OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Postřehy odjinud? Kdepak! Realita fungování Zastupitelstva Ústeckého kraje.

22.11.2012 20:20

V úterý 20. listopadu 2012 jsem se chtěl zúčastnit ustavujícího zasedání Zastupitelstva Ústeckého kraje. Možná, třeba i symbolicky v den, kdy před 67 lety začal v Norimberku jistý soudní proces.

Podotýkám, chtěl!

Obětoval jsem svůj jeden pracovní den živnostníka. No co! Uvidím stále stejné, staré, známé tváře, podívám se z „první ruky“ na rozdílení „pašalíků“ ve vedení, v různých výborech a správních orgánech společností zřizovaných nebo s podílem ÚK a uvidím, jak se historicky první komunistický hejtman ujímá své funkce.

Že nezajímavý program? Tak pro mě třeba zajímavý mohl být. Chci vědět, kdo o mně bude příští čtyři roky na kraji rozhodovat. Tedy, chtěl jsem!

Půl hodiny před začátkem prý stačí. To si i sednu.

Jaké však bylo mé překvapení, když se mě při mém vstupu do jednacího sálu místní uvaděč zeptal: „Promiňte, Vy jste tady jako co?“

 „Jako občan Ústeckého kraje,“ zněla moje odpověď.

Pokračoval jsem - „ A chci se zúčastnit jednání krajského zastupitelstva, které je podle zákona veřejné, mám na to právo.“

„Musím Vás vyzvat, abyste počkal venku, protože pro Vás už tam není místo“, děl ten dobrý muž.

A asi měl pravdu, protože jsem stačil postřehnout, že v sále je veřejnosti vyhrazena s bídou padesátka míst k sezení, která již jsou beznadějně obsazená.

Můj problém postřehl snad jen zastupitel Klika, který zakroutil hlavou a poznamenal, že…  „To snad není možné… Tak to ještě zkus“. 

Novopečený hejtman, pan Bubeníček, kolem mezitím několikrát prošel - ač situaci viděl a musel i slyšet - jakoby v drogovém opojení a s výrazem sladkého orgasmu.

Nedivím se. Stát se hejtmanem se mu asi víckrát v životě nepovede.

Jen mě zaráží konání nejen technického servisu zastupitelstva, které už ani nepředpokládá, že by snad mohla mít veřejnost o takovéto jednání zájem. Po zkušenosti myslím, že už konečně měla začít mít více zájem o podobná „představení“.

Nedělám si iluze o fungování demokratického systému v Ústeckém kraji a konec konců nikde v této zemi.

Jen mě překvapilo, že po třiadvaceti letech - od listopadu 1989 mi to někdo takhle přímo řekne do očí – „že na jednání pro veřejnost tam pro ni vlastně není místo.“

Zkoušel jsem to ještě třikrát, ale marně. Tak jsem skoro dvě hodiny vydržel čekat v předsálí, konečně-  nebyl jsme sám. Docela dost naštvaných občanů však odešlo mnohem dřív, někteří hned po „zákroku“ dozorčí služby u vchodu, a to měli osobní ústní pozvání od některých zvolených zastupitelů za KSČM z Teplicka.

Ale abych si já, kverulant stále jen nestěžoval, mohl jsem třeba dopadnout i hůř.

Mít v režii tohoto jednání třeba Severočeši.cz, dostal bych nádavkem třeba i pěstí.