OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Prezidentův realizační tým v zajetí stereotypů

06.02.2016 20:12

A celá věc spojená s předem naaranžovanými dotazy od studentů prezidentovi opakuje stejná klišé, protože prezidentův realizační tým jen opakuje stará klišé svých předchůdců, včetně těch z dob předlistopadových. Vinit v takovém případě média je špatná cesta. Dle mého soudu totiž až nyní, jak se mnou mnozí určitě nebudou souhlasit, má celá věc s tím spojená ty „opojné“ mediální grády. Proč?

Něco se zřejmě mělo povést. Možná aranžmá, jak jsou prezidentovy postoje populární mezi mladými lidmi.

Příjezd prezidenta republiky do školy není nikdy jen tak ledajakou záležitostí. Do školy v oblasti valtické, která patří do Jihomoravského kraje, jemuž „šéfuje“ Michal Hašek, jeden z tzv. spiklenců proti Sobotkovu vedení v ČSSD z r. 2013, snad ještě o to více.

Nebudu nyní popisovat celou věc, kterou je možné dohledat v mediálním internetovém prostoru, udělat si na ní vlastní názor a být na té, oné či jiné straně. Jde mi o to, aby se souvislosti rozšířily a daly vzniknout dalším možným úvahám a názorům. Nežijeme přeci ve světě černobílém!

Zlobíme-li se v této kauze na média – zejména z hor Kavčích, tedy na ČT, jak zase bojuje proti či s panem prezidentem – mějme prosím na paměti, že celá věc, včetně oněch otázek zadávaných studenty panu prezidentovi vznikala v době, kdy i ČT se na své natáčení besedy chystala. A přitom mohly, a zřejmě vznikaly inkriminované otázky. Vyjděme z následujícího:

  • je sotva těžko představitelné, aby hejtman kraje nevěděl a nechal bez povšimnutí, že do jeho kraje jede prezident republiky;

  • stejně tak, že by se hejtman nezajímal o pobyt prezidenta a jeho konotace, zejména poté, když patří k těm v ČSSD, kdo se Sobotkovým vedením zrovna „neladí“ – viz zmíněný „lánský puč“, který nejdřív nebyl a pak ze stejných úst hejtmana Haška je slyšet, že přeci jen byl, protože šlo zřejmě o to, poslat Sobotku „dopryč“;

  • takže, program prezidentovy cesty po Jihomoravském kraji, včetně vinařské valtické školy nemohl hejtmanu Haškovi uniknout, a to i včetně realizačních záměrů. Na to má on ale na kraji lidi. Prezident na Hradě ostatně taky;

  • že se nyní hejtman „zastává“ paní učitelky není o nic méně či více „mediální hrou“ než to, že ČT natočila besedu prezidenta se studenty;

  • připustíme-li, že „Škola uspořádala besedu se žáky prvních dvou ročníků, tedy s dětmi ve věku 15 až 16 let. Je přirozené, a já bych to pokládal za důvod k pochvale, nikoli pohaně, že se příslušný pedagog, zde Petra Manišová, se studenty tématem prezidentovy návštěvy zabývala v hodině občanské nauky. Pokud si je ještě někdo schopen – navzdory ideologickým brýlím a politické nebo osobní zaujatosti – uvědomit, jaký mají děti tohoto věku obvykle zájmový obzor, asi ho napadne, že vysoká politika to prioritně nebude. Proto je na místě, že s nimi pedagog probírá témata, která se týkají prezidentovy agendy, třeba postoj k norské politice odebírání dětí rodinám,“ upozorňuje mediální odborník.“[1] Tím mediálním odborníkem je pan Petr Žantovský, komentující často v Parlamentních listech, jak „správně“ pochopit to nebo ono, a přitom mít pocit nezávislosti.

Dovolím se v této souvislosti nabídnout následující: „V žádné zemi, ani v rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly to, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být.“[2] Toto vyjádření pochází od dnes již zesnulého Miroslava Štěpána, člena předsednictva ÚV KSČ, které vypustil z úst v ČKD 23. 11. 1989.

Jistě není hned nutné stavět významové rovnítko mezi obě vyjádření, přesto je až úsměvné, jak se některé šablony ve jménu obhajoby jistých „ideologických“ klišé jejich nositelé učí od těch předchozích, a předčí je snad jen kvantitativně. Kvalita přitom často zůstává. Pravda – jedni nositelé odcházejí, jiní přicházejí. Ta triáda „o nich, jiných, přesto stejných“ se nabízí. Ale bylo by bláhové podezírat „protiproud“, kterak se snaží o „jiné“, a přitom podstata je v tom, jak zůstat „stejný“.

Lidská paměť (krátkodobá) má tendenci zapomínat. Na jedné straně přirozené, na druhé straně má stejně tak paměť schopnost oživení (dlouhodobá).

Z vlastní zkušenosti vím, že tzv. besedy s veřejnými činiteli zejména na školách jsou vždy více než jen otázkou prestiže. Často jsou o pracovní pozici některých zúčastněných. Vyjdeme-li také z tohoto předpokladu, prezident zřejmě na vinařskou střední školu nezajel náhodou a jeho návštěva byla předem domluvena, včetně programu. V tomto případě již zmíněné besedy se studenty.

Z vlastních studijních let si vzpomínám, že prezident - dr. G. Husák - k nám na gymnázium nikdy nedorazil, ale různí místní veřejní činitelé ano, a naše otázky se připravovaly s učitelem a celkové aranžmá se prostě „pilovalo“ předem. Jiná věc je, zda s odstupem od r. 1989 se přeci jen něco mohlo změnit na smyslu podobných besed. Tedy např., zda hlava státu chce aspoň na chvíli jinak než jako klišé poznat život studentů takové školy a promluvit s nimi, anebo se spokojí právě se stereotypem návštěvy a spolehne třeba na to, že tiskový mluvčí zadá příslušné pokyny na vedení školy, včetně formulování otázek. Poté dostane instrukce i dotyčný učitel, a to už si sotva dovolí, kdo protestovat, a pak už jen zbývá, aby student aspoň otázku správně přečetl. Ani to se nemusí ale vždy povést… A protože media, včetně televizních, bývají součástí návštěvy, zejména hlavy státu, je poněkud přihlouplé svádět na ně, že dělají to, co mají jinak v popisu práce. Zprostředkovávat… A díky tomu vynikne/zanikne ten který mediální obraz politika. Vždyť i hlava státu své putování po krajích cílí zejména na to, aby se co nejvíce dostala do povědomí lidí, jak je jim v daném kraji nablízku, a ti ostatní v krajích, aby čekali, že ani je v nejbližší době nemine jeho „spanilá jízda“.

Kloním se proto spíš k tomu, že celý ten povyk, kdo a jak režíroval celou besedu se studenty, vypovídá spíš o tom, že i některé formy „spanilých jízd“ prezidenta propadají posléze stejným stereotypům a nadchnou snad jen jeho skalní příznivce. No, a samozřejmě představitele místních samospráv, spojují-li svou budoucnost nadále se svou funkcí na jejich čele. Přitom se ukazuje, že je k tomu už třeba aktivizovat i „pověřené vykladače“ smyslu prezidentových vyjádření, gest apod., aby vše bylo „náležitě“ pochopeno. To poněkud hatí výraz i význam původně jistě dobrého záměru být mezi občany země, zejména v případě hlavy státu voleného přímou volbou. Jenže… Zvyk je „železná košile“ a ta se může časem stát dosti „těsným brněním“. Navenek měla působit s převahou, přehledem a rádoby autoritou, uvnitř přitom zatím zakrývá jen únavu, stereotyp a možná i nezájem. „Spanilá jízda“ se tak stává zátěží, jejíž význam víc a víc přestává být v režii hlavního protagonisty a stává se hlavně důvodem pro jeho okolí, aby se předvádělo, kam až je jménem prezidenta možno zajít. A to je přesně začátek té cesty, která začíná postrádat blahý záměr a cíl, které jistě chtěla původně naplňovat.

 


[1] Kauza školy, kde se s dětmi připravovaly otázky pro Zemana: Petr Žantovský si dává dohromady dostupné indicie a má jasno. Parlamentní listy.cz [online] Dostupné: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kauza-skoly-kde-se-s-detmi-pripravovaly-otazky-pro-Zemana-Petr-Zantovsky-si-dava-dohromady-dostupne-indicie-a-ma-jasno-420603 [cit. 06. 02. 2016]

[2] Štěpán v ČKD pohřbil poslední zbytky komunistických nadějí. Ceskatelevize.cz [online]. Dostupné: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ct24/domaci/1372801-stepan-v-ckd-pohrbil-posledni-zbytky-komunistickych-nadeji [cit. 06. 02. 2016]