OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Já zas se toulám

13.04.2011 17:05

A kola od vozíku za sebou zanechávají rovnoběžnou stopu. Lavičku míjím v dobrém rozmaru a s jistou škodolibostí si pomyslím „Stojíš si, viď..“.

Zachumlaná do vzletných myšlenek, spřádám další plány a sny.

Pohled upřený do dálky.
Zpěv ptáků, nesoucí poselství o jaru. Bzukot mouchy i turbulence čmeláka. Míhající svislé větve vrby se mezi sebou proplétají jak milenci v podloubí. Zelená barva převládá a torza uschlých vyvrácených kmenů připomínají pomíjivost všeho živého. Kolečka nadskakují na hrbolaté cestě, kamínky občas odrazí slídové jiskření.

Zastavím u dětského hřiště.

Je ticho.
Příliš brzo na hašteření a výskot holek a kluků, ale přece je tu život. Malý mravenec si razí chodníček po pískovém povrchu, tykadla směšně kmitají do stran. Mrak hodí stín a pes se snaží donutit svého pána ke klusu. Zapomenutý tenisák leží v křoví. Bělost je tatam, ale představa jeho dutých úderů do antuky zůstává. Rez na plotech se zašustěním a prasknutím spadne do trávy. Země je udusaná a tvrdá. Voní vzduchem. Promnu ji v dlani. Na omak hrubá se mění v jemný prášek. Kosák nepřestává volat slunce, směšně hýbe malou hlavičkou. Uschlé listí se krčí v hromádkách v rozích zapomenuté fotbalovné brány. Opodál, obalen hlínou, leží vyfouklý míč a pár plastových lahví. Parta výrostků s halekáním projde kolem.

Závidím jim?

Ani ne, vidím víc než oni, Opřu se do kol a pomalu sjíždím na asfalt. Tiché šustění a cvakání uvolněného drátku mne doprovází k mým stromů. Míjím místo, kde jsem si snila jako malá holka. Výklenek u sportovní haly je pomalován sprejery, omítka otlučená. Výhled do kraje i polí zastínily vzrostlé břízy. A přece jsem tu doma. Ta léta se nezdají tak vzdálená, mysl se rdí pod vzpomínkou na první políbení.

Hladím zahřátou kůru stromu a jen špitnu: „Já zas se toulám…“