OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Po ulici... s doc. Ing. Ilonou Švihlíkovou, Ph. D.

27.01.2012 00:01

Občané dobře znají situaci, kdy před volbami jsou „moudrými“, uvědomělými a kompetentními rozhodovat a pochopit problematiku sahající od životního prostředí po stav veřejných financí. Kupodivu, ihned po volbách občané veškeré kompetence ztrácejí, musejí přenechat rozhodování „odborníkům“ a „držet hubu“. Až do dalších voleb.

Mimo obdivu k technokratickým odborníkům se lze dokonce setkat i s názory, že občanské iniciativy a sdružení jsou pro „pravou demokracii“ ohrožením, neb vůle občanů je dána volbami a převodní pákou jsou jedině politické strany. Tento pokřivený obraz, který naprosto neodpovídá tomu, jak by demokracie měla fungovat.

Veřejný prostor nepatří a patřit nemůže jen politickým stranám. Pokud je občanský sektor slabý, pozorujeme totiž přesně ony negativní symptomy, které zažíváme dnes a denně. Politické strany nemají zájem kontinuálně komunikovat s občany, protože nad nimi, snad až s výjimkou občasného mediálního tlaku, neexistuje „bič“, který by je neustále stavěl pod tlak plnění volebního programu a především vývoje věcí ve prospěch jejich voličů. Politické strany se pak orientují na to získat co nejvíce sponzorů (nebo co nejbohatší sponzory) volební kampaně s hudbou, párky a pivem. Pokud neexistuje silný občanský tlak, vytvářejí se propojené mafiánské koalice, kde vládnou „kmotři“, jejichž hlavní schopností je „dojit“ veřejné rozpočty pro své zájmy a zájmy svých mecenášů. V takové společnosti politické strany zkrátka mají tendenci k degeneraci, což může nakonec vyústit k naprostému znechucení politikou, k apatii, od které je už jen krůček k volání po „vládě silné ruky, která dá vše do pořádku.“

Pak už je ohrožena demokracie jako taková.

Řadě patologických jevů české politiky – mezi nejzávažnější patří bezprecedentní propojení politické a ekonomické sféry od nejnižší, komunální úrovně až po tu nejvyšší, vládní – by se dalo zabránit, či je alespoň zeslabit, pokud by občanský sektor byl silnější.

Smutné je, že za spoustu věcí si můžeme sami. Většina populace se nenaučila, co to znamená být plnohodnotným občanem. Nepochopila, že demokracie jako „vláda lidu“ je mnohem víc, než hození lístku do volební urny jednou za čtyři roky. Nyní se nám tento deficit občanství vrací plnou silou. Odpor proti vládě pomalu začíná vyvolávat pohyb v doposud netečné společnosti. A teprve nyní se mnozí v občanských aktivitách učíme spolupracovat, koordinovat akce a vůbec hledat odpovědi na tu zásadní otázku: co dělat.

K tomu, abychom v budování občanské společnosti postoupili dále, nutně potřebujeme skutečně nezávislá média. Dokud bude většina občanů čerpat informace z médií, jejichž redaktoři se z 90 % hlásí k pravici, těžko se můžeme dočkat skutečné reflexe pohybů ve společnosti. Stejně tak, pokud se veřejnoprávní média málo věnují skutečným sociálním problémům (exekuce, nárůst bezdomovectví, katastrofální situace řady seniorů atd.) a místo toho chtějí soutěžit s privátními médii o to, kdo vytvoří větší bulvár, postup ke skutečné občanské společnosti tím bude ztížen.

Nelze ale vše „svádět“ na média. Pokud se nezbavíme typicky české pasivity, vyčkávání, privatismu a nadávání v hospodě, nemůžeme se pak divit, že naše země vypadá, jak vypadá.

Stojí před námi velké úkoly. Ten první, největší, je pochopit, že kultivaci občanské společnosti, hájení našich zájmů a nastolování alternativ za nás nikdo neudělá. Že tento úkol nemůžeme prostě zase „předat“ nějaké elitě a naivně čekat, že ho snad, bez tlaku zdola dodrží. Na nás záleží, jak tu budeme žít. Přitom nejde jen o vyloženě o politické aktivity, i hospodářství, kultura, vzdělání, solidarita (spíš než charita), vzhled našeho okolí atd. jsou prostorem pro naši účast, pro náš vliv, pro naši aktivitu. 

Musíme pochopit, že my jsme ti, na které jsme čekali.