OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Brexitem to nekončí, ale začíná

24.06.2016 16:04

Zřejmě k překvapeným z tzv. brexitu, jímž začal pro Velkou Británii proces vystoupení z EU, patří jak tábor jeho přívrženců, tak i odpůrců, tedy těch, co si přáli v EU setrvat.

Ponechám nyní dalším úvahám a debatám, proč tomu tak je, a často i s jakým nasazením u jednotlivých představitelů.

Občané Velké Británie rozhodli v referendu ukončit své členství v EU. Učinili tak na základě demokratického mechanismu, který si nezaslouží zpochybňování. Minimálně proto, že demokracie je proces, nikterak jednoduchý a jednoznačný. Paří k němu také různost, včetně výsledků, s nimiž jedni souhlasí, jiní ne. Vyspělost demokracie by však měla být také o myšlení, chování a jednání většiny z nás, tzn., mj., i o respektu k různosti. A přiznejme si, že demokracie je náročná také s ohledem na tolik zpochybňovanou roli politické kultury nejen elit, ale kontra-elit, těch „dole“ i těch „nahoře“.

Občané rozhodli o tom, že podstoupí další vývoj demokracie mimo struktury EU, pak je na místě příležitost, respekt a také úsilí o další vzájemné rozvíjení kontaktů a vztahů, které podpoří především kvalitu života občanů.

Evropa i EU stojí před velkými výzvami. Těmi výzvami jsou především vize – a jejich absence je jednou z příčin „-exitů“ - o dalším vývoji politického, ekonomického a kulturního systému, v němž občané v evropských zemích žijí, na jehož východiscích byl svého času založen i projekt E (H)S, potažmo EU.

Bylo by špatné, pokud by cesta brexitu vyvolala jen tzv. dominový efekt, k němuž by občany dalších členských vyzývala část politických elit, stojících a pohrávajících si s „ideologií“ populismu, což je mj. jen o pokračování vládnutí „jiných jmen, ale stejnými prostředky“.

O tom, jak závažný udělala Británie krok, zřejmě zatím nevědí a nedomýšlejí ani ti, co mohou jistě mít „svou“ radost. Nasvědčují tomu poněkud opatrnická a nejistá vyjádření z tábora zastánců brexitu – viz bývalý londýnský starosta B. Johnson. Vývoj finančních trhů, pád libry, rizika politického vývoje se již dějí. A dále v politické rovině – např. ze Skotska jdou hlasy o setrvání v EU, ale odtržení od V. Británie, což by se mělo udát také prostřednictvím referenda. Nedávno jedno proběhlo, a zatím neúspěšně. Podobně se tváří i Severní Irsko. O důvodech k radosti spíše nic moc.

Brexit naznačuje, že nikoliv „chudé“ země projevují úporné snahy o odchod z EU. Ač např. by se to u krizí a jejími důsledky zatíženého Řecka dalo chápat. V. Británie je naopak zemí bohatou. Její Nezaměstnanost klesla na jedenáctiletá minima, snížil se počet žádostí o podporu a zároveň zrychlil růst mezd.“[1] Je významnou zahraničněpolitickou a bezpečnostní silou mající především „nadstandardní“ vztahy s USA atd. Bylo by více než vhodné „mapu světa“ nechtít přepisovat tak, aby křehká rovnováha sil posloužila k radosti nacionalistickým a populistickým vášním, osobním siláckým ambicím, xenofobii těch sil, které nemohou právě na příkladu těchto aspektů historicky ignorovat např. zrod nacismus a fašismu zejména v lůně Evropy. Role V. Británie je v historickém kontextu také dostatečně známa.

A snad jen drobné, možná přehlédnutelné připomenutí. V r. 1946 pronesl Winston S. Churchill známý projev ve Fultonu, který bývá prezentován jako „odstartování studené války“. Mj. v něm Churchill vyzval vystoupit proti pokusům hazardovat s mocenskými zisky na mapě tehdy nejistého a rozvráceného světa. Poválečný vývoj po r. 1945 rozehrál spoustu pokusů učinit velmocenské pozice ze strany tehdejšího SSSR, ale i USA, V. Británie, a jejich spojenců nedobytnými. Hazard se velmi často odehrával na tenkých hranách mezi systémy, v nichž žili a pracovali lidé, kteří o konání svých politických elit neměli často ani tušení. Svět se nejednou ocital na pokraji válečných střetů, včetně jaderných. Je tohle výzva, jak tento přístup mocenských elit změnit?

Konec 20. stol. dával tušit možnosti pozitivních změn a perspektiv spolupráce. EU – a měli bychom se všemožně snažit, aby lépe a dále pokračovala – je jednou z cest rozvíjení. Pokud by se ale brexit měl stát způsobem, kterak jen před zraky všech, a tudíž často téměř nepostřehnutelně, navodit opakování schémat bývalých (viz odkaz fultonského projevu), s pouze sofistikovaněji upravenými scénáři, byl by to špatný signál nejen pro EU, ale pro svět, v němž zatím pořád ještě žijeme. A není jiné cesty, jak se o to snažit společně.

 


[1] Nezaměstnanost ve Velké Británii padla na jedenáctiletá minima, ve čtvrtek zasedá BoE. Xpulz.cz [online] Dostupné: http://xpuls.cz/nezamestnanost-ve-velke-britanii-padla-na-jedenactileta-minima-ve-ctvrtek-zaseda-boe/ [cit. 24. 6. 2016]