jde o čas, volební, ve kterém opět přemohou a získají občana, rozpolceného a znechuceného politikou a politiky, a samotný se často ani nezeptá:„…a proč právě tihle by měli být ze všech nej-?“. Tou nejkurióznější odpovědí je, že mají peníze a těmi si to - ba co víc - nás občany zase zaplatí. Pak je ale třeba se ptát: A čím se vlastně liší od těch, co tak vehementně kritizují? No, možná mají peněz zase o něco víc a naštvanost lidí si prostě koupí. Dobrá investice! Bude se úročit ještě více tím, že občanovi jeho možnost „mluvit do politiky“ zase o něco zkrátí. Přinejmenším si bude muset jako zaměstnanec toho kterého podnikavce v politice dávat větší pozor na jazyk. Občane, tohle je fakt méně než „nadějná vyhlídka“, Dickensovi v jeho stejnojmenném románu „Nadějné vyhlídky“ známá už v 19. stol. Ty na to zase budeš muset znovu přijít. Historie se skutečně neopakuje. Jen ta fraška jakoby pořád zůstává.

Občan má právo volby. Mohl a možná už konečně měl by ji využít pro sebe. Občan by mohl volit občana nebo občany, kteří spolu s ním budou „investovat“ do svých zájmů a potřeb. A to by mohl být konečně začátek. Třeba toho, že občan v politice začne rozhodovat o penězích, nikoliv peníze o občanovi v politice.