OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Předvánoční „Mějsehezky“

21.12.2011 13:48

Vstupujeme do „koldumského“ bytu paní Ivety Kollertové. Vlastík, Marián a já.

Předvánoční návštěva, stejně jako loni. Přivítání, nějaké drobné dárečky a hlavně si popovídat. Možná to, co všichni v tenhle čas potřebujeme. Zastavit se alespoň na chvilku v předvánočním shonu a stresu, přestat myslet na všední starosti, s někým si bezstarostně poklábosit a hlavně udělat radost.

Po přivítání s paní Ivetou přicházejí na řadu její tři kočky. Vítají nás jedna po druhé, vážné a vznešené. Napadá mě, že jsou tu vlastně čtyři. Jen ta, která je kvůli své nemoci upoutaná na lůžko si nás neprohlíží tak zkoumavě a ostražitě. V jejích očích je naopak radost a září stejně, jako ty kočičí.

Kafíčko, a povídáme o všem možném. O Koldomu, o letošních zážitcích, o jejích plánech na příští rok. Poslouchám a napadá mě, že si paní Iveta vlastně na nic nestěžuje. Jen na okraj prohodí, jak se v budoucnu zhorší díky sociálním škrtům situace zdravotně postižených a hned se zase vracíme k jejím oblíbeným kočkám.

Září radostí, optimizmem a neskutečnou pozitivní energií, a tak si myslím, kdo koho tu vlastně přišel potěšit a povzbudit…

Ani nevím, proč mě napadlo srovnání s jinou paní. Starostkou blízkého městečka, se kterou jsem se nedávno setkal. Úspěšnou, zdravou mladou ženou, která je naopak plná zášti, zloby a pohrdání lidmi. Tedy některými určitě.

Iveta lidi miluje. A miluje život. Ten, který my všichni bereme jako samozřejmost, má pro ni už úplně jiný význam. Možnost vyjít z malého bytečku, jet někam do přírody za pěkného jarního dne, nebo si prostě jen tak s někým popovídat. Všední věci pro nás zdravé, které už ani nevnímáme a ani si jich snad už nedovedeme vážit. Možná právě tenhle předvánoční čas by nám mohl a měl připomenout, že tu nejsme jenom my, ale i ti další lidé, proti jejichž starostem a bolestem jsou ty naše vlastní naprosto nicotné a banální.

Loučíme se a já mám v mysli stále Ivetiny veselé „kočičí“ oči. Napadá mě, že kromě jejího veselého pseudonymu „Mějsehezky“, se k ní hodí ještě jedno jméno, které se mi nějak vybavilo z mládí, z knížek Karla Maye - „Nšo-či“, neboli „Krásný den“.

 

A setkání s takovým „Krásným dnem“ bych chtěl popřát každému z nás. A nejen o Vánocích.