OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

(Ne)smysl shonu předvánočního

08.12.2014 23:22

Každý to zřejmě zná z vlastní nebo aspoň sdílené zkušenosti s ostatními – tento čas předvánoční snad má své ještě o něco větší zrychlení, které se rovná násobku počtu oběhaných obchodů, plus námi nachozených kilometrů krát konstanta K, s níž tak konáme s železnou pravidelností rok co rok stejně.

Osobně mě tohle konání vždy mírně vyděsí právě proto, jak se pokaždé zopakuje to, o čem si ještě nějaký čas předtím říkáme, ba skoro se zapřísaháme, že ten rok následující určitě, ale určitě zařídíme většinu jinak.

Nebýt svého okolí, zejména mého syna, spočinu někde v ústraní toho shonu a vyjdu někdy kolem 2. ledna. To už by měl být všechen ten „lov“ na sváteční chvíle za námi a vše půjde svou obvyklou cestou. Pravda, s některými předsevzetími, např. o zhubnutí svátečně nabytých kil.

Jistě nechci nikoho přesvědčovat nebo poučovat o tom, co má nebo nemá dělat v tento čas. Prostě – k Vánocům patří dárky, něco na stůl, abychom se sotva vzpamatovali a už tu byl Silvestr a rok nový. Nejsem asketa, dokonce v jistém smyslu přeji i dalším, aby si sváteční chvíle s blízkými užili, pokud možno bez úhony a újmy. Přesto – zřejmě s přibývajícími léty – více to dění pozoruji s odstupem a možná s určitým zadostiučiněním, že přeci jen nemusím být tam nebo jinde. Některé ze svého okolí sice přivádím k šílenství a poznámkám, že „člověk si to tu má užít, dokud to jde“… A to je přesně to, proč si říkám: a proč vlastně si to mám (musím) užít? Co když to nebo ono odložím na jindy? A co když právě teď si nedám to nebo ono, co už ostatní mají v sobě a hodlají pokračovat v dalším… No, možná si to fakt neumím užít tak, jak jsme si léty nacvičili tím věčným shonem pro něco, často nanic, jenom proto, že prostě „MÁM-E nebo MUSÍM-E“.

A nakonec mě na smysl toho přemýšlení navedl můj syn, který domů přinesl keramický obrázek šneka. Když tak na něj koukám, a že se mu povedl, napadá mě jediné: ten šnek je alespoň pro mě tím symbolem, jak si uchovat přeci jen klid pro své nejbližší okolí v rozbouřeném moři zmatků, chaosu (uznávám jistě i tvůrčí význam tohoto procesu) a shonu, na nichž se většina z nás tak urputně podílí. Pravda, šneci mívají občas smůlu – bývají v tom shonu někteří ušlapáni. Ano, ale i to je daň, která padá na naši hlavu – proč ničit to, co nás vlastně může zachránit, resp. poučit o tom, že „spěchat pomalu“ je vlastně dar, který si můžeme dát každý sám a konstanta K (rok co rok) minimálně znejistí.

Dokázal – li to šnek, snad na tom nejsme o tolik hůř. Aspoň za pokus to stojí.