OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Jeden den seniora v pečovatelském domě

18.12.2010 18:24
  •  buzení v 7 hodin
  • ranní hygiena, v některých případech s asistencí
  • poté příprava na snídani, což ve většině případů zvládají klienti sami
  • v průběhu snídaně sestra rozdává do kelímků léky. Stává se, že někteří si je ani nevezmou nebo se stane, že si léky na pokoji na nějakém místě odloží. Vzhledem k tomu, že jde o léky, které přijímají klienti jako nezbytnost ke svému zdraví, je žádoucí také individuální pozornost u některých z nich.
  • v průběhu snídaně je třeba některým seniorům pomoci, některým se nosí strava do bytů.
  • po snídani se sbírá nádobí v kuchyňce a po bytech, naskládá do myčky, sklidí se, utřou se stoly a linky.
  • začíná individuální plán – např. koupele ve speciální vaně se sedačkou (asistence nutná!). Mnozí mají problémy se stabilitou, opět je nezbytná pomoc. Fyzioterapie -  cvičení se seniory. Výjezdy na vyšetření k lékařům. Pochůzky personálu za seniory v jejich bytech a pomoc dle potřeby. Někdy je třeba prohodit pár slov, uklidnit, říci něco chlácholivé…
  • nastavit a dohodnout péči o jednotlivé klienty tak, jak potřebují a vyplnit požadované formuláře
  • a je tu příprava na oběd, rozdání obědů, úklid nádobí a odpolední toaleta. Situace se opakuje a má svůj zaběhnutý řád.
  • končí pracovní doba a zjistíte, že jste např. neměla ani řádnou svačinu…
  • úkonů je i více - jednou týdně se sbírá a sepisuje prádlo k vyprání, jednou týdně se rozděluje vyprané a vyžehlené prádlo, sepisují se nákupy, chodí se nakupovat, pro léky….
  • ale co je zásadní? Stále chybí ošetřující a kvalitní personál, který by měl být ale také odpovídajícím způsobem ohodnocen. Jde totiž o práci dost namáhavou fyzicky i psychicky. Je však třeba ji dělat srdcem a s velkou trpělivostí. Neděje-li se tak – pozná to pacient a personál získává nepříliš dobrou pověst.

Pokud se nyní někdo ptá, proč vlastně tolik slov? Aby se vědělo, že nejde jen o „jeden takový den“, ale o dlouhodobě vynakládané úsilí odpovědných lidí, těch, kteří, pokud se k podobné práci rozhodnou, měli by zohlednit zejména odborné a lidské hledisko. Ti, kteří pak rozhodují o zákonech v sociální oblasti, by si měli uvědomit nebo aspoň čas od času navštívit podobná zařízení a sledovat nejenom počet umístěných, ale i „proces“, který se tu odehrává a který je také o vzájemných vztazích mezi lidmi. A ty mají hlubší příčiny a souvislosti, mnohdy rozhodnou o kvalitě příštího období života těch, kteří by jej měli trávit důstojně a dle možností aktivně. Personál by měl být hodnocen ne jako „někdo“, koho někam dáte, protože jinak nesežene práci a z ÚP ho tam prostě pošlou, protože nemá jinou možnost, ale také podle toho, jaký dává do takové činnosti vlastní osobní díl, něco „ze sebe“. Vztahy mezi lidmi se nedají nadekretovat ani žádnou „koaliční dohodou“, ani urážkami těch, co mi z nějakých důvodů nesedí, anonymními výhrůžkami a pomluvami. Vždy je dobré se totiž ptát: až přijde můj čas, budu ještě někomu stát za to, abych na ten nelehký „lidský úděl“ nebyl sám? Jsem asi naivní, ale penězi si přeci jen lidi nekoupíte, totiž nekoupíte si ty, jejichž charaktery nejsou jen karikaturami, „obaly zboží nevalné úrovně“. A čas je neúprosný…