OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Integrační význam přímé volby prezidenta

24.11.2010 23:04

Politickou scénou opět koluje téma přímé volby prezidenta. Současná vládní koalice se na ní shodla a premiér Nečas bude zvát zástupce parlamentní demokratické opozice - ČSSD - k jednání. Než se vyjádřím k tématu přímé volby prezidenta tak snad poznámku. Mohu si povzdechnut: kdy už se představitelům české politické scény, jakkoli demokratické, podaří přeci jen dospět a přestanou hrát na iluzi o „demokratických a ještě demokratičtějších“? Navíc v cause dosavadní zkušenosti s volbou prezidenta. Vzhledem k tomu, že dobře znám taktiku i strategii první i druhé volby V. Klause prezidentem, stejně jako roli KSČM v ní, přijde mi to navýsost trapné a neupřímné zejména vůči občanům, voličům. Postoj KSČM totiž v obou volbách nikoliv nevýznamně přispěl ke zvolení V. Klause, a zejména ODS o tom jistě ví své, podobně jako o některých pohybech naší demokratickou politickou scénou po jeho zvolení. „Ale nevstoupíš dvakrát do téže řeky“, tvrdí výrok připisovaný řeckému filozofovi Hérakleitovi z Efesu, takže pokusme se „plout“ dál.

Má-li být technika i technologie přímé volby občanskou společností v ČR zvládnuta, měla by odrážet záměry politiků, stejně jako občanů. A tak vylučovat jakékoliv zvolené „zástupce lidu“ z takového jednání považuji přinejmenším za politicky nedospělé, v tomto případě dokonce malicherné až falešné. Takový signál směrem k veřejnosti je přinejmenším neseriózní.

Na druhé straně je pravda, že představitelé KSČM za dobu, kdy se o tomto tématu otevřeně hovoří, tedy někdy od r. 2000, 2001, opakovaně vyjadřovali své převažující negativní stanovisko. Zda pokaždé šlo vždy jen o logiku a podstatu samotné volby, a nejenom o „politikaření“, stejně jak to ale činila např. i ODS, se můžeme dohadovat… Pozice KSČM je totiž složitější v tom, že ani při dosavadní nepřímé prezidentské volbě nenašel žádný z jejich kandidátů natolik odpovídající podporu, aby dokázal v konkurenci s ostatními výrazněji uspět. Další kvalitou této pozice je, nakolik se ona sama mohla, ba dokonce chtěla dohodnout na podpoře jiného kandidáta než právě V. Klause…

Tedy. Logika přímé volby zřejmě nabourá tu, řekněme, zákulisní mašinérii dohadování typu - „tak koho podpoří Vaše strana tentokrát, kolego?“ V případě zavedení přímé volby se ČR zařadí minimálně mezi ty evropské země, kde tato již léta probíhá a bezpečnost zastupitelské demokracie není vážně ohrožena. Není na místě ani tvrzení, že přímá volba by byla jakýmsi zavedením prezidentského systému. Jde tu např. o „legitimnost“ vztahu mezi prezidentem a politickými stranami. A není automatické, že zavedením přímé volby se z prezidenta stane „neomezený monarcha“. Jeho pravomoci by měly být v případě takové změny věcí diskuze a shody napříč navrhujícími stranami, tedy ovlivněny logikou parlamentní demokracie. Dohodnutí se napříč politickým spektrem na vymezení pravomocí v přímé volbě prezidenta by se nemělo svrhnout v „institucionalizovanou karikaturu“, jak takto zvoleného prezidenta „držet na uzdě“, ale aby v životně důležitých otázkách pro společnost a její občany byl opravdu integrujícím z Ústavy ČR vycházejícím článkem demokratického systému.

Pravda je, že prezident zvolený v přímé volbě může sehrávat výraznější integrační roli vzhledem k tomu, že vzejde z mnohem početnějšího občanského voličského zázemí. Dovolím si spekulovat, že panující deziluze nemalé části české veřejnosti z politických stran může načas oživit jakýsi „otcovský“ syndrom a ztotožnění se s osobností, která by podle ní nejvíce odrážela tzv. kolektivně personální atributy v individualizované podobě prezidentského kandidáta. „Davová imaginace“ může při výběru kandidáta sehrát nemalou roli a v případě první takové volby prezidenta bude snaha tuto tendenci zohlednit, což může zejména v psychologické rovině navodit zklidňující pocit ve veřejnosti, že jejich kandidát odráží více jejich představy a zájmy, neboť si jej zvolili.

Jistě není třeba dělat z příp. zavedení přímé volby prezidenta věc, na němž stojí a padá příští vývoj v naší zemi. Ten má jistě k řešení nejeden problém sociálněekonomické povahy. Přesto je na místě se vážně zabývat některými přímými demokratickými prvky, které by přeci jen rozšířily podíl občanů na fungování věcí veřejných. Tedy se o to aspoň pokoušet.