OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Co navrhované změny zákona o politických stranách a zákona o jejich financování vlastně řeší, a kdo s nimi spojuje svá očekávání?

05.02.2016 14:42

V jistém volném pokračování své úvahy na téma zákona o financování politických stran http://www.hnutiommo.cz/news/potrebujeme-zakon-o-financovani-politickych-stran-a-hnuti-proc/ by stálo za to zauvažovat, co by vlastně navrhované změny měly řešit. Zejména v kontextu kritiky ze strany EU, neboť na základě jiných podnětů, tedy myšleno podnětů a kritiky místních subjektů, jako jsou například organizace Transparency International, či iniciativy Rekonstrukce státu, by se v českém, zvolna tlejícím politickém rybníce nehnula ani vlnka.

A proč také! Vždyť i přes občasnou kritiku našeho politického systému, drtivou většinou pouze před volbami, současný stav „zavedeným stranám“ vlastně vyhovuje.

Zřejmě tak jen hrozby sankcí EU mohou mediálně rozvířit politické, přitom stojaté vody.

Podrobný výčet všeho, co nám Rada Evropy opakovaně vytýká, by se možná dal shrnout do nejzávažnější oblasti, kterou je korupce. A i na to máme, jak se ukazuje, tzv. politicky kované odborníky a odbornice, kteří již dávno prosluli svým notorickým opakováním rétoriky o korupci, zatímco ta kvete vesele dál. Anebo lépe, „zkorumpované“, ať již mocí nebo penězi, kteří se nechají do svých pozic jmenovat či zvolit. Není prý podle nich „korupce jako korupce“!

Propojení podnikatelské sféry s tou politickou je více či méně patrné ve všech zemích EU. Na rozdíl od České republiky se alespoň nějakým způsobem zákonodárci ve většině zemí EU s touto situací již popasovali. Zajímavé by v tuto chvíli určitě byly výsledky analýz efektivity opatření, která v ostatních zemích již nějakou dobu fungují, ale na to si zřejmě budeme muset nějaký čas počkat. Nebuďme totiž naivní a nemysleme si, že by politici u nás, podobně jako jejich kolegové v zemích EU, odstupovali ze svých postů sami a dobrovolně na základě svých předchozích „pochybných“ rozhodnutí, tedy pod tlakem veřejného mínění.

Nicméně vládní návrh změny zákona č.247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky o změně a doplnění některých dalších zákonů, včetně zákona o sdružování v politických stranách a hnutích je již na světě a některé navrhované změny lze jistě vnímat vcelku pozitivně.

Jako jednu z hlavních pozitivních úprav považuji zpřesnění definice volební kampaně a jakési její kultury včetně přesného vymezení časového období trvání, a hlavně nastavení jejího financování.

Dále pak zavedení téměř úplné transparentnosti financování volební kampaně a možnost její průběžné a následné kontroly, a to jak širokou veřejností, tak i Úřadem, který má být k tomuto účelu zřízen. Nutno dodat, že tento Úřad má být vybaven poměrně rozsáhlými pravomocemi nejen v oblasti kontroly řádného průběhu a financování volebních kampaní, ale i samotného hospodaření politických stran a hnutí. (Kdo však bude kontrolovat Úřad? Resp. bude opravdu „neovlivnitelný“? Anebo posléze bude jen „byrokratickým“ pokračováním stávajících poměrů a v podstatě jen další finanční zátěží pro státní rozpočet na státní správu?)

Na úrovni běžného hospodaření stran je určitě pozitivní zprávou rovněž návrh regulace výše darů od jednoho dárce za kalendářní rok, což ale nepovažuji za výhledově funkční, vzhledem k zcela jednoduché možnosti tuto restrikci obejít. (Zde podle mého názoru chybí úplný zákaz přijímání darů od firem a právnických osob obecně, neboť právnická osoba nebo firma nemá sice volební právo, ale přesto i ona, resp. její majitelé, management má politická očekávání co do řízení státu k jejímu profitu, což pak svádí ke klientelismu a korupci. Příklad, dnes již ani neskrývaný samotným A. Babišem, ukazuje, že by se nemělo nijak zasahovat do chodu řízení státu z pohledu „soukromých zájmů“ – jednotlivců ani firem. Nebo snad ANO?)

Úplnou novinkou v návrhu je možnost finančních sankcí v případě porušení výše zmíněných zákonů, která doteď výrazně chybí.

Je ale otázkou, jak se tyto sankce budou uplatňovat, tedy na jakém základě, neboť prokazování některých neplnění litery zákona bude zřejmě dost obtížné, jak je ostatně běžné i v jiných případech. Otázkou je, budou li se tyto sankce vůbec uplatňovat.

Pochybnosti o plnění a reálném fungování nového zákona bude časem z různých stran zcela jistě více, avšak, jak lze vyčíst i z důvodové zprávy k těmto úpravám zákonů, je ale asi lepší alespoň něco, nežli vůbec žádný počin v tomto směru, zvláště pod hrozbami sankcí z EU (ještě, že nad sebou takovouto kuratelu máme, jinak by tento legislativní počin mohl přejít do další „čtyřletky sněmovního zákonodárného plánování“). Více než o sankcích z EU by důležitou roli mělo hrát obecně se zvyšující povědomí o tom, že změna politické kultury a tím i vnímání politiky občany by mělo být především naším „národním zájmem“.

Pro mě je ale velkým zklamáním (nikoliv překvapením), že se žádná z navrhovaných úprav zákonů nedotkne vedení volební kampaně a jejího financování ve volbách do zastupitelstev obcí, kde, jak se snad každý v minulosti mohl přesvědčit, docházelo k nakupování hlasů, korupci voličů v přímém přenosu, prostřednictvím např. politické volební loterie přímo na náměstích, atd.

Tady si nemohu odpustit citaci z důvodové zprávy k návrhu zákona.

Převážná část kandidujících subjektů v komunálních volbách jsou totiž sdružení nezávislých kandidátů a nezávislí kandidáti, pro které by nastavená opatření, jakými jsou povinnost zřízení transparentního volebního účtu, vedení účetnictví o financování volební kampaně, zveřejňování informací o financování volební kampaně na internetových stránkách a vyhotovování zprávy o financování volební kampaně, fakticky působila jako nepřiměřená zátěž a faktor odrazující kandidovat, což by v řadě, zejména menších obcí, mohlo být příčinou nekonání voleb pro nedostatek kandidátů. Navíc lze předpokládat, že na místní úrovni je transparentnost vedení volební kampaně do jisté míry kontrolována v důsledku osobní znalosti kandidátů a jejich poměrů.“

Jinými slovy tedy na této úrovni není žádoucí omezovat korupční rizika jako v ostatních druzích voleb? Nebo v tomto případě hospodaření s veřejným majetkem a možný budoucí „profit“ z veřejných zakázek pro některé „zainteresované“ nestojí za to?

Nebo mě napadá ještě jeden aspekt: není to tak trochu o tom, že si zadavatelé tohoto zákona přeci jen nechávají tzv. manévrovací prostor pro případ sebe sama udržení se aspoň na té komunální úrovni, pokud by někteří z té „vyšší“ vypadli? Dávají prostor těm, kteří pro ně tzv. zdola připravují přední místa na kandidátkách např. do krajů, poslanecké sněmovny atd. Tento druh „vnitrostranického klientelismu“ již včleněného do zákona by dle mého soudu neměl ujít pozornosti.

Potvrzuje to totiž vývoj například některých korupčních kauz Davida Ratha (ČSSD), nebo Alexandra Nováka (ODS) a  dalších. Pravidelné mostecké „losovačky“ Sdružení Mostečané Mostu, Severočeši.cz, ale i kauza KD REPRE v Mostě, kauzy typu ROP-Severozápad s angažmá pánů např. Koudy (ČSSD), Kušnierze (více např. http://hlidacipes.org/kusnierz-nebo-salacova-vadi-ze-v-jedne-kauze-zazpivaji-a-v-jine-jsou-dal-stihani/?ct=t%28Newsletter_112_13_2014%29) jsou již notoricky známými případy. Vždyť volební lídři do takzvané velké politiky vycházejí hlavně z komunálu a jejich „instalace“ do povědomí voličů přece stojí „nějaké peníze“. Tradiční politické strany už dávno všechno neutáhnou samy.

Nedokážu si představit, jak by například vedení účetnictví o financování volební kampaně, když má každý veřejný subjekt povinnost vést účetnictví, mohlo působit jako nepřiměřená zátěž. Jak by zveřejňování informací o financování volební kampaně na internetových stránkách (které má snad každý politický subjekt) a vyhotovení zprávy o financování volební kampaně, mohlo být odrazujícím faktorem pro kandidování v komunálních volbách a mohlo tak zapříčinit v „řadě menších obcí“ nekonání voleb? Ostatně takových několik málo případů bylo zaznamenáno jen v zadlužených obcích, kde v podstatě již nebylo s čím hospodařit.

Proč bychom tedy jako občané vstupovali do politiky a nechtěli plnit alespoň základní kritéria a povinnosti, ale chtěli bychom obec řídit a spravovat pro sebe a ostatní občany?

Možná je opak zdůvodňovaného pravdou. Možná je to právě komunální politika a její veřejné finance, co je nyní více v hledáčku tzv. tradičních politických stran a na ně navázaných podnikatelů a takzvaných kmotrů. Třeba právě proto, že ta „vysoká“ politika již snad bude průhlednější a bude stále těžší v ní najít nějakou tu skulinu, která nebude na očích, pro její černé financování. Ostatně je to nejen naše staré známé „Palermo na severu“, odkud již nějaký čas zřejmě plynou nemalé prostředky k politickým špičkám zleva doprava, a pro jistotu napříč naší vrcholnou politickou scénou. A tak už mohou někteří tzv. přemýšlet dopředu a tu „skulinu“ ve změnách zákona prostě raději udělají sami.

Asi nám, občanům na komunální úrovni opravdu nezbývá, než „kontrolovat transparentnost vedení volební kampaně do jisté míry a v důsledku osobní znalosti kandidátů a jejich poměrů.“ Jenže kontrolujte někoho a naivně si myslete, že tu „hradbu klientelistických“ politických špiček překonáte blahými záměry!

Jak ovšem jako občané budeme mít možnost sankcionovat například „defraudanta“, který si neoprávněně, z veřejných prostředků zaplatí třeba ve veřejné správě naprosto nepotřebný titul, to tedy opravdu nevím. V Mostě se to dělá tak, že takový politik-defraudant se dokonce pochlubí účtenkou od Tondy na jednání zastupitelstva. A to je prý to řešení! Sází se totiž přitom taky na hloupost a otupělost nás ostatních.

Asi jsme fakt rádi někteří za hlupáky.

 

A příště třeba na téma skoro Science - Fiction: Jak by mohlo vypadat financování politických stran a volebních kampaní, kdyby to naši zákonodárci mysleli opravdu vážně.