OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Méně křiku o 28. říjnu 1918

27.10.2011 23:12
  • vznik československého státu
  • možná si již 93. výročí jeho vzniku ani plně nedokážeme uvědomit. Někteří si nevzpomenou, jiní v něm budou hledat "kříšení" dávno zašlých, jiní i "zapšklých" ideálů. Říkám si, že je to dosti dlouhá doba na jeden lidský život, který se často takového významu čísla ani nedožije. Většina z nás toto výročí vnímá spíš každodenností osudů, jimiž dlíme na tomto světě a nikomu z nás se z něj jen tak nechce.
  • československý, potažmo český stát tu přetrvává dál. Máme-li  být pyšní právě na něj, nevím, ale určitě jsme se léty svého společenství učinili jeho součástí. Ti, co pamatují nadšení o jeho vznikání, už vesměs nejsou mezi živými. My tak či onak pokračujeme. Nejsme méně či více s tímto vývojem spjati, jsme jeho patřičností a neměli bychom se mýlit, že kdy budeme nebo bychom měli být více. Jsme součásti státního celku, který není sám a je v kolektivu dalších, kteří se učili a dále se učit jim nevadí o tom, aby mohli koexistovat v něm, s ním a s jinými. Není to proces jen tak. Je významný, složitý, často na něj nejsme, nebo nemáme důvod být pyšní. Je to ale součást nás všech, co jsme kdy jeho prostor "obývali" a nakonec jej opustili skrze "konečnost" vlastní existence, která je součástí historické pravdy o společenství lidí, kteří své stopy, dějiny žili, psali a činí tak dál, i když vznešenost časů těch dávných již notně vstřebala a překonala všednodennost jejich zážitků i prožitků.
  • Karlu Čapkovi je připisováno:
  • "Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým křikem se nedá postavit nic."

    Proto mi přijde hloupé "křičet", když rozumné by bylo postát a na chvíli se zamyslet, mlčky, proč onomu "nic" udílet takové úsilí. Mnozí dnes opět kříčí na ty druhé... A já se obávám, že to "nic" je natolik fascinuje, že mu znovu začínají věřit, že to "nic" obracejí v "něco" a koukám, jak ty hradby mezi námi zase rostou. Že tohle nechtěl právě Karel Čapek, vím. Proč se o to snaží někteří z nás s takovým křikem a hloupostí po těch letech, tuším i vím. Přesto přemýšlím, jak moc jim na tom záleží..., a jak málo rozumějí onomu 28. říjnu 1918.

    H. Svobodová