OMMO ...ejhle člověk!

Občané městu, město občanům

Moskevská 1463/37
Most 434 01
+ 420 605 870 346
hnutiommo@hnutiommo.cz

Ano, autoritář nás nezachrání, ale ani jeho firma. Občan by to už mohl zkusit

04.09.2014 00:10

Čtu text shrnující názory na společenský vývoj dle úvah politologa Robejška. Mým záměrem je se poučit, činím tak v podstatě i čtením např. některých firemních reklamních letáků a děsím se, až jednou naznám, že už to ani tam není o čem… Učím se i tzv. z alternativních kontextů, které tak buď vyhodnotím, nebo jsou již takto klasifikovány.

Od politologa Robejška se učím nejen z jeho např. krátkých glos, ale i knih, které se mi podařilo přečíst. Text na http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Analytik-Robejsek-odvazne-Jak-je-to-s-tou-zapadni-demokracii-333309 mě donutil se zamyslet nad minimálně dvěma body:

  1. v čem a jak je onen „významný“ objev a snad i přínos zjevený ANO 2011 o poznámce směrem k řízení státu jako firmy;
  2. a jak by mohlo toto řízení přispět (reálně) k většímu podílu občanů na vládě, a není-li nakonec tento přístup v rozporu se samotným fungováním současné firmy.

V reakci na bod 1. Sdělím asi tolik: se znalostí dění za posledních 25 let u nás, včetně vývoje v zahraničí se mi přístup „řídit stát jako firmu“ jeví nejen jako problematický, ale s ohledem na vývoj místní i docela destruující (včetně firmy).

Důvody: z pohledu logiky vývoje státu jej nemůže zevnitř ani zvnějšku, s ohledem na jeho mechanismus fungování, nahradit firma. Stát se jako firma řídit nedá, protože firma je mechanismus spíše odvozený, v jistých ohledech i závislý na fungování státu (zejména v sociální oblasti, ale ukazuje se, že i z pohledu některé nabídky a poptávky), převedeme-li sociální aspekty státu na bedra firmy, můžeme posléze docílit toho, že firmu tím dříve nebo později položíme (min. v uvažované rovině sociálních, resp. mandatorních výdajů). Firma řídící se např. pouhou tržní logikou může fungovat i poté, co zbankrotuje a je tu ještě šance, že se i posléze zvedne. Pokud by převzala mechanismus, který spočívá v takových případech na bedrech státu, co si počít např. s lidmi, kteří by její zaměstnanecký stav museli opustit…? Dovedu si představit, že tuto otázku bude řešit stát, již méně, že by ji vůbec musela z pohledu své filozofie fungování řešit firma. Ani by nemohla, neboť mi neměla např. z čeho – i to je fakt fungování a stavu řady firem. Vyjdeme-li z logiky tzv. transformace u nás v  letech devadesátých 20. století, docela by mě děsilo, v jakém stavu bychom jako „stát – firma“ byli asi dnes, kdyby to takto fungovalo? Ale možná je pan Babiš výjimkou… Ale ani to mi nebrání ptát se po pravidlech, která se nám právě v oněch devadesátých letech pro „jistotu“ některých vytratila. Navíc, v případě jakéhokoliv podnikatele (majitele) je předpokladem chránit firmu, svůj profit, že to např. znamená včetně negativních dopadů na zaměstnance, spolu bohužel souvisí. Kdo by poté zafinancoval ony sociální dopady ze strany státu, v tomto případě firmy? Nemyslím si, že jiná firma… Řada reakcí, dokonce i z útrob samotného ANO se ozývá nejeden hlas, že celé to politické snažení páně Babišovo neřídí vlastně žádný „demokratický mechanismus“, ale pan Babiš sám. Divit se z logiky zisku, resp. politických investic pana Babiše není zřejmě na místě, z logiky demokracie už ano (pravda, jen s malým a-). Tedy, bavíme-li se o demokracii fungující, v nichž vládne občan, jak zní zmínka ad 2) v tomto textu uvedená výše. Popravdě mi nějak uniklo, že by to bylo logikou firemního působení, ba dokonce možností páně Babišovou, byť mu právě (kritizovaný) systém může docela vyhovovat, a zřejmě vyhovuje.

V případě ad 2) – a nyní zřejmě narazím i tzv. zleva (dokonce více zleva), protože tam se možná nyní jeví snadnější koketérie s „čínskou státně kapitalistickou zkušeností“. Já do toho vnesu, jistě nikoliv jako objev, pouze argumentuji, aby to vládnutí bylo více o občanovi, muselo by jít o samosprávný model (dnes známý, i když různě komolený fenomén). A to jak na úrovni ekonomické, tak i politické. A už slyším ten šum – co je více (zleva) – zda je to vůbec „marxistické“ (podle některých spíše odporující státnímu dirigismu let před rokem 1989) a co hodně podezřelé (pro jistotu zleva i zprava)… Vždyť stát to jistí, a pokud ještě skrze politickou stranu…, v názvu s adjektivem „komunistická“…? No, jejda, občane už jsi skoro vítězem! Osobně si to nemyslím. Ale chápu, že právě na tom ani nyní nezáleží. Tedy, ani se znalostí onoho zmíněného adjektiva.

Vtáhnout však do hry o vládnutí více občana, utrpí předně firma, resp. její model tak, jak jej známe v logice současného (kritizovaného) tržního působení. Protože pak by totiž musel v prvé řadě strádat podnikatel se svým ziskem, tedy i např. pan Babiš. A pak už to vůbec jako tržní firemní vítězství nevidím. Navíc se obávám, že hovoří-li se na stávajícím stupni vývoje o rizicích autoritářství, pak právě ty jsou produktem onoho tržního fungování dnes. A to nelze aspoň při troše objektivity nevidět. Trh totiž s politikou úzce souvisí, a to jistě ví i pan Babiš, a proto šel ještě raději i do politiky.

Takže dovolím si připojit ad 3. Aby to bylo o vládnutí občanů, pak by to muselo být i o nástrojích politické a ekonomické zainteresovanosti (participaci). A to už se mi ta současná, údajně chválená ANO- firemní úspěšnost v logice některých politologických úvah jeví velmi nejistá.