OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Nakažlivý, a přesto zdravý optimismus

31.10.2011 16:28
Ke středě 26. 10. 2011 se na sociální síti Facebook „kamarádila“ věčná optimistka Iveta Mejsehezky Kollertová z Litvínova s 1 535 přáteli. Ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, už to určitě nebude pravda, protože to číslo bude o nějakých pár přátel, možná i desítek větší. Již několikrát jsme čtenářům newsletteru INFO OMMO představili tuto věčnou optimistku, kterou životní osud upoutal na lůžko a odkázal na pomoc rodiny či přátel a jak Iveta sama říká - jejího kamaráda invalidní vozík, umožňujícího jí opět návrat k milované přírodě.
Iveta má tzv. básnické či spíše literární „střevo“. Dokáže odrážet realitu, kterou my ostatní smrtelníci velice často vnímáme jen jako starosti, nebarevné, šedivé obrazy ještě šedivějších všedních dnů.
Její osud se stal i předmětem autobiografické knihy Svlečená do naha, kterou ve vydavatelství Eroika již nekoupíte, protože je vyprodaná. Ivetin osud se stal předmětem několika reportáží a natáčí se o jejím životním osudu i celovečerní film, kde si zahraje i jednu z rolí. Svou tvorbou obšťastňuje nejen nás všechny „facebookové přátele“ svými ranními, odpoledními, podvečerními či večerními veršovanými „glosovanými pohledy“, často na věci a situace jakoby obyčejné, které však jejím pohledem získávají nový obsah, jinou nadčasovou i velice zlidštělou dimenzi. Každou z nich provází nezbytný smajlík a žánrový obrázek, velice často přibližující její milované kočičky. V podstatě od čtvrtku 2. 12. 2010, cca 16, 37 hod. se snažím zachycovat s Ivetiným souhlasem toto její „facebookové veršování“ a jednou snad seženeme lidi z branže, kteří by pomohli s knižním vydáním. Určitě by šlo o dílo plné optimismu, životního elánu, které by dalo spoustě lidí odpověď na to, co udělat s aktivizací a smysluplností jejich života. Iveta by měla určitě radost.
Vlastimil Balín, „facebookový kámoš“ Ivety Mejsehezky Kollertové
 
Tři poslední ukázky z „facebookové“ tvorby Ivety Mejsehezky Kollertové z Litvínova
 
Sobota 22. 10. 2011, cca 17, 07 hod.
Závoj vlasů, kudrlinek vidím zpoza očních linek, křehká dívka a s ní žena, taškami je ověnčena. Přišly do pokoje ke mně, křehká dívka hladí jemně. Vidí, i když tma ji halí, hlas zní jako zvonek z dáli, druhá žena, kudrnatá, věty sype, k lůžku chvátá. Dárky leží vprostřed stolu, ale hlavně, že jsme spolu. Chytáme se za slovíčka, kocour k tomu mhouří víčka. Kudrnatou v tom napadlo předělat kočkám škrabadlo, vzala špajzku tedy hákem, vrátila se s umbusákem. Povolila šroubky, matky, pak je zakroutila zpátky, ejhle, věž pro kočky stojí, ten pohled mne fakt odzbrojí. Čas utíkal děsným tempem, do nešvarů slovy tepem, kafe voní, lžička míchá, nebyly jsme chvilku zticha. Jako však každá pohádka, návštěva byla moc krátká, hodiny odbily chvíle, které byly tolik milé. I slunce nám oknem hřálo, loučení brzy nastalo, objetí a rukou stisky nechaly v srdci otisky. Děkuji Vám, přítelkyně, hladím dárky ve svém klíně, otírám dojetí z tváře, Mojka září z kalendáře, uklízím umyté sklínky, nastoupil čas na vzpomínky, J Markétko, Dáši, děkuji moc …. :-)

 

 Neděle 23. 10. 2011, cca 20, 30 hod.

 

Výrobce tu dneska prosím: "Kocour není s pasem vosím, udělejte mi škrabadlo, aby tělo nevypadlo! Ten můj nespí v staré botě, i když je to ještě kotě, váha stoupá strmě vzhůru, chce ulovit na zdi můru, ale nožky houpou tyčí, možný pád mne prostě ničí. Vím, mám sedm kilogramů, trochu nenasytnou tlamu, je však vážně k pomuchlání. Napíšu poděkování těm, co na pohodlí myslí. Kočičák si tříbí smysly, celý pokoj patří jemu, hledá spoustu nových vjemů. Vymyslete tedy, páni, škrabadlo i k žonglování, ke skoku a na válení, kocourek to rád ocení"... , přeji moc hezký večer

:-) 

Středa 26. 10. 2011, cca 18, 20 hod.

 

Ševelí déšť venku s vánkem, chceš nahradit den svým spánkem, šero ráno, šeď i ve dne, čekáš, kdy se mlha zvedne. Ani kos už nezazpívá, rána v kmenu mízou zívá, mech narezlý, pláče kůra, v pavučině moucha, můra. Cestičky zejí prázdnotou, doluješ notu za notou, podzim zem listím uspává, zdupaná je kolem tráva. Co jí popřát k odpočinku? Sníh s mrazem jen na chvilinku, aby sílu s jarem měla, nevadí, že potemněla. Kdo si slunce v sobě nosí, přehlídne zimní psí kusy, těšení je prostě blízké jako když tě náruč tiskne. Tedy mi život nekazí, občasné na duši mrazy, vrátí se, co zašlo v čase, zem se vzbudí ve své kráse J

Přeji nádherný podvečer a tiše závidím kocourkovi :-)

 

… samé hezké dny čtenářům INFO OMMO přeje Iveta Mejsehezky Kollertová …. :-)