OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Mocní často obětují své věrné, o ostatní se postará strach

28.12.2016 20:39

O cestách, které vedou do Říma, bylo napsáno mnoho. S odstupem doby na mnohých zapracoval zub času, zbyly rozvaliny, duch doby k nám promlouvá skrze dochované zbytky památek, které vypovídají, naštěstí nemluví. Přesto skrývají poselství skrze symboly, jimž se stále učíme rozumět. Zatímco my o tom všem promlouváme a chlubíme se, často tím zakrýváme pravou podstatu věcí, abychom si dokázali, jak moc vládneme tam, kde jiní před námi selhali.

Hovoří-li se o Římu, těžko přitom ponechat stranou Městský stát Vatikán, který se sice rozkládá na cca 40 ha Říma, svým významem však přesahuje nejednu rozlohu mocnosti, která se ústy svého představitele ráda pochlubí návštěvou u papeže. Muže, který nebývá slyšet tak hlasitě často, přesto se k jeho stolci odvolává nejeden pozemský „spasitel“. A tak jestli už naše cesta přeci jen do Říma zavede, projít se aspoň po Svatopetrském náměstí nás tak nějak na chvíli přichýlí k místu, kde šla historie, a píše se i budoucnost.

Jedním z dokladů o vztazích mezi Svatým stolcem a Českou republikou jsou historicky navazující diplomatické vztahy, realizované také na úrovni velvyslance. Nezkoumejme nyní, co všechno takový velvyslanec musí umět či je povinován v rámci své mise dodržovat. Měli bychom ale vědět, že Vatikán má svá pravidla, a ať už je budeme hodnotit ateisticky či spíše jako praktikující věřící. Zřejmě se však mnozí shodneme na tom, že právě páně Forejtova cesta na post velvyslance do Vatikánu by neměla být lemována ukázkami z poslední doby o tom, co jeho morální, ale i profesionální profil zrovna nevylepšuje, ba dokonce světí. A možná byl pro některé „z nebe spadlý“ konec J. Forejta na postu šéfa prezidentského protokolu překvapením. Bylo-li by toto skutečně zkoumáno jako něco, co samo o sobě předčí „závadnou“ povahu konání J. Forejta, pak by bylo s podivem, že by orgány činné v trestním řízení konaly natolik „laxně“, jde-li o velmi blízké prezidentovo okolí. No, nabízí se na sociálních sítích proslulá „teorie spiknutí“, nejlépe všech právě proti J. Forejtovi, nejvíce však proti prezidentovi. Napadá mě samozřejmě „pražská kavárna“ jako původce…, jak by řekli na Hradě, v Haló novinách nebo před supermarketem. Ale znáte to, možná to spiknutí sahá mnohem hlouběji! Např. do doby tzv. Klausových letušek, z nichž se mezi řádky činilo cosi, co mělo před národem jeho prezidenta tzv. polidštit. Asi po vzoru aureoly nedotknutelnosti prezidenta Masaryka, co se týká mimomanželských vztahů. Jistě je možné se mýlit, ale tak nějak „lehčeji“ se mi tyto rádoby zásadní informace jeví ve vztahu k prezidentu Masarykovi, jako se mi poněkud urputně až upatlaně jevily a jeví v případě Klausově. A možná právě J. Forejt by mohl povídat… A proto snad tak usilovně láká pozornost V. Klause, a média kolem celé věci sem tam více vychýlí onen pověstný balónek.

Jen si myslím, že J. Forejt jako znalec protokolárních pravidel by měl přijmout fakt, že snažit se usvědčit ze lží „mocí nemocné“, je jako chtít, aby přiznali, že jejich viróza se dá léčit. Nedá. Jen „obětovaní“ tak nějak ne a nevěří.