OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Prezidentské povídání, díl X. aneb Levicová leč bez úlovku, lovci uhnali dvě zmýlené, která však platí…

13.01.2013 16:53

Dlouho očekávaná, vzývaná i zatracovaná, připravovaná a nakonec kompromisně a s chybami přijatá přímá volba prezidenta ČR má za sebou prvé kolo. Z devíti kandidátů vzešli, voliči, ČR i svět se diví, dvě zmýlené, které však platí pro druhé kolo této volby. Vítěz prvého kola zřejmě překvapením nebyl, protože M. Zeman byl dlouhodobě agenturami placenými i z peněz jeho podporovatelů voličům „doporučován“ a nakonec doporučen. Druhý na pásce K. Schwarzenberg, místopředseda nechtěné asociální a protilidové pravicové vlády, kníže nebo, jak je pejorativně urážen na sociálních sítích, které však také zčásti paradoxně způsobily jeho úspěch, jako Šláfenberg či Traufenberg apod., tak ten je určitým překvapením. Překvapením je druhý v řadě zřejmě i pro komentátory, ony výzkumné i reklamní agentury, odborníky z oblasti politologie a sociologie, a samozřejmě média. Ti všichni z celého tohoto volebního martýria ekonomicky profitují.

Některá první, hlubší i povrchní hodnocení již odezněla bezprostředně v televizních studiích, na rozhlasových vlnách a další budou následovat v těchto i tištěných médiích. Přesto se pokusím do této řady vstoupit a doplnit je o některé pohledy, které nemusejí být právě u těch tzv. renomovaných podstatné, ale přesto jsou. Dokonce myslím, že z určitého úhlu pohledu i zásadní. Tak po pořádku.

Volební účast. Očekávalo se, že historicky první přímá volba zvedne vlnu zájmu občanů a účast bude vysoká. Předpoklad byl naplněn jen zčásti. V porovnání s předchozími volbami, zejména těmi posledními do zastupitelstev krajů v roce 2012, účast vyšší byla. Dokonce o 2 408 202 voličů, což je o 24, 42 % více než na podzim roku 2012. Přesto ale zřejmě zůstala za očekáváním. Stále zůstalo doma 3 263 856 voličů, což je 38, 69 %. Jsme stále poněkud za zeměmi s delšími tradicemi podobných voleb jako např. v USA, Německu aj., kde je účast občanů přes 80 a více procent, a nejde o tzv. nám známé vyjádření – jednomyslně….   

Příčin bude více. Některé jsou zásadnější než ty druhé. Předně máme jako Češi v sobě historicky zakódovaná některá paradigmata. Jsou tam snad již z dob Rakouska-Uherska, z dob prvé republiky a Protektorátu Čechy a Morava a dost se jich rozvinulo a nové se přidaly v době po únoru 1948 do listopadu 1989. A ani následujících více než dvacet polistopadových let je nezmírnilo, spíše naopak. Zejména další snížení občanské angažovanosti, nechuti z politiky a politiků obecně. Nejhorší příčinou je zřejmě zjednodušená šablona vnímání role státu v životě občanů. Na jedné straně jeho fetišizace při řešení problémů, s nimiž si část společnosti nedovede poradit a očekává jejich řešení právě od státu. Další může být dehonestace všeho, co od státu jako takového plyne, protože je to skoro od ďábla, absolutizace osobních svobod, dokonce na úkor svobod jiných skupin občanů či národnostních menšin a těch, kteří se nějakým způsobem odlišují od většinové společnosti. Což však těmto vyznavačům nebrání, aby právě tzv. ze státních prostředků nejvíce čerpali pro korupci a do svých vlastních kapes a na svá konta. Paradox tohoto přístupu je nejpatrnější na vztahu k EU. Na jedné straně boj proti všemu, co od EU nebo z ní přichází byť jsme se k účasti v ní zavázali po všelidovém jednorázovém referendu, ale to nebrání stejných osobám či subjektům, aby se na druhé straně dovolávali ochrany a pomoci od této jinak nechtěné EU nebo jejich orgánů. Viz např. odvolávání se k mezinárodním soudním institucím v případě nenaplnění vlastních očekávání od institucí v ČR, čerpání dotací atd. Chybou je, že se stále trvá na dnes již často jen šabloně pravolevého vidění. K příčinám lze přiřadit i prohlubující se polarizaci ekonomické a celkové životní úrovně jednotlivých skupin občanů a trvale vysokou míru nezaměstnanosti a s tím spojené zhoršování dalších kvalit občanského života.

Přesto se potvrdilo, že je naše společnost na dobré cestě k dalším krokům, tzv. přímějším formám demokracie a „učení se“, jak přímou demokracii zvládat samotnými občany. Částečně se to již ukázalo na účasti tzv. nestranických, občany doporučenými kandidáty v přímé volbě prezidenta ČR. Nadmíru prognóz a zřejmě i vlastního očekávání uspěl „jinakostí se vyznačující“ V. Franz, T. Fischerová či svým způsobem i Z. Roithová. Co nebylo zvládnuto obecně, je dohoda na vygenerování profilového kandidáta na levici. Zde totiž došlo k jednoznačnému tříštění sil nejen „soubojem“ Zeman – Dienstbier, ale i odčerpáním hlasů právě některými nezávislými, občany doporučenými kandidáty. Občanská uskupení, která se jinak na sociálních sítích angažují proti vládě, proti tzv. establishmentu svolávají se na různé demonstrace a občanské protesty, byla trumfnuta zřejmě pracovitější a ve svých názorech a aktivitách rozhodnější částí konzumentů těchto sociálních sítí a průkazným způsobem posunula K. Schwarzenberga do druhého kola přímé volby prezidenta.

Zřejmě jsou blízcí pravdě i hlasy hovořící o tom, že dlouhodobá polarizace a někdy doslova vnucování voličům, že není jiná možnost než volba ve druhém kole z dvojice J. Fischer a M. Zeman, kteří samozřejmě uspějí v prvém kole a volit jiného nemá vlastně smysl, protože půjde o vyhozený hlas. Zajímavé bylo, že část stejných zdrojů pak pár dnů před termínem voleb zvedla kampaň proti původnímu favoritovi přímé volby J. Fischerovi, kolem něhož se rozvinuly scénáře napojení na židovská lobby a spojení s některými ČR nepřejícími finančními skupinami aj. Pravdou je, že i on sám se neměl zřejmě stylizovat do role jakéhosi matadora volebních klání. Jeho řeč těla jej vždy prozradila a spolehlivě mu ubírala body u voličů. Měl si držet pozici s tím, co mu ji vybudovalo - „úředníka“, člověka technokraticky zaměřeného, akurátního a věcně spolehlivého, který se vynasnaží odolat tlaku exekutivy a zájmových skupin. A také s určitou úřednickou výdrží.

Nepřekvapil výsledek kandidáta ODS. V tom si myslím, jsou neupřímní komentátoři i politologové, zřejmě proto, aby si nezadali a nerozházeli si lidi z ODS a na ni stále ještě napojené podnikatelské lobby. Znalým a objektivněji vnímajícím dlouhodobě se krystalizující situaci v ODS bylo již od výběru jasné, jak kandidát P. Sobotka dopadne. Tento „dopad“ ještě navíc umocnil naprosto nevhodným způsobem volební kampaně (místy až stupidním), kdy necitlivě přehnal pozici antikomunismu a role své osoby a rodinného zázemí, což místy působilo více než „jájíčkovsky“. Komické bylo, že v této pozici zůstala ODS a on sám až do úplného konce a drželi ji i při prvních hodnoceních bezprostředně po oznámení výsledků prvního kola. Jiný kandidát ODS by zřejmě uspěl jen o trochu lépe, ale kdyby jím byla třeba předsedkyně PS P ČR M. Němcová nebo bývalý hejtman Moravskoslezského kraje E. Tošenovský nebo kdokoliv jiný, než do sebe zahleděný P. Sobotka, nebyl by výsledek pro ODS tak ponižující a tragický. Nenajde-li ODS odvahu ke změně (vnitřní i zejména vnější), má šanci vystřídat nebo se přidat k marginální tak nějak trpěné polistopadové pozici KSČM nebo dokonce dosáhnout toho, co bývalé subjekty ODA, KDS, US aj. Nakonec, chtěla-li ODS snad takto svým kandidátem „zašvejkovat“, mohla k tomu využít zaangažování svého senátora J. Kubery, který by se možná svým nezaměnitelným,  příslovečným populismem nemusel takovým způsobem jako P. Sobotka ztratit. S dovolením PT čtenáře si dovolím jen pro úplnost konstatovat, že hodnocení volebního vystoupení tradiční kandidátky pro všechny typy voleb J. Bobošíkové si odpustím, ona si je zhodnotí určitě nejlépe sama v duchu příkoří, kterého se jí dostalo díky zlovůli MV ČR, najmě pana Henycha v podobě dočasného vyřazení z volebního klání. Mám na to jiný názor, jsoucí v duchu výkladu MV ČR.          

Přesto to všechno musím říci, že největším viníkem stavu, že nyní většina voličů stojí před typicky polistopadovým českým dilematem – které ze dvou zel jít volit, když volit půjde, způsobila situace na levici a uvnitř reprezentantů české levice ČSSD a KSČM. Dopředu říkám, a tvrdím to dlouhodobě, je na vině především KSČM. Vychytralost jejích vedoucích představitelů, kteří za levicovost často vydávají spíše naplnění vlastních ambicí než nabídku realizovatelného řešení obecných problémů občanů. Jejich snahy za každou cenu zobchodovat své hlasy a podporu s těmi na levici i na pravici, i když v přídě pravice se tak děje skrytě, ale za o to většího halasu a prezentace své tzv. levicovosti. Ani samotná ČSSD svou vnitřní názorovou rozpolceností a nepochopitelným vztahem části funkcionářů od ZO po vrcholné orgány, zákonodárce nevyjímaje k M. Zemanovi není bez viny. Stejně jako před deseti lety v případě prvého zvolení V. Klause prezidentem ČR pravicový kandidát neměl mít ani nyní šanci na zvolení,   resp. zatím na postup do druhého kola. Obávám se, že se nyní nasměrovaní voliči nedokáží rozpomenout na prohřešky M. Zemana na margo lidské slušnosti,  na jeho diskutabilní vztahy s podnikatelským prostředím napojeným na údajné ruské mafie, na to kdo umožnil pravici zůstat v podstatě ve hře tzv. opoziční smlouvou, kdo umožnil nešťastným personálním výběrem lidí v ČSSD vtažení korupce a lobbingu nejen do ČSSD atd. Nyní je a bude M. Zeman nabízen jako to menší zlo mezi zmíněnými dvěma zly. Osobně si myslím, že zlo je prostě zlo a nepotěžkával bych, které váží méně nebo více.

Druhé kolo voleb bude spíše o protivládní pozici než o jakýchsi osobních kvalitách nebo změně způsobů výkonu prezidentského mandátu, tak jak byl podáván V. Klausem. Očekávání paradoxně spíše nabízí K. Schwarzenberg. Který si ovšem nese na nohách závaží vládní politiky, zvýšení daní, penzijní reformy či církevních restitucí. Nemohu se rovněž ubránit dojmu, že se zde občanovi-voliči nabízí, jak to tuším již vyjádřil politolog J. Pehe – zda i ve druhém kole se rozhodovat mezi Klause a Havlem. A co je horší či větší zlo?

Přiznám se, že některým komentátorům, politologům i redaktorům, kteří nás provázeli sledováním průběhu a výsledků prvé volby prezidenta by slušelo být akurátnějšími, než jak se prezentovali. Tvrdit zpočátku do omrzení, že vše bude ještě jinak, když již v podstatě od cca 10 %  spočítaných volebních okrsků bylo jasné, že se spěje k překvapivému souboji Zeman – Schwarzenberg, bylo jen proto, aby nemuseli otevřeně přiznat, že se jako vždy uťali a nyní musejí nějak selhání alespoň zmírnit, aby si zachovali část svého kreditu. Proto se zřejmě navzájem dotazovali, zda se s někým vsadili, jak to dopadne a jaké prohrané sázky budou muset plnit. Dávno totiž neplatí, že jsou zpočátku počítány výsledky z menších měst a obcí, vždyť do sčítání od samého začátku nabíhají výsledky ze všech spočítaných volebních okrsků, tedy i těch větších měst, dokonce i statutárních. Nepříliš přesně jsou zachycovány změny vnímání toho, co je tzv. vpravo či vlevo, ono tradiční a přežívající  dělení politického spektra a některých politiků ze strany mladší generace či prvovoličů. Dokonce došlo i k posunům u střední generace a části seniorů. Jistě by bylo dobré, aby byly výsledky odpovědněji zhodnoceny, na což bude určitě čas po volbě samotné, až budou potvrzeny nebo zpochybněny některé tendence volebním výsledkem i v kole druhém.

V závěru tohoto v pořadí již desátého dílu (X.) Prezidentského povídání si vypomohu svou první reakcí zveřejněnou bezprostředně večer po prvním kole přímé prezidentské volby na sociální síti Facebook:

„ČSSD doporučila volit ve druhém kole M. Zemana. Nemohla objektivně jinak, leč tím ČSSD právě uskutečnila krok, kterým dokonala skočení na háček nahozený jí KSČM. Prostě to vše sežrala i s navijákem. Nemohla totiž po prvním kole vůbec nic jiného udělat. Před deseti lety to někteří v ČSSD doslova pokáleli, tím že nevolili Zemana a nyní to podělali znovu a „ještě si nestačili po poslední stolici utřít zadek.“ Dvě období zákonodárci KSČM volili (krom mě) V. Klause, poprvé přímo, podruhé nepřímo přes Bobošíkovou a nedodržením svých slibů ostatním politickým subjektům. Výsledkem je, že komanči nám budou vládnout (ČSSD již vládnou, to je mazec...), kriste pane, nebo Vladimíre Iljiči? A tzv. renomovaní politologové sociologové dávají komentáře a hodnocení naprosto mimo mísu a dle zavedených starých klišé ... jen agent Falmer (VF) z Jižních Čech se pošklebuje a doporučuje volit komančům a občanům toho, kterého vlastně dostali na úkor skutečně levicového kandidáta J. Dienstbiera do druhého kola a přitom mlžili, že vedle Zemana preferují i jeho. Přitom dovnitř dali jasné doporučení volit Zemana již v prvním kole. Sobotko, Sobotko a spol. Vy hlavy skopové..... myslím, že za pět let, bude-li se profilovat dále jako dosud, má J. Dienstbier šanci na Hrad dojít, a to i bez rádoby tzv. levicových stran, jak té své ČSSD, tak té zovoucí se KSČM“.

Jednotlivé politické směry a uskupení se domnívaly, že si udělají z historicky první volby prezidenta ČR svou leč a že budou lovit ve své oboře. Nakonec ta na pravici nechala svou oboru zavřenou a úspěšný byl lov v té „schwarzenbergské“ oboře. Ta na levici měla dva střihače odhalovací pásky, ale i jejich leč zůstala v podstatě bez úlovku. Lovci uhnali dvě zmýlené a občan-volič se nyní rozhoduje, kterou bude konzumovat - jiné nejsou a zatím nebudou.  

Přesto bych nad přímou volbou hůl nelámal, naopak. Říkám nahlas ANO přímé volbě prezidenta a volám i po dalších formách přímější demokracie, která by dala stopku právě těm rádoby dobrým doporučením z centrál politických stran, které vždy prvoplánově sledují především své zájmy než zájmy a potřeby občanů. Máme za sebou první osobní zkušenost z přímé volby i z toho, co je třeba ještě změnit v legislativě, v jejím organizačním zdokonalení. Třeba se příště najdou další odvážlivci a budou se tentokráte profilovat již „v předvýběru“ kandidáti mnohem lépe odpovídající sociálně-ekonomickému a politickému názorovému profilu společnosti, a nebude to v některých případech o nesebekritickém pohledu na své schopnosti nebo zoufalství některých etablovaných politických stran a hnutí.

Tak jak, občane-voliči, které to nabídnuté zlo půjdeme volit? Hlavně mi neraďte, taky jsem Vám neradil, jen komentoval …

 

více také na www.balin.cz