OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Prezidentské povídání, díl XXI…, aneb tradice porušená tradicí?

26.12.2013 18:29

Myslím, že tentokráte bylo více občanů, kteří se na projev prezidenta, spojený tradičně s prvním dnem nadcházejícího roku, netěšilo. Bylo to nejen proto, že nebyl spojený s nadcházejícím dnem nového roku – prvním lednem roku 2014, ale s druhým svátkem vánočním, ale zejména dali na zkušenost s ročním působením Miloše Zemana ve funkci prezidenta České republiky. Oboje je skutečně tzv. mimo mísu. Tradice novoročních prezidentských projevů byla pro někoho snad kontroverzní, ale přesto tradicí z těch lepších. Miloš Zeman avizoval, že on nebude tradice dodržovat. Jen on asi ví, zda se tím hodlá postavit na jakýsi piedestal pro pomník historicky nejlepší a nejkvalitnější hlavy českého státu, k čemuž udělal již řadu kroků. Nerespektoval vůli většiny, byť nechtěné PS PČR, nejmenuje profesory, nebude udělovat milosti či amnestie, protože to jsou přeci dokonce jakési feudální přežitky. Avizuje problémy se jmenováním nové vlády vzešlé z předčasných voleb, respektuje jen zákony, které mu po jeho interpretaci vyhovují, mentoruje vše a všechny, nejvíce vybrané politiky a novináře … a kdo ví, s čím nás ještě překvapí a oblaží.

Náhražka za novoroční projev, jeho vystoupení na druhý den vánoční, na Štěpána avizované tak nějak nabubřele až papežsky jako „poselství“, se mírně řečeno prostě nevyvedla. S jeho obsahem, smyslem a provedením byl spokojen snad jen sám prezident M. Zeman a nejbližší okolí jeho „roztleskávačů“.

Sám M. Zeman hodlající narušit onu tradici novoročních projevů prezidenta ČR se však hned v samotném úvodu „štěpánského promluvu“ na tuto tradici odvolával jakoby v pozitivním duchu. Dokonce velice smířlivě připomněl první z tradičních projevů, které „odstartoval první, dělnický prezident“ Klement Gottwald v roce 1949. To snad byla jediná připomínka něčeho jiného, než sebe sama a své na odiv světu dávané, často „zavirované majestátnosti“ a zahleděnosti do sebe. Pochlubil se, co stihl za jeden, necelý rok (ten uplyne až v březnu 2014). Konkrétnější byl však jen u počtu setkání tzv. s občany na náměstích, se studenty, starosty, primátory, hejtmany, poslanci a senátory, diplomaty a společenskými organizacemi. Takovýchto setkání údajně absolvoval 620. Vydal je za argument naplňování svých 5 slibů, které dal. Vezmeme-li v úvahu všeobecně známý počet tzv. „prezidentských zavirovaných“ dnů a navíc rekonvalescenci pochroumaného prezidentského kolena, potom se jedná o velice heroický výkon (jen připomenu rok, který de facto ještě nebyl naplněn, má jen 365 dnů a přestupný o den více, že?).

Prvním byl slib, že nebude udělovat amnestie ani milosti s výjimkou těch případů, kdy půjde o tzv. humanitární, sociální a zdravotní důvody, což bude samozřejmě určitě velice přísně posuzovat on sám. Neopomněl připomenout některé kontroverzní milosti svých předchůdců, např. pro cyklokrosaře Šimůnka nebo nějakého daňového podvodníka, který se pak jakoby zázrakem uzdravil (jméno pro jistotu neuvedl).

Druhým slibem bylo zlepšení vztahů orgánů a organizací ČR s orgány EU. Jako doklad měl posloužit dost jednoduchý argument – nad Pražským hradem visí vlajka EU. Již nic dalšího, např. nějaký konkrétní doklad ve vlastní změně kvality vnímání EU a vztahu ČR k ní, v myslích občanů nebo dokonce v konání oněch orgánů a organizací ČR.

Třetím slibem bylo doplnění Ústavního soudu. Uvedl známou skutečnost, že Senátu PČR doporučil již 10 soudců, dva senát neschválil, načež má právo, a světe div se, právo dokonce M. Zemanem uznané. ÚS tak pracuje dobře a v plné sestavě, mentoroval dále (jen zasvěcení vědí, že se blíží konec mandátu dalších soudců a jde o skoro permanentní situaci k řešení).

Čtvrtým slibem bylo, že se M. Zeman vzdá jedné třetiny svého platu na vrub umořování státního dluhu a vytvoří k tomuto účelu zvláštní fond. Je velice rád, dle jeho slov ze „Štěpánského promluvu“, že se k jeho iniciativě začali připojovat nejen jednotlivci, ale dokonce i některé firmy. S ohledem na populismus a naprostou nesystémovost tohoto kroku se nehodlám více vyjadřovat. Snad jen poznámkou, že do nedávné doby se jednalo, alespoň dle mediálních informací, o jen doslova několik jednotlivců, kteří z nějakých, snad nadšeneckých vjemů podivnou výzvu páně prezidentovu vyslyšeli a nějakou částkou do fondu přispěli. Státní rozpočet pro rok 2014 počítá s dalším 112 miliardovým zadlužením státu a tak každá stokoruna na tomto fondu bude jistě dobrá.

Poslední slib, slib pátý vyhodnotil M. Zeman jako ten nejdůležitější. Nebylo jím nic menšího ani nic většího, než jeho pozice sjednocovatele společnosti a nikoliv jejího rozdělovače. Popravdě, zatím je on asi jediný, kdo se domnívá, že společnost spojuje. Myslím, že nebudu sám, kdo vidí jasné doklady skoro každodenních snah prezidenta nerespektovat vžitá pravidla i dokonce tzv. ústavní zvyklosti a hází jednu „základku“ za druhou zejména pod kola toho, co by mělo i nějakou malou snahu s problémy pohnout a rozjet zlepšování celkové společenskopolitické situace v ČR.

Zdůraznil, že mu nejde o sjednocování jen „nesmiřitelných“ táborů jednotlivých kandidátů na prezidenta (zde asi zafungovalo nedobré podvědomí), ale těch, co byli nebo nebyli spokojeni s vládou P. Nečase. Dokladem jeho sjednocování mají být kroky, které byly učiněny ke konci Nečasovy vlády, že odolal tlakům na jmenování v podstatě stejné vlády apod. Neopomněl ani vychválit vládu v demisi J. Rusnoka, zejména skutečnost, že údajně jednotliví ministři rozuměli tomu, co řízení jejich resortů obnášelo. Některé své pravověrné dokonce v pochvale i jmenoval. 

„Štěpánský promluv“ nakonec končil v duchu jeho celkového zaměření, tak nějak tradičně. Prezident M. Zeman se „zamyslel“ a konstatoval, že nejdůležitější je zdraví, o čemž se v poslední době sám přesvědčil a že jde o to, aby život byl naplněn skutky. Nakonec nám všem neotřele popřál zdraví, štěstí a životní pohodu.

Nejen po této exhibici marnosti a samolibé řeči jsem se zamýšlel, zda neměl dodržet svůj slib, že tradice nebude dodržovat, protože tradice skutečných novoročních prezidentských projevů byla spíše zneuctěna. Nikde ani pokus o nějakou vizi, vlastní, byť kontroverzní názor, natož návod, jak problémy ČR řešit, nikde nějaký náznak toho, jak hodlá své „patero slibů“ dále naplňovat, protože ani jeden z nich naplněn dosud není a některé by dokonce stály za přehodnocení. Kdyby od některých upustil, myslím, že by mu bylo i u jeho voličů odpouštěno. Nevím ovšem, jakého odpuštění se mu dostane ve Vatikánu, protože tento pokus suplovat papežovo právo na „poselství“ národu českému hrubě nevyšlo, a s tím papežovým se zřejmě minulo, protože na rozdíl od M. Zemana je papež František více sociální a s občany cítícím, obracel se na lidi a nikoliv na své vlastní „zemanovsky neukojené ego“. Měl-li by být tento Zemanův „Štěpánovský promluv“ jakousi novou tradicí, pak aspiruje na jednoho z prvních přihlášených léty ozkoušené tradice - na tradiční na pochod „do Prčic“…  

Hezký vstup do nového roku 2014, a prosím zkusme si dávat jen splnitelná předsevzetí a splnitelné sliby, abychom život v tomto roce měli naplněný jen smysluplnými a dobrými skutky.