OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Ejhle člověk!

18.12.2010 18:12

Popravdě řečeno mi tohle zvolání tak často hrdě nezní, jak kdysi připodobňoval a horoval jiný klasik ze země směrem na východ. „Doba oceli“ rodila „nového“ člověka. Ten sice možná vykazoval po čase atributy „nového“, nebo spíše „jiného“, ale zbloudil na cestě do ráje, neboť zapomněl odkud a z čeho vzešel a nerozpomněl se, kam vlastně směřuje.

Když jsme svého času přemýšleli o sloganu, který bychom vnukli vznikajícímu hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO), v žádném případě jsme se nechtěli pouze lacině připodobňovat nebo opakovat. Spíš jsme chtěli naznačit smysl, směr a cíl našeho směřování. Tedy ani pokoušet ono biblické poselství Janova evangelia, ale ani jen tak stát v cestě většině z nás známým Homolkovým z české filmové komedie Jaroslava Papouška.

Osobně spíše chápu pohnutky, které vedly kdysi F. Nietzsche k napsání svého Ecce homo, protože tzv. vylepšovat lidstvo je nejen bláhové, ale snad i nerozumné a končívá to často hrozivou apokalypsou všech proti všem. A to jsme skutečně nezamýšleli, o to nám opravdu nejde a nehodláme tomu ani napomáhat. Chceme s lidmi např. mluvit o tom, že má smysl přemýšlet a konat tak, aby jeden druhému nebránil v seberealizaci, z níž užitek může mít nakonec většina.

Naše „ejhle člověk!“ je vedeno úhlem všednodennosti nás, vás, s nimiž se potkáváme denně v ulicích, ale i těch, se kterými se prostě míjíme. Zahrnuje spíše takovéto drobné, každodenní úsilí, snažící se udržet na světle denním a přežít to noční navzdory „pilátům“, jejichž ambice dnes nemají jen pověstná“chapadélka“, ale aspirují stát se normou, jíž chtějí určovat smysl dnů příštích (těch našich především). Ty právě probíhající si pojišťují „nenápadnými“ poklonami ve stále zběsileji se točícím víru vášní o moci, penězích a bezskrupulózních metodách, jak toho všeho dosáhnout za jakoukoli cenu. Vzhledem k dosud nejistým a nesmělým debatám nebo jen skromně vypadajícím akademickým fórům uzavřených v místnostech, kde se pár odhodlaných nadšenců pokouší vést diskuze o smyslu dalšího lidského směřování, jsme se rozhodli nejít ani cestou spíše jen falešně kopírující „biblickou zkušenost“, nechceme ani objevem „nové ideologie“ měnit svět k obrazu svému, nehodláme se stát lacinou součástí dalších slibů v pořadí, že „budeme jiní“ než ti jiní… Oč ale chceme usilovat, je každodenní komunikace a informovanost nás, Vás, spolu navzájem prostřednictvím elektronických médií, dle možností jejich tištěné verze, osobním kontaktem, což jsme už začali realizovat během naší předvolební kampaně. Už dnes se po této nelehké cestě pohybujeme a věříme, že ač některým přijde zbytečná, jiným úsměvná až směšná, zatím pokaždé objevujeme lidi, kteří jsou s námi ochotni prohodit pár slov. Již nyní můžeme některým z Vás poděkovat za podněty, které nám dáváte a s nimiž se na nás obracíte.

Nedá mi to nereagovat ještě na jedno sdělení, které se objevilo při nedávné předvolební kampani a o němž nás informovala jedna z našich členek. Prý, zda jsme dobře zvážili náš slogan „ejhle člověk“, zní to prý jako něco o „opicích“. Tak tedy pokusím se odvinout argumentaci od zkušenějšího autora Eliase Canettiho, který se ve své knize „Masa a moc“ odvolává na zkušenost opic při formování smyslové a sociální role ruky nejen pro ně samotné, ale s odkazem na společné předky také pro člověka. Poselství, s nímž osobně spojuji smysl a význam sloganu „ejhle člověk“ a v němž, jak doufám, se podaří udržet také „pobyt“ hnutí OMMO, vidím v následujících Canettiho slovech: „Ruka dosáhla dokonalosti jinými cestami, totiž všude tam, kde se zřekla násilí a kořisti. Opravdová velikost rukou spočívá v jejich trpělivosti.“ (289) S tím musím souhlasit, a tak vnímám perspektivu každého lidského snažení, které pozitivně rezignuje, odmítá nebo nemá na bombastické a povrchní uchvácení lidských pudů a emocí, z nichž často ční heroický patos a ztrácí se smysl, čeho jsme toho vlastně součástí.

Čili neděsme se opicemi. S nimi nás spojuje více „užitečného“ než s těmi, kteří nás sofistikovaně přesvědčují, proč nenávidět, mstít se a ponižovat ty druhé ve jménu staronových lží, že jen jako stejní dovedou lhát o něco lépe než ti jiní.

„Ejhle člověk“ je úděl i účel konání v jednom. Jsme na cestě, kterak poznávat a uskutečňovat v tomto smyslu věci přítomné a snažit se o ty budoucí. Trpělivě…!