OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

PhDr. Josef Heller, CSc.: Zítřek v samosprávném socialismu a socializujícím se světě... (II.)

30.03.2012 17:03

/pokračování z minulého čísla PhDr. Josef Heller, CSc.: Zítřek v samosprávném socialismu a socializujícím se světě... (I.)/

Předběhněme události a řekněme, že projekt byl přijat, podnik uspěl, splatil úvěry a dosáhl zisku a přitom se peněženky všech  - každá podle práce a vlastnické aktivity svého držitele – pěkně naplnily. Tím se závod A 01 odlišil od závodu 03, kde podobný projekt na trhu neuspěl, bylo odvoláno vedení i Rada pracujících a aby bylo možné splatit závazky alespoň v podstatné míře, byly všem zaměstnancům – nejvíce členům samosprávných orgánů a profesionálním manažerům – strženy příslušné sumy z podílů či zaměstnaneckých odměn. Podnik byl i tak před krachem a přežil jen díky rozhodnutí Rady komplexu zapůjčit mu k sanaci prostředky z centrálního fondu komplexu. Jiný podnik komplexu ovšem takové štěstí neměl, vyhlásil konkurs, propuštění zaměstnanci, kteří podle zákona ztratili zároveň práva plynoucí z členství v samosprávě, se po majetkovém vypořádání s těmi částkami podílu, které si zachovali, buď ucházeli o přijetí do jiných podniků či komplexů nebo zbývajících soukromých či státních firem a někteří z nich si na základě výpůjčky z fondu samosprávných podniků založili podnik nový. Někteří z propuštěných zaměstnanců, o které nebyl zájem v jiných podnicích, ovšem v současnosti žijí z podpory v nezaměstnanosti a získávají novou kvalifikaci v rekvalifikačních kursech státu či některých samosprávných komplexů.

Marek má samozřejmě i svůj mimopracovní život a vazby. Je členem samosprávy základní školy, kam chodí jeho děti a která je složena zčásti z učitelů, zčásti z rodičů, zástupců Obvodního výboru Městské části Praha 10 (tj. členů zastupitelstva či komisí zastupitelstva) a vybraných přizvaných odborníků. Samospráva navrhla Obecnímu úřadu odvolání ředitele školy a připravuje mu podklady pro konkurs na toto místo.

Markův dvanáctiletý syn Jan je členem výboru žákovské samosprávy ve své třídě a členem Pionýrské samosprávné organizace, jeho nejlepší kamarád Pavel je členem Školního parlamentu, kde se nenásilným způsobem učí určitým dovednostem potřebným k orientaci ve společnosti.

Markova sestra Eva – lékařka je členkou Rady Vinohradské nemocnice, která se naopak z podnětu samosprávného Výboru lidové kontroly postavila za ředitele nemocnice proti rozhodnutí Zastupitelstva hl. města Prahy a požaduje uspořádání referenda mezi zaměstnanci a pacienty nemocnice. Je také členkou představenstva Samosprávného zdravotního fondu spravujícího státem vybrané příspěvky na zdravotní a nemocenské pojištění. Odměny z dobrých investic tohoto fondu převážně v samosprávných podnicích vylepšují většinou rozpočet rodiny. Výjimkou byl minulý rok, kdy představenstvo umístilo peníze do podniku, který neuspěl, a výpadek musel být pokryt z garančního fondu státu a všech podniků na území ČR, což se odrazilo u členů představenstva nejen ztrátou ročních odměn, ale i nutností podílet se na pokrytí ztráty. Letošní rok naopak slibuje významný podíl na zisku.

Její manžel Robert, profesor na Střední škole, byl Svazem učitelů a středoškolských profesorů zvolen jedním ze zástupců Svazu v Samosprávném poradním sboru Ministerstva školství a prosazuje již delší dobu v tomto orgánu, aby orgán dal podnět Výboru lidové kontroly k prošetření činnosti náměstka ministra školství pro ekonomické otázky za nerespektování doporučení sboru, pokud jde o efektivnost hospodaření s počítačovou technikou. Kritizuje, že ministr školství není s to respektování doporučení Sboru zajistit a ani příslušný parlamentní výbor se o tuto otázku nezajímá. Současně je členem Kontrolního výboru Samosprávného fondu důchodového pojištění, který spravuje státem vybrané odvody na důchody, ze kterého se vyplácejí průběžné, státem garantované důchody. Ve výboru má zejména na starosti agendu související s výhodností uložení peněz fondu v samosprávných podnicích, protože právě toto uložení peněz na důchody značně zvyšuje výši důchodů. Pro krytí případných neúspěchů z tohoto investování byl vytvořen Garanční fond státu a podniků, do kterého přispívají kromě státu všechny podniky na území ČR i ESU. Samozřejmě – důchodci mají možnost vložit část svých peněz do soukromých či samosprávných penzijních fondů, ze kterých mohou čerpat penzijní připojištění.

Markův bratr Karel je voják z povolání (již před delší dobou byla znovu zavedena povinná základní vojenská služba, vojenské útvary mají většinou charakter útvarů civilní obrany, záchranářských a ženijních útvarů, některé jsou součásti společných ozbrojených sil Evropské socialistické unie, některé jsou dokonce čas od času vyčleněny pro mírové mise OSN). Slouží jako osvětový důstojník v útvaru civilní obrany a má značné pravomoci, dokonce i právo vetovat rozkaz (pokud nejde o bojovou situaci) vůči veliteli útvaru v otázkách týkajících se sociálních a psychologických problémů odvedených vojáků základní služby. Úzce přitom spolupracuje se Samosprávným vojenským výborem útvaru. Bojí se občasných inspekcí Ligy pro občanská práva, případně poslanců či členů zastupitelstev, které vždy najdou nějaké nedostatky na jeho práci.

Markův otec Josef je v Pečovatelském domě pro seniory rovněž členem Rady za klienty, má ovšem jako člen určité neshody se zástupcem Obvodního výboru Pha 10, který nevidí rád aktivity seniorů v jejich bývalých podnicích. Markův otec si totiž zachoval určitý podíl ve svém mateřském podniku, který získal těsně před důchodem i s právy, které jsou dle statutu samosprávných podniků vyhrazena pro seniory a živě se o dění ve svém podniku zajímá a pravidelně se účastní všech porad a schůzí, samozřejmě má problémy to sladit s návštěvami a pomocí při hlídání vnoučat. Je také členem Ekologické strany a dokonce za ní kandidoval v obecních volbách.

Nejambicióznějším členem rodiny je bratr Markova švagra Lukáš, který získal řadu zkušeností z veřejného života jako člen zastupitelstva městské části i ZhMP a chystá se kandidovat do Poslanecké sněmovny, která současně s Komorou podnikových samospráv a Radou národů a národností je  základní složkou  tříkomorového  Parlamentu ČR. Její členové se volí jako konkrétní osoby v určitém územním obvodě většinovým hlasováním, na rozdíl od členů Komory samospráv, kteří jsou voleni samosprávami samosprávných podniků i radami pracujících v soukromých a státních podnicích (V Komoře jsou i místa obsazovaná Svazem drobných podnikatelů a Podnikatelskou unií, což je organizace zástupců vlastníků podniků nad určitou výši majetku).  Lukáš zvažuje, zda kandidovat za Stranu křesťanské samosprávy, jejímž je jako protestant členem, příp. za Odborovou ústřednu ČR. Je však ve velkém pokušení, aby kandidoval jako nezávislý kandidát, s využitím veškeré pomoci státu. Nebyl by přitom nikterak znevýhodněn – ani jeho protikandidáti z politických stran, případně společenských organizací a iniciativ, by neměli ve sdělovacích prostředcích a propagačních formách více prostoru než on a výdaje na volby všech kandidátů jsou stanoveny zákonným limitem a kontrolovány samosprávným Výborem lidové kontroly. Doba urputných půtek o poslanecké funkce je už dávnou minulostí, protože poslanecká funkce z titulu zákona nedává poslanci možnost finančního prospěchu či intervenování (to by narazilo na odpor různých samosprávných orgánů) a každý poslanec má zaručen návrat do svého zaměstnání. Jeho poslanecké příjmy jsou stanoveny ve vazbě na průměrnou mzdu v jeho mateřském podniku či instituci a podle jeho pracovního výkonu v poslanecké funkci. Jsou doplněny kontrolovatelnými  náhradami  výdajů na poslanecké povinnosti, reprezentaci či cestování  V případě zvolení je ovšem každý poslanec Sněmovny  odvolatelný schůzí zástupců obecních samospráv ve svém obvodě, příp. u Komory samospráv samosprávami, které ho volily, v případě etnik výborem samosprávných orgánů etnik.

Jako věřící křesťan je Lukáš také členem Samosprávného výboru Církve československé, který jako ve všech církvích podle jednotně stanovených pravidel pro samosprávy volí, kontroluje a odvolává představitele církve.

Jeho nejlepším kamarádem je pracovník Evropského ústavu biologického výzkumu  Petr  - člen Strany  komunistické  samosprávy, strany, která kdysi před řadou let vznikla oddělením dvou odnoží KSČM – Marxisticko-leninské strany (hlásající model známý z první formy pokusu o socialismus a v podstatě stalinskou ideologii – tato strana brzy zanikla) a Strany komunistické samosprávy. V této straně patří k její marxistické frakci, která v poslední době výrazně posílila a získala převahu v stranických orgánech a s jí delegovanými a zvolenými kandidáty se můžeme setkat v celé řadě samosprávných orgánů v podnicích i ve státní a veřejné správě.  Jako současný člen ústředního výboru SKM (členové tohoto orgánu jsou dle zákonných norem voleni na maximálně dvě období) byl nominován na kandidáta do Sněmovny Parlamentu za SKM, ovšem v jiném územním obvodě než Lukáš, takže si přátelé nemusí konkurovat. Ve stranické práci se poznal se svou manželkou Alenou, která v té době byla placenou pracovnicí aparátu strany, než musela podle zákonných norem po vypršení období odejít (s pochvalou a zvláštní odměnou od Městského výboru SKM) a vrátit se do svého samosprávného podniku Léčiva.

Její rodiče Ivan a Barbora jsou členy samosprávného Agrokomplexu Slušovice – otec pracuje v Biotechnologickém institutu komplexu a matka je členkou samosprávy jednoho z dílčích podniků komplexu. Má na starosti agendu týkající se spolupráce se soukromými zemědělskými podnikateli, kteří mají k své půdě či zařízení většinou pronajatu i další půdu nebo např. stáda dobytka či vědecké licence a počítačové systémy od Slušovic a mají tím pádem také určitý poradní hlas na jednání samosprávy, stejně jako soukromí odborníci (vědci, počítačoví mágové, řemeslníci apod.). Tato agenda se jí však tenčí, protože většina soukromých zemědělců přechází do řad členů komplexu. (pokračování příště)